Masakr v Římě

U těchto typů filmu skrblím hvězdami. Ty se o svou slávu postarají sami... Gestapák Kappler se snaží distancovat od politiky, nejraději by měl všechno z krku, ale trpí tím, čím ostatní "renesanční" SS prominenti: láskou k řecko-římskému umění (mnohdy  ř-ř zápasu); zde od Homéra k Masacciovi, a potažmo tak i italskému a řeckému etniku. Proto se cítí příklonem Itálie ke spojencům tak zaskočeni, zrazeni a uraženi, zatímco italští odbojáři nejsou nijak citově ovlivněni, a proto si důsledek svého činu v tomto měřítku neuvědomovali. Němci nikdy nepřihlíželi k tomu, že Itálie jejich namlouvání obecně odmítala. Přesto se snaží urážku "odmítnutého milence" (i když se domnívám, že Německo tu vystupuje v roli milenky) pomstít co nejkrutěji. Exces, který nebyl jediný, v Itálii ani oblastech, které Itálie okupovala (právě Řecko). (06.12.2022)

Výborný válečný film, podle knižní předlohy, ovšem i podle skutečné události. Richard Burton stejně jako v Kam orli nelétají předvádí excelentní herecké výkony, na roli Kapplera se skutečně hodí. Kněz (Mastroianni) se role také ujal bravurně. Perfektně vystihnut fakt, že válka se chýlí ke konci a i členové SS už myslí na zadní vrátka, aby se nedostali na "listinu zabijáků". Kdo viděl tento film a líbil se mu, tak by se určitě měl kouknout na snímek o deset let mladší - ŠARLATOVÝ A ČERNÝ (Gregory Peck), kde se také objevuje postava Herberta Kapplera a ukáže se tu více z jeho skutečného osobního života a jeho osudu. (07.04.2007)

Anatomie nacistické a vůbec fašistické zločinnosti je u nás známa nejen podle Lidic, Ležáků a kobyliské střelnice či Kounicových kolejí. Pozoruhodná režie, propracovaný scénář, Marcello Mastroianni a Richard Burton jako protagonisté hereckého obsazení povyšují kvalitu tohoto filmu do nadčasové roviny. Jinak řečeno do roviny soudobého dokumentu. Včetně nemalé papežské zodpovědnosti; v té době jím byl Pius XII., vlastním jménem Eugenio Pacelli. Způsob, jakým se vyrovnala poválečná spravedlnost s usvědčenými vrahy, je sám o sobě dodnes žalující. Snadnost - zdánlivá snadnost provedení přitom klame nejvíc. Nároky kladené na tvůrce jsou v takovém případě mimořádné. A to nejen umělecké. (05.06.2023)

Psychologické drama z období druhé světové války, s dobrými hereckými výkony, občas i s vynikající atmosférou. Spíše gesto, než promyšlený odpor, snaha o upoutání pozornosti na domácí odboj, který se proměňuje v pomstu raněného zvířete, snažící se nahánět ještě hrůzu a strach. Marná snaha kněze - restauratéra starých obrazů Pietro Antonelliho (dobrý Marcello Mastroianni, i když pro něj s nevhodnou angličtinou) zabránění masakru 330 většinou nevinných římských občanů jako pomstu za atentát na německou jednotku. Po bezmoci se sám demonstrativně vydává do rukou katů, konkrétně do nejvýraznější postavy německé bezpečnosti Obersturmbannführera Herberta Kapplera (dobrý Richard Burton), který si sice uvědomuje neodvratný konec Třetí Říše, ale iniciativně, energicky, inspirativně i poslušně vykonává jakékoliv rozkazy. Z dalších rolí: generál Kurt Maelzer (Leo McKern), primitiv toužící po pomstě a proudění krve, plukovník Dollmann (John Steiner), snažící se úzkostlivě vyhnout jakékoliv chybě, díky níž by se po válce ocitl před válečným tribunálem, římský policejní šéf Pietro Caruso (Renzo Montagnani), poslušný, ale ne schopný všech zvěrstev, a atentátníci Paolo (Giancarlo Prete), Giorgio (Renzo Palmer) a Elena (Delia Boccardo). Násilí plodící jen další násilí, pomsta vyvolávající jen další pomstu, lidský život nemá žádnou cenu, je jen prostředkem k uspokojení vlastního ega a jakési národní hrdosti. Gesta střídá gesto. Místy strhující, místy bohužel méně. (30.08.2011)

Řím je otužilé město a jeho prastarými stavebními základy jen tak něco neotřese. V roce 1944 ale v jedné z jeho uliček zavládl vzruch a zděšení. Procházel totiž tudy oddíl SS, na který měl plánovaně políčeno partyzánský odboj. Odplata zdejšího gestapa na sebe nenechala dlouho čekat. Popravčí četě ve filmu velí Richard Burton coby pověřený velitel gestapa Kappler. Alkoholový opar dal stranou, není ovšem vyloučeno, že střílení do zátylků nebohých italských občanů, co prošli náhodně prapodivnou selekcí, mu způsobilo takový náhlý nervový otřes, až zase znovu sáhl po lahvi něčeho ostřejšího. A i samotný divák nebude mít v určitých syrově vyznívajících fázích filmu ty nejpříjemnější pocity. Na druhé straně film trpí stagnací, kdy se toho moc neděje, čímž nechci naznačit, že  by film vyloženě padal do nudy. Když má nějaká vyhrocená scéna nahánět husí kůži, přispěchá mistr Ennio Morricone, aby svým orchestrálním doprovodem vyučoval děs, co se transformuje do nové odmocniny psychického rozladění. A za italský lid křesťansky kope Marcello Mastroianni, který se dramatických rolí také nebál. George P. Cosmatos byl režisér, který nejvíce proslul svým druhým režijním příspěvkem v sérii  filmů s Rambem. Jeho válečné počiny z první  poloviny jeho kariéry byly vcelku osvěžující, nikterak však  přelomové. Na sklonku režijní poutě nevytvořil nic kloudného, takže o to víc je tenhle jeho válečný počin kvalitně zrealizovaný, zahraný a s patřičnou dávkou nepříjemné autentické syrovosti podaný. 7/10 (16.01.2022)