Třináctá komnata

Lépe, než festivalový název "Třináctá komnata" by mě sedl otrocký překlad z angličtiny "V doupěti mého otce". Je všeobsažnější. Příběh slavného fotografa, který se po sedmnácti letech vrací domů na pohřeb otce. Příběh o tom, jak se dá získat a zase ztratit. O tragických lidských chybách. O tajemstvích, která by člověk raději nevěděl. O snech, které by se neměly odkládat. O slovech, která člověk mohl říct dřív a neřekl. O sympatiích, které k sobě lidé cítí. Bezchybné, "komorní", pomalu plynoucí drama rozpitvávající mezilidské vztahy, doplněné výbornými hereckými výkony, flashbacky a krásně studenou a ze zimy se probouzející novozélandskou přírodou. Realistické. Uvěřitelné. Vlastně bezchybné. Styl mi připomíná skandinávskou kinematografii (ne, že bych na ni byl odborník). ■ Zajímavost: Obrys letícího ptáka, připomínajícího dravce, patří papoušku nestor kea (Nestor notabilis), který žije na Jižním ostrově ve vyšších nadmořských výškách a je známý tím, že značnou část jeho potravy tvoří masitá složka. Farmáři papouška nemají rádi, protože se v noci (jinak je však převážně denním živočichem) dokáže usadit na zádech ovcí a klove je v oblasti míchy, až ovce ochrne a uhyne (spekuluje se, jak toto chování vzniklo a co keové "lovili", když na Novém Zélandě nebyly ovce - jednou z možností jsou ptáci moa). Keové se navíc nebojí blízkosti člověka, jsou velmi zvídaví a inteligentní, svým ostrým a ohnutým zobákem dokáží lidská zařízení (automobily, nechráněná obydlí) značně "zdevastovat". Hnízdí v norách. (27.07.2011)

Film zpočátku vypadá na další z řady rodinných psychologických dramat, ale jak mě postupně vtahoval pomalu do děje plného vzpomínek, osamění, nevyřčených slov a nakonec i nadějí aby se v druhé půlce přetransformoval v působivou kriminálku plnou zvratů, s úžasem jsem zjistila, že tohle je vážně něco. Že je to nejen velmi silný snímek, ale překvapivě i originální, který se rozhodně nevidí tak často. A že jsem se k němu v myšlenkách stále vracela a chtěla se na něj podívat znovu. A pak zase. A že mi vždy nejvíce v paměti utkví úžasné rozhovory Paula a Celie a také herecké výkony jejich představitelů, nádherná novozélandská krajina a Patti Smith. No a nakonec i to, že jsem si ten film zamilovala a ted' už ho mám i mezi oblíbenými. (06.01.2013)

Dobrou první půlhodinu jsem prožíval obrovskou nudu a zvažoval sebevraždu. Zaťal jsem zuby a schoval ostré předměty. Odměnou mi byl poměrně poutavý příběh o návratu do hořké minulosti, kde se podařilo hořkost ještě více vystupňovat. Rozhodně nečekejte, jakýkoli závan happyendu. Prostředí Nového Zélandu je nádherné a každý rozumný člověk ví, že se odtud neutíká, ať už se v tátově komůrce přihodilo cokoli. Tohle je přesně ten typ filmu, který doceníte až s opakovaným zhlédnutím. Styl vyprávění se omezuje v daném okamžiku jen na to nejnutnější. První půlhodinku jsem kritizoval, zato tu závěrečnou musím vychválit skoro až do nebes. Opravdu intenzivní pokoukáníčko, které vás nenechá ledově chladným téměř zaručeně. Podobné filmy úplně nevyhledávám, ale tento v rámci možností potěšil. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film mi vybrala uživatela mat.ilda. (23.04.2016)

I navzdory slušnému hodnocení velké a milé překvapení. V jiných filmech, ve kterých se někdo vrací kvůli pohřbu rodinného příslušníka po mnoha letech do rodného města/vesnice (zkrátka rodné hroudy či spíš díry), většinou také dochází na nějaké ty kostlivce ve skříni, ale v případě Třinácté komnaty je to poněkud fatálnější. A také napínavější. Nějakou dobu to tak úplně nevypadá, všichni vítají v podstatě slavného navrátilce, převážně se rozdávají úsměvy a mezi „starousedlíky“ panuje všeobecná zvědavost. Jenže při postupném (a dost chytlavém) odhalování pravdy divákův úsměv začíná mrznout. Na povrch vyplouvají staré křivdy a vzpomínky všeho druhu. V chování vůči hlavnímu hrdinovi se začíná přitvrzovat a nakonec se z toho vyklube zatraceně solidní emocionální nálož, která směrem k závěru slušně graduje. A samotný závěr je moc hezký. I za něj posílám slabších 5* směr Nový Zéland. Jen bych ještě dodal k těm žánrům, že se opravdu nejedná o thriller a o mysteriózní film také nejde (je tu zkrátka jedno tajemství, nic víc ani míň). (16.09.2018)

Vemi působivý film svou ponurostí, skličující osamělostí všech osob, kromě světlého paprsku Celie. Film bych možná zařadila částečně i mezi psychologické. Je to o vzájemných vztazích (tak komplikovaných), důvěře a beznaději. Moc se mně líbily vsunuté úryvky Celiiných básní, to já osobně podtrhávám, např.: "báseň pro osamělého přítele" a nebo "a oceán zmizel beze stopy...." Vyústění filmu bylo překvapivé a konec vyřešil Paul jediným přijatelným a možným způsobem. Mathew MacFadyen se své role zhostil opravdu výborně. A tak se na konci tohoto filmu ptám jako Celia : "Jak se Ti s Tebou žije?" Takových filmů je málo - škoda. Jo a chválím kameru !!! (04.01.2012)