Hrací skříňka

Krev není voda, ale co když se obojí mísí v toku Dunaje, na jehož březích umíraly tisíce i v době, kdy bylo zřejmě, že trapnost jménem druhá světová má na kahánku? A dokrvava zbarvený proud se vine dějinami dál a dál jako pouto, které spojuje oběti a viníky a rodiče a děti, co svět světem stojí. Jakkoli bylo zřejmé, v jaké pochmurné deltě tahle plavba vyústí, na mé manikúře se ty dvě hodiny projevily dost neblaze – a mému rozpoložení po závěrečných titulcích moc nepomohl ani pohled na spící ratolesti. (14.09.2013)

K veľkému počtu filmov o holokauste a filmov z prostredia súdnej siene pribudla aj Hracia skrinka. Som s ňou spokojný, ale niekoľko výhrad mi bráni označiť ju za mimoriadny film. Mimoriadne sú určite herecké výkony, mimoriadne je, že film bol inšpirovaný skutočnou udalosťou, ale tým to aj končí. Costa-Gavras, verný svojmu ľavicovému zmýšľaniu, podvedome tlačí na pílu a v príbehu sa tak objavujú falošné tóny. Nepochopil som vieru ľudí v to, že starostlivý dedko a otec a krutý nacista sa vzájomne vylučujú. Na druhej strane sa mi páčila úloha hracej skrinky v deji. (27.06.2022)

Film je docela působivý a jeho téma je nepochybně závažné. Historka s hracím strojkem mi však přijde dost překombinovaná. Nechápu, proč ten chlápek emigroval do USA a ještě tam na sebe upozorňoval. Kdyby se zašil někde v Latinské Americe, měl by klid. Byl „rybou“, řekněme, středního formátu, žádný Adolf Eichmann, Mosad by se jeho hledáním sotva zabýval a ostatní by na to neměli ty správné páky. Pokud by se někdo divil, že člověk může být válečným zločincem a přitom dobrým manželem své ženě a milujícím otcem a dědečkem svým dětem a vnukům, tak neví nic o lidské mentalitě. (07.06.2023)

„We can't change the past... the least we can do is remember it..“ Klasické soudní drama, do kterého známý scénárista Eszterhas rozený Eszterhás promítl svou životní zkušenost v podobě zrady, zklamání a zlomeného srdce z činů blízkého člověka a zároveň přemítá nad tím, jak se vlastní dokola opakované lži stávají subjektivní pravdou, která smývá vinu. Zkušený Costa-Gavras tomu dodal trochu té levicové ublíženosti, ale nutno dodat, že vzhledem k problematice obhajitelným způsobem. Zajímavostí z natáčení je, že Armin Mueller-Stahl měl problémy dostat americké vízum kvůli podezření na úzké vztahy se Stasi.  Ale že spolupracovala Jessica Lange s King Kongem, to nikomu nevadilo.. (20.06.2023)

Hodne prijemny prekvapeni, Mesto silencu i Amen. byly fajn filmy, ale stejne jsem od tohohle Gavrasovo kousku moc necekal. A zacatek opravdu nepusobi jako uzasnej film. Rozbiha se klasicky soudni drama a to je navic zdrzovany tim, ze fotrika haji dcera a tak se obcas musi resit taky nejaky ty rodinny problemy. Jenze za chvily se film zameri ciste na soud, zacnou prichazet svedci rikajici, jakej je fotrik netvor a popisujici, jak mucil lidi. Celej film tak hodne zacne hrat na emoce a zaroven je pekne napinavej a az do posledni chvile nechava Gavras na pochybach, co ze je vlastne fotrik zac. No a nevim teda, ale me stoprocentne o pravde nepresvedcil ani zaver. Co se tyce hercu, Stahl je perfektne charismatickej a zvladne jak hodnyho dedu, tak nasranyho, potencialniho zabijaka. S Lange je to trochu horsi, sice dostala nominaci na oskara a nerikam, ze hraje spatne, jen jednu chvily breci, hned se zase usmiva, pak je nastvana, pak zas breci. Proste behem jednoho rozhovoru zvladne vystridat treba tri nalady a misty to bylo takovy otravny. No a samozrejme musim zminit Gavrasovo perfektni rezii, kdy ackoliv film pusobi trochu lacinejsim dojmem, zaroven to je skvele atmosfericka podivana. (03.01.2010)