Popelka

Umouněná od popela je tahle skromná předchůdkyně mnohem slavnější Vorlíčkovi verze o poznání víc, ale jsou tací, kteří na ni nedají dopustit. Vlasta Janečková nikdy nepřekročila hranice televizní tvorby a do hlavních rolích si vyhlédla na tehdejší dobu v pohádkách málo vytěžovanou dvojici Hruškovou se Štědroněm. Risk se vyplatil a tihle dva se svých rolí zhostili celkem sympaticky, ale do pozdějšího charisma značky Šafránková & Trávníček měli sakra co dohánět. Tradiční příběh nabourávaly až příliš časté, poněkud unylé pěvecké výstupy, a kdyby se zredukovaly, dostala by pohádka plynulejší ráz. Největší ranou pro "vizuáložrouty" je obraz, na kterém si vydatně rok od roku pochutnává neúprosný zub času, a pokud to půjde takhle dál, jeho zteřelost spolehlivě zažene mladší diváky, pokud je už nezahnala. Vyprávět pohádku režisérka Janečková určitě umí, záporné postavy tedy macecha se svými dcerami dělají svým postavám čest, za pozornost stojí i nejednotvárná hudba zesnulého a proslulého skladatele Angelo Michajlova nesoucí v sobě i barokní motivy. Naopak nepodařilo se diváckou pozornost udržet po celou dobu stopáže a ve spojení s ohyzdným obrazem vzniklo v podstatě utahané dílko, které se až zbytečně drží v mantinelech televizní pohádky, která si k mladším divákům bude klestit cestu jen velmi obtížně, protože její atraktivita klesá úměrně s tím, jak moc je o čtyři roky mladší filmová verze divácky vstřícná a kouzla nezbavená. Tahle Popelka je zkrátka úplně ve všem horší. 40% (24.12.2013)

Existence dvou českých filmových POPELEK si nutně vynucuje, když ne srovnání, pak určitě porovnání. Filmová barevná verze s Libuší Šafránkovou v titulní úloze a Gottovým rozevlátým tenorem je rozvinutější, viditelně ovlivněná vkladem východoněmecké kinematografie a bohatší či štědřejší výpravou, přesto však jasně česky svá. O několik let starší televizní pohádka je o poznání "popelkovější" a popelkově skromnější už svým černobílým zpracováním. Tehdy mladičká Eva Hrušková upoutává právě svým mládím a odlišnou, snad více rodinnější polohou pojetí Popelky. Tulák-trubadúr v Třískově romantickém a současně civilním podání je vedle dalšího zpívajícího herce Jiřího Štědroně dalším hudbotvorným prvkem tohoto neobvyklého pohádkového muzikálu s krásnými melodiemi Angelo Michajkova a něžnými texty Ivo Fischera. Za pozoruhodné považuji i výkony Ladislava Peška v roli krále a Dany Medřické jako Popelčiny macechy. Nezapomenutelná líbeznost této pohádky ji činí nezapomenutelnou i po desetiletích. A tak lze výsledek porovnání, jehož potřebnost jsem prezentoval v úvodu tohoto komentáře, shrnout do věty, že jedna z nejvýraznějších představitelek princezen v našem filmu prezentovala moderní pohádku více blízkou dospělým, zatímco druhá, důvěrnější a jakoby ztišenější a v dobrém slova smyslu tradičnější pohádka televizní, natočená ne náhodou ženským tvůrčím týmem Božena Němcová-Jarmila Turnovská-Vlasta Janečková, je bližší dětem a bukolicky idylické náladě klidu rodinného krbu. (27.01.2008)

Tato verze popelky je mou nejoblíbenější, vážou se na ni nejenom krásné vzpomínky z dětství, ale i po stránce kvality, herců a písniček. Paní Hrušková je úžasná herečka a tahle role jí neskutečně sedla. Do role Popelky se nehodí nikdo více než ona. Stejně tak sedla role i paní Medřické, která coby macecha předvedla skvělý výkon. Princ stál též za to, pan král a rádce se zase postarali o spoustu legrace. Popelka s paní Šafránkovou se téhle nemůže vůbec měřit. Tato pohádka u nás doma hraje každé Vánoce několikrát a sem tam i přes rok. (11.05.2023)

Kdesi na venkově žil Trautenberk se svou ženou a třemi dcerami. Už tehdá si hleděl zásadně svého a tak se není co divit, že si ani nevšiml, jakou slepici si vzal, jaké namyšlené kravky jsou jeho dvě dcery a jaká zakomplexovaná naivní přihlouplá blbka je ta třetí. Ale o něm a o tom, jak ho trýznil zlý Krakonoš, je zas jiná pohádka. Tahle se točí právě okolo té nejnaivnější a nejhloupější z dcer, jenž zvali Popelka. Dokud si povídala s holubem, ještě byla naděje. Když jí ale začal odpovídat a ona místo na psychiatrii šla na zámek, nenápadně přestrojená sama za sebe a navzdory faktu, že vše viděla jaksi zamlženě, vše se vymklo kontrole. Náhle začaly na povrch vyplouvat i jiné okolností. Ukázalo se, že macecha i obě sestry jsou slepé a/nebo trpí poruchou paměti, když třikráte nedokázaly Popelku poznat, princ je trouba po otci (který neumí zahrát rozrušení, avšak těší se až zprzní synovu novou ženu a udělá jí dítě) a taktéž že textař průvodních písní má velmi omezenou slovní zásobu. Jelikož Popelka má z hrachu běhavku, neustále mizí z plesů a tak se jí musí princ vydat hledat. Zvláštní znamení - hňápa velikost 55. Jediná Popelka si naštěstí ostříhala nehty na nohou a tak jí dřevák padne. Proto si musí za trest vzít prince. Macecha pak v rozrušení vyžene manžela a otce Popelky s tím, že už se nemá vracet, a tak Trautenberk odchazí hledat klid kamsi k horám na obzoru a doufá, že takové blby už nepotká. Ó jak se mýlí... (04.02.2016)

Slušivé televizní zpracování Popelky. Ve srovnání s filmem „Tři oříšky pro Popelku“ mi vadili pouze dva aktéři: princ a nevlastní sestra. Štědroň sice dobře zpívá, ale působí unyle a podobně jako u Růženy Merunkové se nepodařilo „zamaskovat“ věkový rozdíl – jsou o 10, respektive 12 let starší než popelkovsky pohádková Eva Hrušková. Ovšem další herecké výkony jsou par excellence: Dana Hlaváčová si řekla o roli ve „Třech oříškách“, skvělý průvodce Jan Tříska, výborná macecha Dana Medřická a povedená dvojice krále (Ladislav Pešek) a jeho rádce (Svatopluk Beneš). Nádherné písničky: hudba Angelo Michajlov, texty Ivo Fischer. Výborné detailní záběry, které dokáží zamaskovat omezení dané televizním studiem. Prostě další český pohádkový skvost. Mlha přede mnou, mlha za mnou. (02.11.2009)