Rváčův deník

Je zajímavé, vidět hvězdu gigantického komerčního trháku Titanic, v roli talentovaného feťáka, který si své smyslové i mimosmyslové zážitky a pocity zapisuje do deníku. Dva roky předtím, než se Leonardo stal potulným malířem, který vyhrál lístky na tu největší a nepotopitelnou loď, byl hubeným mladíkem se zájmem v basketu, tak trochu flákačem a kamarádem jemu podobných. Touto rolí Leo ukázal, že se s ním do budoucna ve filmovém světě musí počítat. A že si své místo na výsluní dokázal tvrdě vydřít. Postava mladistvého feťáka mu padla jako ulitá a ukazuje tak možnosti svých hereckých kvalit. Taktéž hudební stránka je výborná, v čele se skvěle zvolenou písní "Riders On The Storm." Pro mě nejsilnější scény - Jimova "odvykací kůra" zařízená jeho přítelem a dobývání se k matce do bytu. Myslím, že Basketbalový deník patří mezi povedené a velmi autentické filmy, zabývající se drogovou závislostí. Film realisticky ukazuje, že jakmile se jednou vydáte na tuto cestu, tak není cesty zpět. Nikdy nevíte, kde na Vás může čekat konec. Zůstane jen tma a jakýsi snový svět plný bolesti a rozkoše. Přestanete vnímat čas a okolí, jste tu jen Vy. A jste sami. Pořád. Je Vám jedno, jestli Vás další dávka zabije nebo Vám pomůže. Jen ji musíte mít... (07.12.2008)

Basketbalový denník som videl v dobe, keď letel (plával) víťazne svetom Titanic. Dávali ho vtedy v televízii, čo bol určite výborný komerčný ťah. Mňa na ňom zaujal predovšetkým Di Capriov výkon, bol to asi prvý film, ktorý som s ním videl a musel som uznať jeho herecké kvality. Tie sa mi neskôr potvrdili aj pri jeho ešte skorších filmoch. Dokázal by som ho podľa tejto úlohy zameniť aj za McDowella v Mechanickom pomaranči. Čisto hypoteticky. (30.08.2012)

DiCaprio byl tehdy snesitelnější než dnes.Točil nenápadné filmy a tento je jedním z nich. Určitě to není film, který vtiskne divákovi hlubokou myšlenku, a ačkoliv si na to hraje, není filmem, který má tak propracovanou vnitřní kostru, ale má celkem pevný obal, kterému celistvost dodává výborně hrající DiCaprio. Téma drog mě nikdy moc nezajímalo a celkem lidmi, kteří je berou pohrdám, ale rád se podívám na trosky, kteří si ten fet dopřávají, ačkoliv v tomto filmu nejde tolik o realistické podání, jako spíš o filmový, a tak trochu excesivní prožitek. 70% (06.12.2010)

Občas se poperou, jindy něco čmajznou, nemají úctu k autoritám, občas se opijí nebo čichají drogistické přípravky. Jsou to výrostci, ale ještě by nad nimi člověk hůl nelámal. Jeden z nich se vymyká: solidně hraje basketbal, s pokorou navštěvuje smrtelně nemocného kamaráda a píše si vše, co vidí v ulicích New Yorku a hlavně o tom, kam se ubírá jeho (ne)všední dospívání. Jemně prokreslené, soustředěné, živočišné i nervní DiCapriovo herectví se dere nahoru. Z rebela se pomalu stává muž, aby znovu spadl na samé dno: kvůli tomu, že si jednou „vezme“. Za solidní výpovědí o užívání drog stojí básník a hudebník Jim Carroll (jeho nejvýznamnější práci představuje právě jeho vlastní autobiografická kniha), o filmovou verzi byl prý mezi mladými herci slušný zájem (třeba Johnny Depp nebo River Phoenix), nakonec padla volba na DiCapria, který však nechtěl, aby to byl pouze nějaký laciný propagační film proti drogám. Nestalo se. A DiCaprio byl před kamerou znovu nesmírně přirozený. Nestaral se o to, co si druzí myslí (i proto následně přijal roli homosexuálního básníka Rimabauda), a i to mu možná v začátcích hodně pomohlo. (26.12.2015)

Představení pro školy o tom, že užívat drogy není správné. 1) Ani výborný 21letý Leonardo DiCaprio nedokázal zvěrohodnit závěr snímku. Možná je chyba ve scénáři či v hereckém nebo režijním pojetí, ale ten konec prostě tvůrcům nevěřím, jakkoli se ohánějí mantrou, že jde o příběh podle skutečnosti. Asi ta skutečnost byla jiná, než jakou jsem sledoval ve filmu. 2) Zaujali mě dále 20letý James Madio (zloděj Pedro) a 28letý Patrick McGaw (Newthon s nejhezčím tělem, který pokračoval úspěšně ve studiu i v kariéře). (27.02.2017)