Světla páteční noci

V Americe je normální, že se točí filmy o každém druhém sportovním týmu, který někdy něco vyhrál(nebo nevyhrál). Vždycky to má stejný koncept i herecké výkony. Tenhle se až tak v ničem neliší, možná až na tu dokumentární kameru. Ale dokáže chytit za srdce, což je u tohohle druhu filmu asi nejdůležitější, protože když je vám konec ukradený už v půlce, tak to můžete rovnou zabalit. (26.10.2008)

I po šestnácti letech Bergovo sportovní drama uspěje, byť už ve své době a i poté bylo překonáno. O příběh se autor moc opřít nemůže, protože ten je plný klišé a patosu, i když je pravda, že třeba samotný závěr nebo losování korunou o to, kdo postoupí do play-off, jsou nečekané a osvěžující. Největší devízou Petera Berga jsou samotné zápasy, kterým nechybí adrenalin, mají potřebný náboj a natočeny jsou přehledně a některé zákroky až syrově a bolí i diváka, což je jedině dobře. Navíc je doplňuje povedený a řízný soundtrack, který jim dodává ještě zvláštní náboj. Hodně příjemné je i obsazení dodnes ne tak známými herci, kteří zajistí určitý pocit autenticity a divák si tak do poslední chvíle není jistý, kdo se stane hlavní hvězdou týmu. Jedinou výjimkou je Billy Bob Thornton, který je velmi dobrý a navíc na sebe nestrhává veškerou pozornost. Hvězdičku ubírám za přece jen pomalejší rozjezd, již zmíněná klišé a také za to, že pro evropského diváka je americký fotbal přece jen něco vzdálenějšího, takže chvíli trvá, než ho film zcela strhne. 70 % (22.03.2020)

Dobrý film o blbém sportu. Několikrát jsem se pokoušela sledovat přenosy amerického fotbalu a stejně jako u baseballu absolutně nechápu, co se na tom emeričanům líbí. Pár vteřin chaotické aktivity, pak se dlouho nic neděje, následuje pár vteřin chaotické aktivity... a tak pořád dokola. Nepřestane mě fascinovat, jak amícké středoškolské kluby přilákají na jeden zápas do tribun více fanoušků, než naše fotbalové prvoligové mančafty zvládnou za celou sezónu. A pak je tady nezanedbatelný fakt, že se o těchhle amerických nudasportech točí zajímavé filmy. Na výtvoru Petera Berga mě zpočátku vyloženě sral "dynamický" polodokumentární střih, ale buď problém postupně vymizel, nebo jsem si zvykla. Pochválit musím pár menších výhybek okolo klišé: ač podle skutečné události, film nesleduje vzestup bandy outsiderů, nýbrž trable předpokládaných favoritů. B.B. Thornton je docela nepříjemný, uječený trenér, ne ten obvyklý moudrý taťka s citlivým přístupem. Dobře je ukázána absurdita, kdy se kdejaký kibic cítí být povolán oficiálně radit ohledně taktiky odborníkovi. Hlavní hvězda středoškolského týmu je odporně nafoukaný černý kretén. Jeho spoluhráči nejsou dokonalí a vlastně mají docela dost výpadků. Jejich osobní problémy nejsou pitvány moc do hloubky - v hlavní roli je sport. Další kladné bodíky připisuju za závěr. Za zmínku stojí i solidní soundtrack. Peter Berg se prostě pochlapil, donesl šišku bez většího škobrtnutí až za čáru - touchdown! 77% (25.07.2011)

"YOU DON'T UNDERSTAND. THIS IS THE ONLY THING YOU'RE EVER GONNA HAVE. FOREVER. IT CARRIES YOU FOREVER." -------------- Od milovníkov amerického futbalu pre milovníkov amerického futbalu. Film sledujem ako menší úvod/predprípravu k seriálovým Svetlám piatočnej noci a následne k údajnému vrcholu spracovania tohto športu na obrazovke – Playmakers. Tie veľké mainstreamové snímky ako Víťazi a porazení, Nepremožiteľný, Sezóna Titanov a mnoho ďalších sú síce efektné a na pohľad okúzľujúce, chýba im však srdce, a to nachádzam vždy len v tých menších kúskoch – napríklad tu. Zápasy sú nasnímané veľmi zručne, je z nich cítiť všetko, čo je potrebné, postavy nie sú zapamätateľné, nemajú značné charakteristické črty, no pocit tiesne malého texaského zapadákova a jedinej nádeje na únik z neho, ktorá preteká pomedzi prsty kvôli každej jednej chybe, to zapamätateľné je. A ako bonus je to jeden z mála filmov, kde Lucas Black ukázal, že nie je úplne neschopný břídil. Oh, a taktiež je tu Billy Bob Thornton! To vždy poteší. (02.05.2019)

Co to jako mělo být? To jako že kdo nehraje amer. fotbal, tak je v Americe hovno? Vůbec bych se nedivil, oni jsou na to blbí dost. Mají pokřivené hodnoty. Myslí si, že jsou to moderní hrdinové. Ale co je to za hrdiny, když si žijou v přepychu a můžou si dovolit se takhle stupidně bavit? Co by asi tak dělali v Africe? Strkali by si klacík do nezhojenejch ran? Tenhle film nebyl o herectví, byl o hraní. O hraní americkýho fotbalu, o kterým většina lidí z Evropy nemá moc potuchy, o co tam jde. Z tohohle filmu to nepochopíte. B. B. Thornton tam snad taky ani nehrál, protože kamera byla tak často střihlá do jinýho záběru, že ani nemohl herectví ukázat. Kamera byla celou dobu hodně dynamická a děj se taky tvářil tak, aby to vypadalo, že se tam POŘÁD něco děje. Na mě to působilo spíš jako dvě hodiny vysokoškolské matematiky v kuse s páprdou ve zvonovejch gatích s pukama, flanelovou košilí, brejlema jak popelníkama a nepochopitelnou látkou a vy ho musíte sledovat najetej ve špatným tripu roztěkanýma očima přes pravítko nebo s křídou na sítnici. Prostě nuda, žádné napětí. Bylo mi to fuk. A říkal jsem si, že ti červení ve finále hráli líp (hráli líp = byli brutálnější = bylo to zábavnější). A jestli těm bylo 17 let, tak já jsem andělem všehomíra. (13.11.2007)