Amen.

Silně manipulativní (jinak to Gavras ani neumí), silně antiklerikální, mnohdy demagogicky vylhané (nenápadná účast jeptišek při genocidě mentálně retardovaných, mimoděk asociující přímou spoluúčast katolické církve na zvěrstvech). Na druhou stranu Gavras vytáhl z Hochtuthovy hry ty nejlepší a nejsilnější pasáže, které zajisté vybízí k zamyšlení (jakkoliv je film jednostranným náhledem) a to i v případě, že máte na vinu či nevinu Vatikánu jakýkoliv názor. K mé potěše se zaobírá především Gersteinovým vnitřním bojem křesťana-humanisty/vlastence-zrádce, tato zapomenutá postava by si jistě zasloužila vlastní film. Připočtěme velmi děsivé zpodobnění holocaustu skrze plných a prázdných dobytčáků pendlujících krajinou. Mistrovskému obsazení pak vévodí nebožtík Mühe jako personifikace zla - Doktora. Film má rozčílit, což se mu daří, proto palec nahoru. (26.04.2011)

Tohle jinak průměrné drama o holocaustu v mých očích naprosto shazuje černobílá a lacině moralizující perspektiva, s jakou je ukázán přístup západních spojenců a Vatikánu k holocaustu. Film vychází z Hochhutova dramatu Náměstek, divadelní hry, která pomohla rozšířit obraz papeže Pia XII. jakožto antisemitského byrokrata, který neměl dost odvahy veřejně odsoudit nacismus. Tato karikatura se bohužel traduje od 60. let až dodnes. Tak i v Amen stojí dva spravedliví mužové - důstojník SS a jezuitský kněz - proti zkaženému světu mezinárodní politiky a diplomacie. Jenomže právě tahle politika a diplomacie byla v danou chvíli možná účinnější než patetické prorocká gesta. Možná ne... vidění tohoto snímku je však nemístně jednostranné. Hochut kritizuje papeže i za to, že srovnával Hitlera se Stalinem. Je to prý něco docela jiného... Ale kdeže! Pokud bychom chtěli porovnávat počty obětí sovětských a německých lágrů, pak by rudý kat dokonce vyhrál. Pius XII. za druhé světové války pod rouškou vnější neutrality pomohl zachránit životy tisíců Židů a po válce vystoupil jakožto odvážný kritik komunismu. Nezaslouží si být proměněn v takovouto karikaturu. Na filmu mi vadila tato historická nespravedlnost a též jeho duchovně beznadějné vyústění. Našlo by se v něm i pár působivých okamžiků - třeba jezuitovo radikální vyjádření solidarity s židovským národem - ale to na záchranu defektního celku nestačí. Jako alternativu doporučuji citlivější Schlöndorffův "Devátý den". Jako doplňující četbu pak například revui Salve 3/2008 věnovanou právě Piu XII. (20.10.2008)

Je pravda, že za ty léta jsem zažil zfilmovaná témata z druhé světové války, která daleko více šokovala, než v tomto filmu. Tady je totiž předpoklad už ten, že šokovat bude samotný námět. Přeci jen ne každý útočí na církev tak, jako scénář tohoto filmu. Natočeno je to ale poměrně rutinně a tradičně, navíc bez jakékoliv dynamičnosti. Není to na škodu, když máte rádi filmy z tohoto období, ale je to na škodu, pokud chcete jakýkoliv napínavý film k večeru. (09.06.2022)

Ač není tento film rozhodně tím nejlepším v Costa-Gavrasově filmografii, rozhodně stojí za pozornost a jsem rád, že se takhle ukazuje, jak ti svatouškovští katolíci nedělali nic jiného, než že si chránili ty svoje tučný svatý prdele a nakonec ještě pomáhali usadit nacistické zločince hezky někde v klidu Jižní Ameriky. Abych ale nebyl nespravedlivý, mám tím na mysli ty vysoké hodnostáře ve Vatikánu. Dobře vím, že se spousta katolíků snažila pomoct, ať už mezi duchovními nebo obyčejnými lidmi. Kurt Gerstein byl křesťan, který se dostal do šíleného soukolí vyhlazování, proti němuž marně bojoval a bohužel mu nebylo dopřáváno sluchu nikde, a to ani po válce, což nakonec neunesl. Mathieu Kassovitz v roli otce Ricarda ztvárnil skvělou figuru, na níž se jen tak nezapomíná. (03.07.2007)

„Bohové jsou pomalí soudcové, ale trestají jistě.“ Latinské přísloví, které by k filmu, zabývajícímu se otázkou postoje Vatikánu k židovské otázce za druhé světové války, mělo padnout jako ulité. A mělo by mít pravdu ... Jenže ... Jenže nemá. Největším a nejsmutnějším paradoxem tohoto filmu a vlastně i tohoto světa je to, že ti, kdo by měli být potrestáni, na které byl měl dies irae udeřit a oni by měli padnout na kolena, mnozí ti malí, obyčejní nacističtí zločinci, páchající svá zla pod rouškou ideí a kryti davem, ti mohou klidně odcestovat, ach, jak kruté, ale bohužel, jste lékař, takže jen do Argentiny, zatímco ti, kterým svědomí nedalo spát, kteří se rozhodli vystoupit proti té hrůze, nad kterou svět tak dlouho zavíral oči, ti byli zničeni. Jak těžké muselo být prozření? Jak těžké muselo být pro mladého kněze zjištění, že to, co považoval za neodiskutovatelnou morální autoritu, že veškeré jeho ideály, veškerá jeho víra je vlastně jen prázdnou, nablýskanou skořepinou. Riccardo svůj boj vzdává, „nebesa nejsou nikdy prázdná!“ je jen poslední zoufalé plivnutí do očí nacistické vůli, zoufalé tím víc, že podepřené vědomím, že zločiny tak strašné nebudou nikdy moci být dostatečně potrestány a „cesta komínem“, k níž byl nakonec odsouzen, je vysvobozením, mučednickou smrtí … Kurt Gerstein. Dobrý křesťan. Jeho život musel skončit tak, jak skončil, protože „je nepochopitelné a neomluvitelné, že zbožný křesťan jako on neudělal vše, aby se vymanil z tohoto zločinného systému“. I on, jako příslušník SS, byl totiž kolečkem v mašinérii tohoto zločinného systému. Snad mu byl ten poslední hřích odpuštěn za to, co učinil pro odhalení strašlivých zločinů, páchaných na Židech. Aspoň lidstvo mu oficiálně odpustilo … Film Costy-Gavrase rozhodně není prost patetických klišé, manipulativností a jiných podobných postupů. Mnozí mu to zde vyčítají oprávněně. Ale rozhodně je to film, který nám nabízí pohled na holocaust zase z jiného úhlu. A nutí nás přemýšlet. A to je vždycky dobré …. (25.01.2015)