Světla páteční noci

Prostředí amerického fotbalu je pro mě téměř španělskou vesnicí, a to je i jeden z důvodů mého střízlivého hodnocení. Tím dalším je celková dramatická nevýraznost, kdy spousta postav má spousta problémů, ale chybí výraznější konflikt, který by film stmelil. Zdaleka nejzajímavější je tak finální zápas, kterému nechybí potřebné napětí a intenzita. 6/10 (12.07.2009)

Působivé drama osvětlí, proč se tolik amerických středoškoláků upíná ke sportu a proč jsou pro obyvatele mnohých měst zápasy amerického fotbalu téměř náhražkou náboženství. Film nezdržuje nadbytečnou milostnou linií (vše podstatné mezi chlapci a děvčaty se odehraje na úvodní pařbě), zato si vyposlechneme minimálně jeden patetický trenérský proslov. (15.07.2009)

Kašlu na společenské konvence a zvedám na pět hvězdiček. Jasně že je scénář sestaven hlavně ze sportovních klišé, ale jeden z nejméně doceněných režisérů současnosti Peter Berg z něj vymlátil jak spoustu emocí a drásavý pocit, že z amerického maloměsta prostě musíš utéct, nebo tě v něm místní burani zadusí, ale tuhle průhlednou story hlavně opepřil dkonalým vizuálním zpracováním. Když kytary vybrušují vaši repro soustavu, až se třese i její poslední šroubek, když Billy Bob Thornton pořvává na hučícím stadiónu na své svěřence a dokonalá směska zpomalených záběrů a brutálních nárazů vás přenese přímo na hranicic třiceti yardů, musíte připustit, že v panu Bergovi tkví něco velkého. Berg je ro mě nejlepší klipař postfincherovské éry - jeho nový projekt budu vyhlížet s nadějemi na nalezní režijního génia pro 21. století. (20.07.2005)

na začátku se dozvídáme, že permian panthers mají jasný ůkol: chránit čest města, tedy vítězit. zatímco celé město žije začátkem sezóny, mě to až tak nebere. nevím jestli je to tím, že zrovna americký fotbal není mým ,,cool" sportem, ale myslím, že kdyby tam bylo víc ,,šťávy", tak by mě to chytlo. přichází liga a my sledujeme život týmu, chování rodičů, jejich nároky na trenéra a syny, zranění, vítězství a porážky. prostě film o sportu. je fakt, že pomali jsem se dostával do hry a ve finále držel palce ,,svému" týmu. i když soupeři jsou velcí (vzrůstem), rychlí (vším), a sprostý (taky vším), prostě jak to ve finále má být. a to je asi všechno. když film o sportu, podle skutečného příběhu, tak raději kouče cartera! tam byla aspoň myšlenka. (07.02.2006)

Nemám rád americký fotbal. Ne proto, že by se mi zdál nějak brutální. Stačí se podívat na skutečný zápas a každý hned uvidí ten rozdíl oproti záběrům z filmů o této hře, kdy jsou zpomalovány záběry tvrdých střetů, doprovázených pořádnými zvukovými efekty. Ve skutečnosti to až tak tvrdé zase není a ti vycpaní šašci s helmami jsou vyloženě směšní, když se podíváme třeba na takové ragby, které jsou mnohem tvrdší a hráči k tomu nepotřebují být obrněni jako paka. No nic, je to věc Amíků, na co je baví koukat. Každý film o americkém fotbalu, který jsem viděl, obsahuje vždy to samé. Především spoustu rádoby motivačních keců, které lezou na nervy. Nesmí chybět to, že tým prohrává, dostává pořádně do těla, ale najednou se jako zázrakem zvedne a začne soupeře válcovat, až nakonec vyhraje, nejlépe v posledních vteřinách, nebo sice prohraje, ale je to taková ta prohra jen na hřišti, u diváků v kině to chlapci vyhrávají, nebo by měli, jak tvůrci zamýšleli. Takže ke každému z těchto filmů přistupuji, ne snad s despektem, ale jistou averzi už předem cítím, to přiznávám. Nicméně pokud by to bylo dobře natočené, dokázal bych to i ocenit. Tento film, má jen vcelku dobré tempo, je dobře sestříhaný, dobrá hudba dokresluje "bojové" scény, ale jinak - no prostě normálka film o americkém fotbalu. (22.02.2011)