Říjnové nebe

Partička kamarádů odpaluje rachejtle tak usilovně, že jim to nakonec přinese vítězství v nějaký podivný soutěži. A díky tomu nemusí ten homosexuální kovboj ze Zkrocený hory celej život strávit na šachtě, jak by si přál jeho krutopřísný fotr, ale může dál studovat. Moc mě tohle téma nebavilo... 50% (17.11.2018)

Je ikonické, že jsem Říjnové nebe viděl den po TV filmu České televize Monstrum. Říjnové nebe totiž jasně ukazuje to, jak správný film podle skutečných událostí má vypadat, aby nepůsobil křečovitě, nudně a neforemně. Zatímco Monstrum se snažilo být filmem, kde je v popředí všechno od života autora, přes stavbu Stalinova pomníku, až po čistky padesátých let, je Říjnové nebe snímkem, které stojí na životě kluka, který se snaží vymanit ze sevření uhelného městečka a přesto najít blízký vztah se svým otcem, pro nějž je těžba uhlí vším. Ano, Říjnové nebe je komorním dramatem o tom, jak těžké je prosadit se a kolik obětí musíme přinést, abychom si uskutečnili své sny. Samotné pouštění raket je zde pouze jakousi kulisou, jež stojí za motivací postav (a spíše figuruje pro příběh jako hnací motor), ale nikdy není samotným centrem dění. Tou zůstává hlavní postava a jeho osobní vnitřní dramata. Říjnové nebe to vědělo a je kvalitativně na samotném vrcholu kvality. Monstrum naopak v této věci pohořelo. Velký palec nahoru a rád si tento film opět připomenu. 80% (29.05.2017)

Homer si ten svůj americký sen doslova vydřel. Cestou za ním  musel  překonat tolik překážek a nástrah osudu, že se v jeho případě rozhodně nedá mluvit o nějakém štěstí, které přeje připraveným. Celou dobu jsem mu držela palce a prožívala s ním a s jeho kamarády všechny ty střídavé úspěchy a následné nezdary, se kterými se musel utkat. Kdyby to byla vymyšlená pohádka, řekla bych si, že už to scenáristé s těmi neustálými zvraty trochu přehánějí, o to víc mě těší, že takový příběh opravdu někdo prožil a že to nevzdal. (23.12.2023)

Tohle jsem nevzal. Klasicky americké. tedy povinně patriotické, povinně melodramtické, povinně patetické, povinně optimistické, nakonec všichni povinně zmoudří a koneckonců je to všechno povinně podle skutečných událostí. Po titulcích je jasné, jak to skončí, jen je zapotřebí se k tomu prolondat potoky medu. Vlastně moc nevím, proč jsem přidal tu třetí*. (07.06.2011)

Jsem docela překvapená, že je to natočeno podle skutečných událostí, protože je to vlastně taková klasická hollywoodská pohádka, trochu ve stylu Billy Elliotta, ale moc hezká. Znáte to, mladík z malého městečka jednoho dne prozře a uvědomí si, že by měl jít za svými sny i když mu okolnosti zrovna dvakrát nepřejí a když se tak stane, tak má člověk v závěru takový hřejivý, povznášející pocit, že to všechno moc dobře dopadlo. Kdybych na takové filmy měla koukat pořád, asi by se mi to brzy zajedlo, ale jednou za čas to neuškodí, zvlášť když je to na rozdíl od např. takové Surfařky, natočeno vcelku vkusným stylem, podpořeno dobrými hereckýi výkony a okořeněno zajímavým vztahem mezi otcem a synem. (19.09.2013)