Třináctá komnata

První půlhodina byla docela peklo a upřímně jsem si myslel, že se bude hodnocení pohybovat maximálně kolem tří hvězdiček. Pak se ale příběh rozjel a někdy od půlky jsem byl napjatý až do samého konce, který, nutno říct, byl excelentní a díky dvěma kvalitním zvratům se z Třinácté komnaty stal moc kvalitní zážitek. 85% (23.08.2017)

Největším problémem byla vysoká očekávání, která jsem od novozélandského snímku rozhodně měl. Hutné drama, kde hlavní roli hraje jedna rodina a její strašáci schovaní ve skříni, kteří postupně vyplouvají na světlo. Problémem je hodně pozvolný začátek, který je přiživován celkem dlouhou stopáží. Jako další problém vidím prolínání časových linií, která ač je často velice efektní, tak zde působí spíše zmatečně. Naštěstí má Třináctá komnata velice povedený závěr s kvalitní gradací, která ospravedlní tu předchozí hodinu a půl, kterou jste u filmu strávili. Díky bohu za to. Jinak bych byl opravdu zklamán. (20.11.2015)

Skoro až detektivní drama, ve kterém máme tu čest odhalovat tajemství z bohatého života jednoho Paula Priora velmi decentním, ale zároveň neuvěřitelně napínavým způsobem. Jeho návrat ke kořenům, kde se skrývá mnohem více tajemství než, by on sám i divák tušil, začíná poměrně rozvleklým tempem, a tak vytváří iritující iluzi režijně nezvládnutého zpracování románové adaptace. Jak ale dochází k rozvíjení osobností v zapeklitých polo-odohalených situacích, lze se vcítit do role kteréhokoliv z jednajících postav, což vytváří poměrně unikátní multi-vrstevní zážitek. Přiznám se, že jsem si v průběhu dvouhodinové stopáže dovolil o sledovaném snímku učinit hned několik předčasných závěrů, mezi kterými ve výsledku nebyl žádný z nich správný. Jedná se tady o zcela překvapivé a zasloužené 4 * které kalí jen zklamávající jednoduchost finálního nedorozumění. (28.02.2014)

Hodně těžkej snímek, vyžaduje docela zkušeného diváka, ze začátku jsem po něm chtěl hodit chlebem, kamen by mě roztřískal televiziu, ovšem pak přijde pasáž, která mě vzala mnohem víc něž závěrečná kriminální katarze. Byla totiž plná krásných dialogů, pocitů osamělosti a nádherné hudby. To byla opravdu balzámek. Na pět to i přes toto nevidím, ale ty slabší čtyři tomu dát můžu. (06.06.2019)

Film mi už na podzim doporučil uživatel Lighter, projekci jsem ale odkládal, až jsem o víkendu narazil na snímek znovu, tentokráte mezi oblíbenými filmy Brinkley s velmi pozitivním hodnocením. Více jsem tedy již neváhal a mohu též jen doporučit. Takhle vytříbený scénář se moc často nevidí. K tomu ještě nutno připočíst úžasnou kameru a na míru padnoucí hudbu. První polovina je taková "seznamovací", jsou představeni všichni aktéři a vytváří se potřebná živná půda pro daleko rychlejší druhou polovinu, kde se teprve vytahují kostlivci ze skříní… Přiznám se bez mučení, že jsem tu režisérovu návnadu sežral i s navijákem. :))) Matthew MacFadyen válí nevídaným způsobem, jeho jméno jsem poprvé zaregistroval nedávno při sledování Pýchy a předsudku, následně se mihnul v Robinu Hoodovi a vedlejší part si střihnul v Anně Karenině. Po nyní zhlédnutém In My Father's Den bez rozpaků putuje do širší skupiny mých oblíbených herců a jsem hodně zvědav na jeho další hlavní roli, protože do těch vedlejších je ho trochu škoda. (31.12.2012)