Doznání

Na základní škole mi ředitel-kádrovák neustále připomínal, abych si hledal řemeslo, protože mě (neopomněl zdůraznit: přes samé jedničky) nepřijmou ani na školu ani do ČSM; nakonec pouze to druhé byla pravda. V práci mě personalista-kádrovák hned upozornil, že nesmím vyjet do zahraničí a nesmím mít žádného podřízeného; to byla pravda až do začátku roku 1989. A co by mi řekl kádrovák-kádrováků Artur London?... Poctivě "doznám", že bych se na tento film nedíval, kdyby v něm nehrál Yves Montand, kterému nikdy nedokážu odolat, ale ani Costa-Gavras mi není lhostejný. Nakonec jsem se ale přistihl, že myslím jen na to, jak je možno zkrátit čas od počátku zřejmého utrpení do jeho bídného konce (obecně, ne jen v těchto souvislostech), a jak dokáže být "naděje" zrádná a pustošivá. (19.04.2016)

Začiatok 50. rokov minulého storočia. Miesto diania: Československo. Forma vlády: naprosto tvrdý proletariát, a k tomu zároveň i desivé "pražské procesy," ako bonus extra naviac, medzi ktoré by som následne mohol zaradiť i práve ten okolo komunistu a námestníka ministra zahraničných vecí, súdruha Artura "Gérarda" Londona, obvineného zo špionáže, čiže odteraz prichádzali na rad iba brutálne vyšetrovacie metódy, kedy chceli takéhoto človeka buď úplne zničiť, alebo poprípade priviesť na pokraj nervového zrútenia, aby sa konečne priznal k niečomu, čo [ne]učinil, keď obidve možnosti v podstate spadali rovno do úvahy; pôvodom grécky režisér, pôsobiaci vo Francúzsku, s ľavičiarskym zameraním sa, Costa-Gavras, sa pokúsil tieto, nie tak dávne udalosti, dôkladne zmapovať, až by som dokonca podotkol, že na to išiel akýmsi rafinovaným, resp. dokumentárnym spôsobom, ktorý bol hneď vedľa precíznej strihovej skladby [s archívnymi zábermi - vsuvkami] v nadštandardne udržiavanej línii s nasledujúcimi prestrihmi do zrejme dvoch časových rovín: predtým a potom, kedy minimálne v jednej z nich, priam exceloval, tentohľa, a vtedy i mimoriadne šikanovaný, so zvyčajne len strhanými výrazmi tváre a značne pochudnutý, protagonista, ktorého francúzsky predstaviteľ, pochádzajúci z rodiny talianskych prisťahovalcov, YVES MONTAND, poňal nielen ako psychicky zlomeného človeka, ktorý šiel až na hranicu svojich fyzických síl, ale súčasne tiež svitala i určitá nádej na lepšie zajtrajšky; bohvie, čo si vôbec myslel v tých konkrétnych časoch, či napokon z príslušnej situácie živý vyviazne? Zabudol potom niekedy na svoje väzenské číslo "3 2 2 5"? • Predchádzajúce vypočúvacie postupy, síce pôsobili neuveriteľne autentickým dojmom, to teda ani zvlášť nepopieram, no teraz sa musím oprieť i o ten poznatok, že ich nadchádzajúca kadencia bola predsa v rámci celku viacej prehnanejšia s potenciálnymi sklonmi k prehrávaniu sa; skrátka, držali ma stále v pozore, ale postupom času som už máličko strácal pozornosť, keďže som si miestami ešte pripadal, ako pri počúvaní "obohranej platne," asi toľko z mojej strany k danej veci, ktorá inak ako c-e-l-o-k, rozhodne obstojí, lebo tento šikovný, zväčša najmä politicky angažovaný autor, bol pre ňu ako stvorený, asi nateraz všetko z môjho uhla pohľadu, ktorý sa neustále pohyboval v maximálnom rozčarovaní nad týmto "temným obdobím," ktoré v pozmenenej forme funguje asi až doposiaľ, inými slovami povedané: Predstava komunistického režimu, á la STALINISTICKÉ ČISTKY, vo mne vzbudzuje mimoriadne obavy - strašný teror ma desí! → vskutku, temná história ľudstva. (31.08.2024)

Literární předlohu od Artura Londona jsem četl několikrát a vždycky mě znovu šokuje. Před lety jsem knihu někomu půjčil a jak už to tak bývá, už se mi nevrátila. Náhodou jsem ji zahlédl v antikvariátu, tak jsem si ji celkem nedávno koupil za 15 Kč. Překvapení čekalo uvnitř - jsou tam výstřižky z Rudého práva z roku 1970, kdy se Doznání dočkalo své filmové podoby. Rétorikou sedmdesátých let je film ostouzen, podobně jako kniha sama - např. "...pošpinění socialistických zemí a především Sovětského svazu..." nebo "...vtíravá reklama a chvalozpěvy v buržoazním tisku naplňují kina i kasy...", pak je taky hezké "...film sehrává svou rozbíječskou roli v procesu sjednocování levicových sil...". Osobně považuji film za velmi povedený, herecký výkon Yvese Montanda je vynikající, ve filmu není nic přidáno, žádné romantické pohledy a útoky na city. Ne, pouze syrová realita. Film je kvalitní výpovědí o politických vykonstruovaných procesech padesátých let v Československu, řízených z tehdejšího SSSR. Přestože má film přes dvě hodiny, tak opět lituji, že je škála pouze do pěti hvězdiček, já dávám šest. (27.09.2008)

Zdaleka to není jen obyčejná nezáživná adaptace knihy se silným tématem, který je nám blízké. Samozřejmě ten rozměr toho, že je to o Češích, o mučení atd., tu je přítomný a účinek zesiluje. Mě film zaujal především po stylové stránce. Chladné záběry, agresivní flashbacky, které nejsou nijak interpunkčně uvozeny, očištění od zbytečného patosu, rozsáhlé prázdné prostory, kde docházelo k výslechům mi připomněly podobné prostory z Armády stínů. Podobností s Melvillem je tu asi víc - což mi přišlo vhod. Vedle odtažitého stylu celého filmu pak působí v kontrastu velmi silně závěrečné dokumentární záběry z 68. (14.07.2011)

Psovi psí smrt. A podvraťákovi doživotí... Příběh soudruha, kterého požvýkal a vyplivl jeho vlastní Moloch, aby mohl pokračovat v jeho dalším uctívání, tentokrát z bezpečné vzdálenosti, kupodivu neztratil na působivosti ani po půl století od vzniku a třicet let poté, co čas železnou oponou trhnul, stejně jako se náboženství sice vytratilo z komunistické ideologie, ale v její každodenní realitě v podobě kréda, veřejného vyznávání hříchů a flagelanství vystrkovalo hlavu zas a znovu. A inkvizice nelenila. Co udrželo víru Londona a jemu podobných? Upřímnost? Hloupost? Neschopnost uznat chybu? Nevím. Někdo bude přísahat na světlo na konci tunelu, i kdyby na cestě k němu byly vytrhané veškeré pražce... (28.02.2021)