Příběhy obyčejného šílenství

Zajímavý film, který pojednává o lidské šílenosti a bláznění. Čeho všeho jsme schopni? Některé chvíle jsou opravdu komické a u jiných se sami nad sebou zamyslíme. Ivan Trojan je ve skvělé kondici a téhle role se zhostil nadmíru dobře. I jeho poblázněný otec odvádí na plátně komický ekvilibrismus :) Jednoznačných 85% za českou perličku. (12.11.2009)

Pěkně studený krocan! POŠ jsou jedním z oněch filmů, které marně doufají, že ze shluku postmoderně zcizujících atrakcí [milenci z telefonní budky, sexuální voyerství za peníze, plastová figurína, filmové týdeníky, ustřižené vlasy, krev pro Bosnu] vydestilují nějakou tu životní výpověď, a uniknou tak pasti otřelosti, resp. didaktičnosti. Zejména v odtažitých dialogových scénách jsou patrné základní problémy projektu: vyspekulovaný děj, konflikt divadelního textu a filmové adaptace a zejména Zelenkův řemeslný i lidský (empatický) deficit. Zatímco si lze představit, jak se tyhle vypulírované dialogové hyperboly “vylupují” z prázdnoty jevištního aranžmá, s “tvrdou” realitou filmu vůbec nereagují – Zelenkovy postavy a fotogenická prostředí filmu existují jaksi paralelně, jako rušivá zadní projekce. Čili ve výsledku nevzrušivá mozaika dialogových, obrazových i hudebních ploch, která nefunguje ani jako komedie (natož jinak). (02.01.2006)

No tak tohle je fakt mazlík. A ten konec, to je laskominka eňo ňuňo. Ivan Trojan je vynikající chlap, nikdy mu nezapomenu co všechno udělal a dělá pro Bohemku a ještě k tomu herec, kterej by mohl oscarovi klidně tykat. Neumím si představit, že by Petra někdo dokázal zahrál líp. Vůbec tady jsou herci jak z nějaký elitní herecký jednotky, Bartoška, Heřmánek, Krobot. A ty dialogy, přirozený, vtipný a přitom dokonale sednoucí k tomuhle originálnímu příběhu se smutkem na duši. (25.10.2010)

"Našel jsem si tady Kocourka a on potřebuje, aby se na nás někdo díval, když se milujeme. Co si o tom myslíš?" Tak já bych si asi taky chodil přivydělat k sousedům soustředěným sledováním jejich souložení, ale zatím jsem tuto nabídku neobdržel, takže ji nemohu zodpovědně vyhodnotit. Nicméně jsem získal spoustu důležitých poznatků do života. Třeba, že ženy jsou naši přátelé, ale hrají tvrdou hru, nezájem o zemětřesení v Gruzii je jasným znakem umírání a taky jeden recept: svařit vlasy v mlíce, usušit a spálit spolu s jablečným listím. A jelikož mám pochopení pro nejednu úchylku, tak jsem se při těchto příbězích bavil nadstandardně. (28.11.2016)

Taký pekný český milý film, ktorých je akosi podozrivo mnoho. Z deja si po čase skoro nič nepamatám, iba to, že bol dosť ťažko uveritelný. Inakosťou sa už napr. zaoberala Jedna ruka netleská, toto je ale o niečo vydarenejšie. Hlavne že to nie je nuda. Zelenkovi sa podarila aj atmosféra, letisko a tak. Po druhom pozretí by som napísal niečo zmysluplnejšie, ale asi k nemu nedôjde. (07.07.2007)