Klan létajících dýk

Výtvarně precizní, obsahově prázdné až primitivní a v konečném hodnocení nijaké. Bohužel vizuální zpracování protentokrát nepřebije vše ostatní a utahaná road movie po čínských lesích tak vynikne zejména dokonalým barevným sladěním (nic nového pod sluncem), velmi dobrou choreografií a zajímavými hereckými představiteli. Přehršel digitálních triků je mi nesympatický stejně jako otřesné dějové zvraty, které jakoby z oka vypadly Cimrmanům aneb „Já nejsem tvůj otec, já jsem tvůj syn“. Na pohled krásná podívaná, která je vevnitř prázdná až to zabolí a velmi krutě se tříští na pár epizodek bez tempa... (20.04.2005)

Každý druhý komentář zde toto dílo logicky srovnává s Hrdinou, přičemž ten z tohoto srovnání vychází zpravidla lépe. U mě je to naopak. Hrdina je stejně jako Klan úchvatné vizuálně zvukově hudební dílo, ale vadil mi u něj ten politický obsah, kde pak ono "státotvorné" ponaučení mi bylo dost proti srsti. Klan je jednodušší - je o lásce a díky tomu pro mě působivější. Sice po asi sedmdesáti minutách přijde série dějových zvratů, které musíte brát s nadhledem, jinak by vám také mohl přestat příběh fungovat, ale v zásadě hlavní dějová linie je prostá. Je ovšem jasné, že na tento typ filmů se chodí ne tak kvůli příběhu, ale především kvůli formě a ta je strhující. Ať už jde o skvěle natočené bojové scény, které opět mají blíže k baletu (ač vizuální stylizace není tak silná jako v Hrdinovi), nebo ať jde o nádherně nasnímané exteriéry čínské přírody - je zkrátka nač se dívat. To ostatně platí i hercích a především pak o krásné Ziyi Zhang. Hudba od Shigeru Umebayashiho je sice podobná Dunovu Tygru a drakovi, ale pořád se to poslouchá moc pěkně. (20.09.2005)

Dalsia z radu azijskych legiend sfilmovana vynimocne nadanym Yimou Zhangom. Pribeh o osudovej laske, zasadeny do nadhernej, dych berucej prirody, ktorej farebnost kameraman zvyraznil farebnymi filtrami. Kazducky zaber tak posobi ako dokonale farebne zostylizovany obraz. Samozrejmostou pri Zhangovych filmoch su lietajuci bojovnici s nadludskymi silami, co by mohlo niekomu vadit, no ja si vsak takyto film bez tejto esencie neviem predstavit. Trosku na hodnoteni ubera, na moj vkus, prilis vela zvratov. (22.02.2005)

Vizuálně překrásná čínská, love story, po jejíž zhlédnutí si přidávám něžnou vrhačku dýk do své topky. Dech se tajil nejen nad tanečním vystoupení v bordelu a hrou na ozvěny, ale hlavně nad kouzelnými, přírodními scenériemi. V souvislosti s tím zeleným, bambusovým hájem mě napadl jeden vtip. Je sice o jiné slepé děvě, oděné v téže barvě, ale hodil by se i na Mei. Přiznám se, že jsem čekala více akce a dobrodružství. Dostala jsem příběh o krásné bojovnici, kterou se jiní snažili dostat akorát tak do mechu a kapradí a mé snížené hodnocení neovlivní ani jedinečný hudební doprovod. Holt trojlístek neznamená v životě vždy jen samé štěstí ... Každopádně mám ráda asijské filmy opředené duchem tradic. V nich se mi pokaždé líbí to určité tajemno, jenž má své kořeny v tisícileté historii a hluboké moudrosti jejich národů. (Challenge tour 2015) (22.04.2015)

Hrdina a Klan Létajících Dýk pro mě představují dvě rovnocenná umělecká díla. Jestli byl nějaký film blíže naplnění pojmu "pohyblivý obraz", tak jsem ho neviděl. Zatímco Hrdina si však hojně vypomáhal výpočetní technikou, Klan portrétuje vše ve skutečných barvách, ve skutečném světle, a probouzí tak neskutečné emoce. Ano, sice mě napadla úvodní věta ve stylu "jojo, když Sun'c říká: nikdy nemíchej válku a emoce, ví o čem mluví", ale úcta a pokora by mi nikdy nedovolily pronést ji nahlas. Andy Lau a Zhang Ziyi jsou naprosto zdrcující, i když právě kvůli nim působí film trochu rozkolísaně, jako by se nepodařilo správně odhadnout poměr "romantické" a akční složky, což Tygr A Drak, Hrdina i Musa zvládli lépe. Ale o míň než o 80% procentech mě nikdo nepřesvědčí. PS: Tylere, ty špíno, na procházku bambusovým lesem myslim od chvíle co jsem vylez ze sálu:)) (23.07.2006)