Kobra

Další z mnoha akčních Béček se Stallonem v hlavní roli. Je to sice poněkud hloupý, ale je tam dost akce a nedá se tomu upřít taková skoro až terminátorovská atmosféra. Nicméně ty filmy, kde si Stallone sám napsal scénáře, jsou obvykle dost přitažený za vlasy. Myslim si, že mu měl ty scénáře někdo trochu proškrtat a zcenzurovat. Když vypnu mozek, je to na 3 hvězdy. (06.07.2020)

"Cobra" sice v prvé řadě vyrazí dech coby jeden z nejhysteričtějších konzervativních eposů na téma hraničářské spravedlnosti v americké kinematografii, ale současně nabízí i řadu dílčích fascinujících prvků. Projekt je vedený jako adaptace knihy "Fair Game" od Pauly Gosling, ale podle té vznikl také novější stejnojmenný film s Williamem Baldwinem a Cindy Crawford. Z předlohy tedy "Cobra" přejímá pouze premisu o ženě na útěku před zabijákem (v originále je jím nájemný vrah), kterou ochraňuje svéhlavý policista. Motivy s fanatickou sektou hrdlořezů i fašounským fízlem, který je lékem světa nemocného zločinem, pocházejí čistě z hlavy scenáristy, kterým byl sám Stallone. Kapitolu samu pro sebe pak představuje stylizace filmu, který svou ponurostí, špinavostí i expresivně ztvárněnými mordy evokuje dobové giallo filmy. Pak je tu duo antagonistů, kteří se oba pohybují na hranici parodie a campové mocniny - svého času se v souvislosti s dobře medializovanou PR hašteřivostí Stallonea a Schwarzeneggera spekulovalo, jestli má být dřevěný záporák odkazem na topornost představitele Terminátora, ale spíše se nabízí ho vnímat jako prostě pokus o ultra monstrózní esenci zla (která jen shodou okolností vypadá jako Arnold ;)). Ještě hůře z toho ale vychází Stallone a jeho hrdina. Bez růžových brýlí chlapeckého nadšení, skrze něž figura vyznívá jako nehorázně hustý borec, se ze střízlivého pohledu Marion Cobretti ukazuje jako neskutečně směšná karikatura, která v sobě po vzoru Frankensteinova monstra spojuje ikonické atributy mužnosti - kymácivá chůze Johna Waynea a sirka v koutku úst po vzoru Chow Yun Fata v kombinaci se sedmdesátkovými brýlemi, nikdy nesundavanými rukavicemi a nařvaným rancem v upnutých džínách. Při zhlédnutí po letech pak obzvláště překvapí, jak moc je film nesoudržný, a nezáživný. (29.03.2015)

Po nevýraznom Dead Poole prichádza Harry Callahan do špinavých a temných 80-tych rokov a volá sa Marion Cobretti. Nosí tmavé brýle, mláti nadriadených a štýlový .44 magnum vystriedal za automat. Ale hlavne omladol, béžové sako vystriedal za čierny outfit a v hube prevaluje špáratko. Do toho synťáky, atmosféra tuhá jak štolverk, slušný bodycount a psychotický záporak. 80% (28.08.2007)

Stallone jako kurva drsňáckej detektiv Marion Cobretti (Cobra) v možná úplně nejlepším jeho čistokrevným 80's akčňáku. Jedná se částečně o kriminálku, ve které se akce střídá s napětím, ideální kombo spolu s nekompromisním hláškařem Cobrettim. Jak projíždím Stalloneho filmy, tak zvyšuju na plnej, protože tohle za to prostě stojí. 90% (08.07.2014)

Vše vyzradí úvodní vloupačka hypermarketu – expresionisticky prodlužující se stíny (Stallone vně záběr), Kulešův efekt (ikona lebky se zkříženými hnáty hozená do juxtapozice s nevinnými záběry civilů), zvuky/hudba (ocelově syntetický, skyňeťácký zvuky vytažený z knihoven drží v mixu obrys s hudebním pojetím elektrických kytar a kláves Roberta Teppera). Přitom kvalitní akční film je něco zcela výjimečného, na rozdíl od ostatních žánrů, které se hromadí v obrovských nánosech a zamořují archivy. Specifičnost akčního filmu spočívá v nárocích, které klade na filmařský štáb. Vyžaduje jak precizní zvládnutí narativu (příběhu, postav – filmového vypravěčství), tak stylu (kamera, střih - filmového jazyka). Většina režisérů zvládá buď jedno, nebo druhé, oboje zcela výjimečně. Ztotožníme-li styl se sexem a narativ s flirtováním, pomůže nám to pochopit základní úskalí a limity. O Tim Burtonovi či Woody Allenovi je dobře známo, že akci neumějí – a vskutku, představa souložícího Woody Allena, jehož tělo sebou zmítá po Mie Farrow či Dianě Keaton, jako by patřilo nějakému plazovi z Galapág, není nereálná, zajisté však odpudivá. Pak tu máme Hyacinty, Erose a Narcise z řad Filipa Renče nebo Davida LaChapelle, kteří akci rozumí, ale o to chudší je jejich slovní repertoár, ipso facto příběh. Chovají se neomaleně, a přitom z nich vyzařuje jistá dávka šarmu a sofistikovanosti. Jsou typem mužů, kteří nosí košile s vyšitým monogramem, hedvábné kapesníčky a alespoň jednou za týdně si nechávají přeleštit boty a přistřihnout vlasy. Jejich vzorná životospráva je vzorem naší mládeži. Jen hrstka režisérů ovšem dokáže během sexuální ekvilibristiky šeptat partnerce do ouška svítáníčka. Kolemjdoucí cizinče, jakživ nepodceňuj akční filmy, jsou tou nejlepší vizitkou každého režiséra, dokládajíc, že rozumí jak stylu, tak vyprávění. Najít takovouto osobnost mezi všemi těmi tvůrci, jejichž nasazení, um a city jsou pouze polovičaté a kterými se to v naší společnosti v posledních letech jen hemží, není ani tak jako hledat jehlu v kupce sena, ale spíše se podobá hledání teplého, citlivého těla mezi všemi těmi studenými mrtvolami v centrální pražské márnici. (23.05.2010)