Zločin v expresu

Costa-Gavras mě osobně ještě více uzemnil nasledujícími, převažně politickými thrillery a dramaty v čele s Doznáním, na druhé straně mě větišnou tento režisér velice baví i v případech, kdy občas překvapí filmem vymykajícím se z obvyklého zaměření. Za mě tedy skvěle, takřka bez hluchých míst, zvládl už svůj debut ve víru klasické (na Gavrase až překvapivě apolitické) noirové kriminálky. Výborná atmosféra filmu se proměňuje do vícera podob, dynamicky rozjeté dialogy mezi policií vystřídavají vnitřní monology se samostatnými příběhy postav z řady obětí (scény s Michelem Piccolim dýchají až strhujícím neklidem, zatímco příběh postavy v podání Simone Signoret rozehrává smutnou až dojemně prchavou romanci). Napětí ohledně příčiny zvyšující se série mrtvých a rozplétání skutečností kolem jednotlivých cestujících, ještě s využíváním nákresu na tabuli, tu atraktivně graduje a drží do poslední chvíle, abychom záhy z momentu odhalení přešli do akce vrcholící automobilovou honičkou. Když jsem se na film díval před pár lety, oceňoval jsem zejména Yvese Montanda a jeho stylové podání klasického inspektora ze staré školy, po letech jsem si však stejně užil i jeho netradičního parťáka Pierra Mondyho a další herce vystihující charakterově odlišné svědky (osvěžující je vtipně provokativní figurka Charlese Dennera)... a odhalení skutečného motivu-nemotivu mě opětovně dostalo! [85%] (08.03.2024)

Tak nejdřív musím poděkovat Willy Kufaultovi za titulky a zpřístupnění tohoto filmu. Je to vážně malý skvost, kde mám určité výhrady k jisté neujasněnosti formy, resp. některých prvků formy, protože jinak je to jemná a decentní parodie, která je ale současně poctou žánru. Například ta komisařova rýma je poctou Maigretovi, který celý jeden případ také řeší nachlazený (a zlobí se, že mu to tak nemyslí). V tom parodickém duchu si to bere na paškál precizní psycvhologické postupy Maigreta, zatímco tady se vyšetřuje tak nějak dryáčnicky. Najdeme zde také odkaz na Deset malých černoušků... Takhle, on už sám spisovatel Sébastien Japrisot má poměrně hravý styl psaní, takže je jen dobře, že jindy až přehnaně vážný Costa-Gavras tenhle správný tón vyhmátl. Škoda, že posléze nic odlehčeného, pokud vím, nenatočil. Nejvíc mě bavily všechny ty fórky a vtípky na pozadí (nadávka řidiče před policajtem, barmanka, jak si po střelbě přihne) plus některé promluvy ("Každý den našeho života potkáváte lidi, kteří by vás chtěli zabít." nebo "Motorkářský gang pronásleduje policejní auto, to tak.") Líbilo se mi také, jak přirozeně vypadají scény ve vlaku a divák neztrácí pojem prostoru a času, to je u vlakových filmů často těžké natočit. Jen mne nakonec mrzelo, že nevíme, jak to dopadlo mezi těma dvěma mladými podivíny. Ale asi dobře. :-) (15.03.2024)

Postupem času velmi pěkně rozehraná krimi s partou velice ironických policajtů. Začátek v kupé a po příjezdu do Paříže se mi moc nelíbil, ale jakmile se objeví další mrtvola, všechno nabere obrátky. Výhrady mám jen k otravnému dabingu ČT, v původní verzi z šedesátých let to musela být jiná zábava. Paradoxem prvního dlouhometrážního filmu režiséra Gavrase je, že kniha v kufru nese titul Le Capital - jeho nejnovějšího filmu, jehož recenzi jsme nedávno publikovali v kultu. (05.04.2014)

Svižná, dejovo zamotaná krimi. Prekotné tempo, výborne vybudovaná hádankovitá hra na otázku: "Kto a prečo zavraždil tú ženu v kupé?", prekvapivé uhly kamery. Vtipným spôsobom upozorňuje aj na bezdôvodne násilné praktiky polície. To všetko ponúka debut Cost-Gavrasa. Zároveň je tento krimi klenot dokonale zabudnutý. Niežeby bol uzamknutý v trezoroch, ale jeho dostupnosť je minimálna, uvádzanie v programoch kín, či televízií tiež a tak sa o ňom jednoducho veľmi nevie. Poznámka: Podobne je na tom celý rad iných vynikajúcich filmov, ktoré odpočívajú v skladoch, aby sa na ne v tichosti zabudlo. Dôvody sú rôzne. Ideologické, kultúrne i politické. Distribúcia, odjakživa spätá s význačnými vlastníkmi priemyselno-obchodnej bázy a často i s politickou mocou, podporovala len isté filmové trendy, štáty istých režisérov atď. Môžeme sa len domnievať, čo stojí za zdvorilým zabúdaním na "Zločin v exprese", ale možno je za ním len prostá Costa-Gavrasova orientácia k samosprávnej demokracii a sociálnym témam (konzervami označované ako tzv. "ľavičiarstvo"), ktorá jednoducho vládnucej menšine nevonia. (19.06.2013)

Zločin v exprese je veľmi zvláštne natočený kriminálny príbeh, vymyká sa všetkým zvyklostiam. Predovšetkým sú to vnútorné monológy podozrivých pri ich výpovediach, čo dodáva snímku zvláštnu originálnu príchuť. Film, založený predovšetkým na dialógoch, je prehliadkou celej plejády francúzskych hercov. Film bežal v našich kinách v roku 1967. (11.03.2021)