Světla páteční noci

Nemám rád americký fotbal. Ne proto, že by se mi zdál nějak brutální. Stačí se podívat na skutečný zápas a každý hned uvidí ten rozdíl oproti záběrům z filmů o této hře, kdy jsou zpomalovány záběry tvrdých střetů, doprovázených pořádnými zvukovými efekty. Ve skutečnosti to až tak tvrdé zase není a ti vycpaní šašci s helmami jsou vyloženě směšní, když se podíváme třeba na takové ragby, které jsou mnohem tvrdší a hráči k tomu nepotřebují být obrněni jako paka. No nic, je to věc Amíků, na co je baví koukat. Každý film o americkém fotbalu, který jsem viděl, obsahuje vždy to samé. Především spoustu rádoby motivačních keců, které lezou na nervy. Nesmí chybět to, že tým prohrává, dostává pořádně do těla, ale najednou se jako zázrakem zvedne a začne soupeře válcovat, až nakonec vyhraje, nejlépe v posledních vteřinách, nebo sice prohraje, ale je to taková ta prohra jen na hřišti, u diváků v kině to chlapci vyhrávají, nebo by měli, jak tvůrci zamýšleli. Takže ke každému z těchto filmů přistupuji, ne snad s despektem, ale jistou averzi už předem cítím, to přiznávám. Nicméně pokud by to bylo dobře natočené, dokázal bych to i ocenit. Tento film, má jen vcelku dobré tempo, je dobře sestříhaný, dobrá hudba dokresluje "bojové" scény, ale jinak - no prostě normálka film o americkém fotbalu. (22.02.2011)

V Americe je normální, že se točí filmy o každém druhém sportovním týmu, který někdy něco vyhrál(nebo nevyhrál). Vždycky to má stejný koncept i herecké výkony. Tenhle se až tak v ničem neliší, možná až na tu dokumentární kameru. Ale dokáže chytit za srdce, což je u tohohle druhu filmu asi nejdůležitější, protože když je vám konec ukradený už v půlce, tak to můžete rovnou zabalit. (26.10.2008)

No, i kdyz se jedna o Berguv nejslabsi film, porad to je nadprumer. Problem filmu je pribeh, na jedny strane podle skutecny udalosti a na druhy strane jasnej od zacatku do konce. Az na uplnej konec, ten prekvapi, jen potom nechapu, proc tocily film o tomhle tymu. Ale jinak to je klasika, vyhrajou, hvezda se zrani, prohravaj, najdou se novy hvezdy, v dulezitym zapase prohrajou, dostanou se do play-off na posledni chvily atd. Taky mi prislo trochu blby, ze ty lehci zapasy vidime vsechny a ty v play-off jsou jen rychle sestrihany a krom toho se celej tym zazracne zlepsi. Taky mi zde prisly dve dost divny chyby. Jednak v zaverecnem zapasu uz je davno cas na nule a hraci stejne jeste minutu hrajou a druha vec je rozhodovani s minci. Pravidla jsou jasny: dve stejny mince postup, jedna konec. Nejdriv to vypada, ze vsechny jsou stejny a tudiz logicky hazet znovu, ale pak se zjisti, ze tym Billy Boba ma minci jinou a tudiz by mel podle pravidel vypadnout, ale to ne, on postoupi spolu s nejvetsi rivalem. Co se tyce hercu, jsou vcelku nadprumerny, i kdyz na zadnyho neni kladena extra pozornost. Billy Bob hraje perfektne, ale prislo mi, ze tak dost usporne a nedava do toho moc emoci. Ovsem najdou se i vyjimky, kdy se nastve a ty stoji za to. Dalsi vec je kamera. Nevadi mi rychlej strih, ale to klepani kamerou, hlavne v prvni polovine filmu, bylo k pozvraceni. Malem se mi z toho az motala hlava, to musel tocit nakej totalne zlitej idiot, takze chvile, kdy je kamera v klidu, pusobily jako velka uleva. Zapasy jsou natoceny slusne, navic s peknou hudbou, ale Any Given Sunday se nevyrovnaj. Ono prakticky nic se Any Given Sunday nevyrovna, ani hudba, ani kamera, ani rezie, ani scenar, ani herci, ani trener, proste nic. Jedina vyhoda, oproti Any Given Sunday, je ta, ze tohle je takovy dost osobni, je uplne videt, jak to kazdej proziva a jak na ty vyhre zalezi a je to proste celkove narvany docela osobnima emocema. A jeste drobnost na zaver, vsude jsou napisy Mojo, takze se mi porad vybavoval Austin Powers. Pokud nebudu srovnavat jen s Any Given Sunday, ale se sportovnima filmama celkove, jedna se o nadprumer. (08.08.2006)

Sportovních dramat už jsem viděl poměrně hodně, ačkoliv to není úplně můj oblíbený subžánr. Jsem raději, když daný film přesahuje do jiných oblastí než jen čistá prezentace daného sportu, která je ale už z principu nucena rozvíjet komplexněji danou problematiku. Světla páteční noci bezesporu jsou jedním z nejlepších fotbalových dramat minimálně tohoto tisíciletí, ne náhodou film režíroval tehdy ještě nepříliš zkušený rek Peter Berg, který ovšem už tehdy vizuálně zkoušel neotřelé věci, na které se parádně kouká. Ačkoliv mě trošku mrzelo, že námět snímku příliš nevybočuje od předem daného cíle, jehož se hráči snaží všemi dostupnými (fair play) prostředky docílit a příliš se nezabývá otázkami okolo, rozhodně nepřišel pocit nějaké frustrace ze sledování amerického fotbalu, o kterém toho v pravdě moc nevím a vysvětlování pravidel hry neznalcům u filmu převážně pro americké publikum bych to asi úplně nečekal. Znovu už ho vidět nepotřebuji, ale rozhodně má smysl film vidět i po letech, ačkoliv mě třeba hojně odsuzované Zrození šampióna nebo Diagnoza od Willa Smithe z tohodle odvětví pohltila více...7/10 (09.05.2017)

na začátku se dozvídáme, že permian panthers mají jasný ůkol: chránit čest města, tedy vítězit. zatímco celé město žije začátkem sezóny, mě to až tak nebere. nevím jestli je to tím, že zrovna americký fotbal není mým ,,cool" sportem, ale myslím, že kdyby tam bylo víc ,,šťávy", tak by mě to chytlo. přichází liga a my sledujeme život týmu, chování rodičů, jejich nároky na trenéra a syny, zranění, vítězství a porážky. prostě film o sportu. je fakt, že pomali jsem se dostával do hry a ve finále držel palce ,,svému" týmu. i když soupeři jsou velcí (vzrůstem), rychlí (vším), a sprostý (taky vším), prostě jak to ve finále má být. a to je asi všechno. když film o sportu, podle skutečného příběhu, tak raději kouče cartera! tam byla aspoň myšlenka. (07.02.2006)