Nemilosrdná spravedlnost

Jeden z prvních a zásadních filmů Stevena Seagala není překvapivě až zas tolik o bojovém umění, spíše o střílení. Seagal sice převede kupu svých tradičních kopů i úderů (tzn. rychlý sled rad a kupa mrtvých), ale hlavní slovo v cestě za pomstou za zabití kolegy policisty má brokovnice. Především záběr na odpadající nohu pod kolenem po přesném Seagalově výstřelu beru jako výborný nápad. William Forsythe jako maniak, který ví, že jeho dny jsou sečteny, podává odpudivě skvělý výkon, no a dalšího už ani není koho chválit, neboť v tomto filmu jde hlavně o Seagalovo mlácení a Forsythovo umírání. Oběma to celkem jde, tak proč nebýt spokojen. PS: Jen mě při pohledu na Seagala udivilo, že už v roce 1991 vlastně nepatřil k těm nejchudším a ta dnešní podoba byla tedy jen otázkou času. (08.03.2005)

Nejdrsnější, nejbrutálnější, nejtemnější a dějově nejsilnější film Stevena Seagala. Režisér Flynn ještě k tomu všemu navíc výtečně vytvořil atmosféru drsného New Yorku začatkem devadesátých let. Steven je i zde samozřejmě ve své obvyklé formě a rozdává kopance, kam se jen podívá. Williams Forsythe je démonický záporák. Akční scény jsou samozřejmě precizní a vyjma jednoho či dvou nešikovných střihů si divák dozajista přijde na své. Typická ukázka akčního filmu na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Bohužel časy se mění a dnes už mnoha lidem tento styl nevoní. Přesto mu tento "nedostatek" na kvalitě neubírá ani trochu. (12.03.2006)

V oblasti Seagalovek jsem byla až doposud tabula rasa, a k Nemilosrdné spravedlnosti jsem se odhodlala jen kvůli doporučení jednoho známého benga, který ji považuje za něco jako druhý díl Občana Kanea. No nevím… :) Hlavní postavou je ultraostrý superpolda s italskými kořeny a asijským švábem na mozku, jehož práce obnáší především vytloukání zubů kulečníkovou koulí, ustřelování končetin a zachraňování štěňátek. Zápletka je – nejspíš s ohledem na cílové publikum – zcela nekomplikovaná: Seagal má na čele napsáno „je třeba zabít Richieho“ a cca každou půl hodinu to docvakne i některé z vedlejších postav a ta poté drsně prohlásí: „musíme najít Richieho“ (a předhodit ho Seagalovi). A dotyčný Richie se celý film projíždí po Brooklynu a vesele fetuje. Dabing je skoro stejně směšný jako Seagalův copánek, ale pravé peklo SS rozpoutá ve chvíli, kdy odloží brokovnici a pokusí se hrát. „Byl jste pro mne jako otec...“ Au! :D (26.02.2013)

"Nemůžeš bejt z Brooklynu! Proč? Protože to bys se mnou takhle nemluvil"!! Gino (Steve) je v životní formě (jak herecké tak fyzické) a svým protivníkům dává ochutnat svůj lokýtek, kolínko, hranu zápěstí a vůbec všechno co ho napadne včetně úvodního prohození auto-oknem! Jedna z nejlepších choreografii bojových scén vůbec! Skvělá kamera nastavuje atmosféru na bod nula až mrazivo a rozjíždí se 88ti minutová hra na honěnou, kde dopředu víme jak to musí skončit. Nejlepší záporák všech dob Forsithe a nejlepší "Seagalovská" filmová muzika (Beastie Boys) jsou už jen dopohlazením na rozštípané duši, která má rozhodně (a ne jen kulečníkový) koule!!! A mimochodem? "Viděl někdo Richieho"?.-) (21.01.2011)

Kdepak Přepadení v Pacifiku! Tohle je Seagal v nejlepší formě a ve svym vůbec nejlepším filmu. Jako nekompromisní Gino si razí cestu skrz špinavý ulice Brooklynu, aby dopadnul zfetovanýho hajzla v podání Williama Forsytha. Akce, střílečky, hlášky a samozřejmě Stevenův trademark - spousta zlámaných končetin. Závěrečné zúčtování s brokovnicí je fajn a správně oldschool, ale co se týče efektu, tak vítězí zcela jistě scéna v baru, kde Seagal, s pomocí kulečníkové koule omotané v hadru, zlikviduje početnou grupu zmrdů, a jednoho z nich ještě stačí dvakrát vrátit do telefonní budky. Bomba. (18.12.2012)