Příběh jedné ženy

Co je horší – ztratit tělo nebo ztratit mozek? Ve skutečnosti tato otázka postrádá smysl a vznikla jen proto, že křesťanství rozpojilo tělesný a mentálně-duševní projev podobně jako později marxismus oddělil nadstavbu (obecně kulturu) od základny (ekonomiky, technologie a výroby). Mnohem lépe si počíná moderní, přesněji kvantová fyzika, jež vědecky popsala dualitu jin a jang v teorii duality částice a vlnění. Ovšem nejlépe si stále vedou indická filosofie a taoismus, které popisují Jedno v mnohosti a mnohost v Jednom. Proto ztratit tělo znamená ztratit mozek a ztratit mozek znamená ztratit tělo, přičemž i částečné ztráty tělesné vedou ke změně mentality a postojů čili k určitým ztrátám a naopak. Takže správně by otázka měla znít: co je horší – ztrácet sebe přes tělo nebo přes mozek, přes omezení svobody konání nebo přes omezení svobody myšlení? Osobně mám jasno – obě ztráty jsou špatné a veškeré duchaplné řeči o boji, překonání a vítězství jsou lidským frajerským dočasným hrdinstvím na poli, kde každého čeká jen jeden konec, a rozdíl mezi lidmi je jen v tom, jak hodně ze sebe člověk ztratí, než na ten konec dorazí. Během životní cesty člověk může jen jedno – snažit se vyrovnávat se ztrátami a nahrazovat je jinými možnostmi. Lidové přísloví o hmotné strance říká – "Je lepší být bohatý a zdravý než chudý a nemocný." Totéž se dá říci i o stránce nehmotné – je lepší být plnohodnotný, harmonický a talentovaný než omezený, pokřivený a blbý. A to, že tělesného a mentálního bohatství není dost pro všechny, nezakryje žádná víra ani lidské hrdinství. Současná "epidemie" alzheimerovy nemoci je vlastně projevem nedílné jednoty a duality světa, v kterém kde se přidá, tam se i ubere, a naopak, a proto i nárůst množství informací je vyvažován postupnou ztrátou schopnosti je soustředěně, uvědoměle a neomezeně vnímat a zpracovávat a prodloužení života se znehodnocuje ztrátou vazby s okolím. Holt je svět bohatý, ale chudý. ___ Iris doplňuje řadu filmů na téma ztráty mentálních schopností (Píseň pro Martina, Hilary a Jackie, Hanekeho film Láska) a zajímavé je to, že většina podobných snímků je o tvůrčích lidech, což zas tak moc nepřekvapuje, protože drama vynikne více, když se jedná o lidi, u kterých je zřetelnější podíl mentální činnosti. Nicméně v tomto případě se víc než o drama ztráty osobnosti jedná o nostalgické ohlédnutí za vztahem. (06.10.2013)

Životopisné drama o Iris Murdochové má čtyři pevné pilíře - Judi Denchová je jako stárnoucí a nemocná žena lehce uvěřitelná, prostě je jedním slovem výborná, Kate Winsletová jako její mladší verze ve své živelnosti a přirozené kráse báječná, no a oba pánové též zaslouží pochvalu a poklonu, Jim Broadbent i Hugh Bonneville  jsou skvělí.. Příběh o talentované básnířce, výjimečné spisovatelce a v neposlední řadě profesorce na univerzitě v Oxfordu se věnuje dvěma obdobím z jejího života, seznámení a soužití s Johnem Bayleym (tj. mládí) a pak té poslední a smutné kapitole.. (05.06.2021)

Ďalší z prípadov, kedy je hĺbka námetu silnejšia, ako jeho filmové zpracovanie. Kolega, sčítaný v románoch Iris Murdoch mi oponoval, že neznalosť jej diela je dôvodom môjho chladného dojmu z filmu. Ale Johna Nasha som takisto nepoznal a A Beautiful Mind ma dostala. Pretože vedela, ako mi má jeho príbeh ukázať v čo najpútavejšej forme. Tento film je jemný a kultivovaný, ale aj rovnako fádny a nenápadný, ako postupný odchod Iris do večnej temnoty. Nebyť skvelých hereckých výkonov, stal by sa nevýraznou a rýchlo zabudnuteľnou televíznou jednohubku. (31.07.2002)

Plně souhlasím s tím, co tu píše POMO. Jelikož o Iris Murdochové nevím vůbec nic (a po shlédnutí tohohle filmu snad jen na co zemřela), neoslovuje mě její příběh tolik, co by chtěl. Zbývá jen ocenit kompletní herecký kvartet: Judi Dench je suverénně nejlepší, Kate Winslet jako její mladá verze plná sil předvádí další parádní výkon, Jim Broadbent svého Oscara určitě nedostal omylem a Hugh Bonneville vypadá, že jen vlaje za svou partnerkou hlavně proto, že to přesně vystihovalo existenci manžela Johna až do propuknutí zhoubné nemoci. (16.05.2005)

Dýchol na mňa žiaľ. Smútok, ktorý zo sebou nesie samota. Strata najbližších je najhoršia, keď nám miznú pred očami a ostáva z nich torzo. Nemáme už kľúče k pochopeniu ani silu na jeho hľadanie. Ostáva nám iba destilát toho najdôležitejšieho, čo sme spolu prežili, aby sme vydržali do konca a nestratili zbytky spolupatričnosti, ktoré nás viažu. Herecky výborne zvládnutý pohľad na Alzheimerovu chorobu. Nemôžem nedať štyri - za pohnutie, ktoré vo mne tento film vyvolal. (29.10.2005)