Příběhy obyčejného šílenství

Příběhy bohužel trpí fragmentálností charakteristickou pro valnou část nových českých filmů, přitom by k dotažení té které scény mnohdy stačila jenom třeba minuta děje navíc. Nemůžu se zbavit dojmu jisté prázdnoty, pachuti čehosi lákavě vypadajícího, přitom zcela postrádajícího chuť. Přičemž režie je velmi slušná, kamera místy překvapivě okázalá a hudba přinejmenším zvláštní, jenže něco tomu chybí a mě skutečně štve, že nedokážu přijít na to, co a že mi nezbývá, než z toho vinit právě tvůrce. 70% Zajímavé komentáře: betelgeuse, anais, Jordan, Artran, Holly_Wood (30.10.2006)

Film, ve kterém vidím postupem let stále něco nového. Při premiéře jsem si nebyla úplně jistá, co nám chce Petr sdělit, ačkoli se mi to líbilo trvalo pár let, než si to lépe sedlo. Jedna věc je divadelní představení, druhá film. Teď se bavíme o filmu, který mám ráda. Mrzí mě, že k němu píšu recenzi až pár dní po té, kdy nás opustila úžasná  paní Nina Divíšková, její herecký koncert byl v tomto filmu parádní a film zase dostal další rozměr. "Baf!" (24.06.2021)

Já ty dvě hvězdičky nedávám proto, že bych byla z Příběhů nějak znechucená. Ve skutečnosti ve mě totiž nezanechaly žádný dojem. Postavy jsou švihlé (ale ne tím sympatickým způsobem) a těžko uvěřitelné, příběh trochu moc plochý a nezajímavý a chladně odvyprávěný. Líbila se mi jen kamera a hudba. A to u mě na tři nestačí. PS: Nemám nic proti slovenskému přízvuku, ale Jana Hlubinská ho má tak silný, že stejně nikdo neuvěří, že je Češka. Tak proč jí nenechat mluvit krásnou slovenštinou místo aby (kolegové Slováci mi odpustí) prznila češtinu? To snad česká postava nemůže mít slovenskou tetu? (09.03.2006)

Režisér Petr Zelenka už dlouho dokazuje, že český film nemusí být stále jen o tom samém (komunisti jsou zlí, ale měli jsme se za nich dobře apod.). Ivan Trojan je takový malý herecký zázrak a troufám si říct, že jeden z nejlepších žijících českých herců vůbec. A Příběhy obyčejného šílenství jsou sice šílené, ale rozhodně ne obyčejné. Jsou prostě správně zelenkovské... (06.03.2005)

„Vždyť ty jsi mňe normálně zapomněl na pumpě!“ – „Hm, no jo. Jsem se zamyslel.“ Na svete existujú ľudia, ktorí zažívajú celý život bizarné udalosti, nehody, zvraty a náhody rovnako dobré, ako zlé a také, ktoré sa vzpierajú jednoznačnej charakteristike. Približne (aj) o tom je táto tvrdohlavá, svojská tragikomédia, z ktorej je divák rovnako zmrazený, ako sa smeje. Či už na šikovných dialógoch, neuveriteľných zvratoch (finálny „haf haf“ záchvat na verejnosti), nádherne napísaných postavách alebo na hereckých kreáciách (hlavne Miroslav Krobot). Napriek tomu sa priznám, že som bol väčšinu filmového času "vyhodený zo sedla", mnohé scény ma nebavili a niekedy tempo stagnovalo natoľko, že som sa až nudil. (26.01.2009)