Addamsova rodina 2

O málokterém filmu můžu říct, že mi mluví z duše nebo že mi dokonce zčásti změnil život. A tím méně o morbidní komedii. Jenže byste mě museli znát a vědět, jak jsem prožil dětství. Nesnášel jsem svoje extrovertní spolužáky, kteří se bavili plácacími hrami a kolem kterých se všechno točilo. Naplněn melancholickou záští jsem proklínal kolektivní sdružování se a tanečky. Z toho důvodu pro mě Addamsova rodina 2 byla neskutečnou satisfakcí - scéna, kdy tábor těch nekonfliktních a usměvavých zmetků lehne popelem, pro mě byla něco jako nirvána. Za ty roky se moje myšlení sice proměnilo, tenhle film pro mě ale přesto zůstal určitým východiskem a inspiračním zdrojem. Dá se říct, že veškeré to vytírání si řitě s tím, co společnost ve své pokrytecké morálce považuje za normální, má u mě původ právě zde. S přibývajícím časem sice vidím, že pokud chci normálně vycházet s lidmi, nelze být věčně sarkastický, ironický a cynický jako Christina Ricci, ale nenormální Addamsovic famílii prostě budu žrát vždycky. "Dvacet táců za tábor a on je pan Voo Voo!" (434.) (30.12.2008)

Výborné pokračování se zcela drží originálního stylu jedničky, navíc ani příběhově nevaří z vody: Addamsovo odolné miminko Pubert, zamilovaný Fester omotaný kolem prstu chůvy/vražedkyně Debbie, sluníčkový tábor pro exaltované děti. Sehrané obsazení se kompletně vrací a sází jeden povedený, morbidní vtípek na "obráceně" šťastný rodinný/rodičovský život za druhým. „Festere, doufám, že jednoho dne poznáš, jaká to je radost mít děti a platit někomu, aby ti je vychoval.“ (11.06.2020)

Druhý díl není v ničem horší než první, naopak některé žerty či narážky jsou ještě vtipnější a morbidnější. Postava Černé Vdovy (výborná Joan Cusack) mezi Addamsovy skvěle zapadla, malý Pubert je rozkošný, ovšem perlou celého filmu je letní pionýrský tábor pod vedením dvou šílených pozitivně-energetických kreatur Garryho a Becky (Peter MacNicol v roli skřetoidního skautíka-ředitele exceluje!). Pomsta Wednesday-Pocahontas a její tlupy outsiderů-Čipevajů je krásná a sladká. (24.01.2014)

Vzpomínky na seriál a první film už docela zavál čas, takže při rodinném opáčku dvojky před pár dny se nesrovnávalo, ale nadšeně řehtalo a lapalo po dechu nad tím, jak je tahle oslava jinakosti šmrncovní, dekadentní, nekorektní, nevázaná, chytrá a tak vůbec. Nejvášnivější tango, nejděsivější dívčí úsměv, nejzákeřnější táboroví vedoucí, nejvypečenější rekonstrukce prvního Dne díkůvzdání a ještě mnoho dalších nej. (01.12.2015)

Vlastní krví jsem se propotila ke stejnému poznání: Dětské tábory jsou zlo! Zažila jsem dva. Divím se, že ještě nemám tik v oku. Ale možná že kvůli tomu, že jsme se sestrou se zaťatými zuby nechaly blondýny konat zlo a na konci jsme jen odjely, místo popuštění uzdy emocí, vyfackování všech krásných obličejů a podpálení těch klatých chatek, se ve mě všechny tyto negativní emoce od té doby hromadí a až mě jednou někdo opravdu naštve, bude výbuch termonukleární, přinejmenším. Jo a film? Závěr je rozkošný, to musím někdy vyzkoušet. ♥♥♥ (22.08.2010)