Klan létajících dýk

Hrdina a Klan Létajících Dýk pro mě představují dvě rovnocenná umělecká díla. Jestli byl nějaký film blíže naplnění pojmu "pohyblivý obraz", tak jsem ho neviděl. Zatímco Hrdina si však hojně vypomáhal výpočetní technikou, Klan portrétuje vše ve skutečných barvách, ve skutečném světle, a probouzí tak neskutečné emoce. Ano, sice mě napadla úvodní věta ve stylu "jojo, když Sun'c říká: nikdy nemíchej válku a emoce, ví o čem mluví", ale úcta a pokora by mi nikdy nedovolily pronést ji nahlas. Andy Lau a Zhang Ziyi jsou naprosto zdrcující, i když právě kvůli nim působí film trochu rozkolísaně, jako by se nepodařilo správně odhadnout poměr "romantické" a akční složky, což Tygr A Drak, Hrdina i Musa zvládli lépe. Ale o míň než o 80% procentech mě nikdo nepřesvědčí. PS: Tylere, ty špíno, na procházku bambusovým lesem myslim od chvíle co jsem vylez ze sálu:)) (23.07.2006)

Říkejte mi buran, já prostě nemám pochopení pro asijské filmy, kde jde pořád o jedno a to samé - tragická romantická linie ONA/ON, zahaleno do hávu mystiky, do toho rádobyefektní šarvátky, nerespektující fyzikální zákony. Jó, "Klan létajících dýk" má nádherný obraz, úžasnou výpravu, krásné barvy, kůůl zpomalené záběry, ty souboje připomínají chvílemi balet, chvílemi breakdance, hudba má něco do sebe, herci nevadí (nerozeznám jednoho od druhého, ženskou od chlapa a všichni jsou mi veskrze ukradení), všechno je to prostě móóóc hezké, takové poetické a vůbec... Akorát ten příběh už tady byl x-krát předtím a ani napoprvé mě neusadil na hýžďové svalstvo: "ó, jak je to hlubokomyslné a převratné". Hledejte si v ději jakou chcete mystiku a symboliku, pro mě je převážná část asijské kinematografie (pseudo)umělecká nuda. Klidně si mě pranýřujte, ale nechtějte, abych se přetvařovala a rozplývala. Pohledné, řemeslně dobře udělané, k dívání jednou snesitelné - éto vsjo. 59% (08.03.2010)

Yimou Zhang je velmi dobrý a zdatný režisér a mnoho jeho filmů má velmi dobré bojové, ale i dějové scény což se u tohoto filmu říct nedá. V řadě scén mi přišlo, že autor chtěl v něčem zaujmout jako je například scéna, kde tancuje slepá žena a jejím hávem bouchá do bubnů, která mi přišlá sice zajímavá, ale přesto mě nepobavila jako řada jiných scén. Nad tím stejným problémem jsem se musel zaobírat v posledním boji, který se mi zdál už krapet přehnaný, kdy zničehonic začne padat sníh a živly se vzbouří. Za to se povedla scéna boje v bambusovém lese, která byla opravdu nádherná. A ta pointa...No nepřišlo mi to jako ideální závěr, ale 3 * si film určitě zaslouží. (13.08.2006)

Vizuálně překrásná čínská, love story, po jejíž zhlédnutí si přidávám něžnou vrhačku dýk do své topky. Dech se tajil nejen nad tanečním vystoupení v bordelu a hrou na ozvěny, ale hlavně nad kouzelnými, přírodními scenériemi. V souvislosti s tím zeleným, bambusovým hájem mě napadl jeden vtip. Je sice o jiné slepé děvě, oděné v téže barvě, ale hodil by se i na Mei. Přiznám se, že jsem čekala více akce a dobrodružství. Dostala jsem příběh o krásné bojovnici, kterou se jiní snažili dostat akorát tak do mechu a kapradí a mé snížené hodnocení neovlivní ani jedinečný hudební doprovod. Holt trojlístek neznamená v životě vždy jen samé štěstí ... Každopádně mám ráda asijské filmy opředené duchem tradic. V nich se mi pokaždé líbí to určité tajemno, jenž má své kořeny v tisícileté historii a hluboké moudrosti jejich národů. (Challenge tour 2015) (22.04.2015)

Po Hrdinovi výrazný posun dolů. Jedná se v podstatě o romantický bojový příběh milostného trojúhelníku. Scénář není rozhodně originální, ale to není důležité, pokud se to správně podá ( viz Titanic ). Jenže tady bohužel téměř vůbec nefunguje právě to nejzákladnější, co podobný druh filmů potřebuje ( a Hrdina to rozhodně měl ) - chemie mezi postavami a tím i celková emocionálnost příběhu. To taky znamená, že scény, které měly být velmi dramatické, tak mi dramatické nepřipadaly a příliš vážné dialogy zaváněly patetičností. Souboje a jejich choreografie pěkná, bohužel zbytečně samoúčelně efektní ( určité podobnosti s Matrixem ). To, co mě u Hrdiny rozechvělo a přimrazilo do sedačky, mně tady nechalo poměrně chladným - i ten závěr, to už se nedalo skousnout. Zhang Ziyi ovšem nádherná. (18.03.2005)