Režie:
Svatava SimonováScénář:
Anna JuráskováKamera:
Vladimír OpletalHudba:
Ladislav SimonHrají:
Ivan Trojan, Kamila Špráchalová, Veronika Freimanová, Magdaléna Gracerová-Chrzová, Jana Paulová, Jaroslav Satoranský, Alois Švehlík, Jaroslav SomešVOD (1)
Obsahy(1)
Ztracený v lesích, obehnaný kamennou zdí je zámek, kde žije princ Kryštof (I. Trojan) se svou nevlastní matkou (V. Freimanová). Zámek, kam nesmí vstoupit žádná žena… Královna se kouzly nejprve zbavila svého manžela a nyní bedlivě střeží, aby její trůn neohrozil sňatek jejího nevlastního syna. Pak by totiž přišla o všechno – o korunu i o svou krásu a moc, jak jí předpovědělo její kouzelné oko. Láska však hory přenáší… (Česká televize)
(více)Recenze (24)
Veronice Freimanové role bestií padnou víc, než když má hrát královnu hodnou a laskavou. Ivan Trojan byl výborný princ, Kamila Špráchalová princezna, jakých je čtyřiadvacet do tuctu a její sestra Evženie byla přesně ten přemoudřelý převtipný mladší sourozenec, který diváka irituje v mnoha jiných pohádkách. Škoda toho, že se král mihne na obrazovce jen tak dlouho, aby si vypil sklenici vína a řekl jednu větu, když už mám v pohádce krále, který má jeden z nejkrásnějších hlasů naší scény, nechala bych ho mluvit až do úplného zblbnutí. ()
Další z řady potemnělých pohádek. Ty já moc nemusím. Zde jako výplň sloužil let káněte, příšerná hudba, která mě tahala za uši už krátce po začátku a pak ty zdlouhavé řeči mezi královnou a okem. Naopak mladý Ivan Trojan v pohádkách byl trochu úkaz a Kamila Špráchalová zase jedna z nejsympatičtějších princezen či dívek v tomto typu příběhů. Bohužel Kristina si nic nevybojuje. Kdyby nebyl poblíž ptačí dravec... ()
Ach další pohádka plná zla, nenávisti, kouzel, ale také lásky a lidské obětavosti. Sice je hezké, že pohádka se většinou odehrává v krásně barevných lesních exteriérech, když téma a zpracování malým dětem moc neřekne. Hudba i písně jsou šílené, zpomalené záběry zcela nesmyslné, herecké výkony průměrné. Tyto pohádky opravdu vícekrát ne. Hudba: Ladislav Simon ()
Trojan a Freimanová to berou hodně vážně, což je v této pohádce dvakrát dobře, protože při daném scénáři a formátu skýtá jejich hraní libost i zvrhlou zábavu. Naopak obě princezny, resp. jejich představitelky, celou dobu půsbí jako dvě husičky na výletě. Proč ne, řekl by sis, tyto postavy mohou prosvětlovat ponurost království, do nějž přijely. Tak určitě. Viděl jsem to až od půlky, takže hodnotit naštěstí nemusím. Z hlediska klasické psychoanalýzy velmi zajímavá pohádka. ()
Typický devadesátkový vizuál. Dramatická hudba a rozmazané záběry na přírodu, pokus o výpravnost. Jenže příběh stojí za starou bačkoru a princezny nevím proč vyfasovaly ošklivé paruky. Nejhorší ovšem je nezáživná ústřední dvojice, kterou s přehledem zastíní Veronika Freimanová. Mírný televizní podprůměr. ()
Reklama