Občanská výchova

Byť jsem spíše pro pravici, ideály mládí a revolta proti společnosti se mi velmi zamlouvá. A snímek Občanská výchova je vynikající cestou do študákovy duše. Kromě výborného scénáře (scéna v chatě, kdy dojde na diskusi, které společenské zřízení je lepší a kdy postavy i divák poznávají, že pravda není jen jedna, se mi zaryla pod kůži, protože se o ní dá dlouho přemýšlet a polemizovat) má film i kvalitní mladé herce v čele s Danielem Brühlem (Good Bye, Lenin !) a citlivou režii. Jen ta kamera nemusela být za každou cenu ruční. Jinak plná divácká spokojenost... (03.09.2005)

Tahle minimalistická Občanská výchova má jistě své kouzlo, ale je stejně moralistická jako ta ve škole. Myslím že i v relativně blahobytném Německu za každým eurem stojí dřina a není třeba odsuzovat člověka, který půlku výplaty neposílá dětem v Africe (tak jako posledních padesát let a nic se nezměnilo). Člověk by už jenom čekal obraz zlého kapitalisty s cylindrem a dolarovým pytlem v ruce. Příběh končí nikterak dramaticky a jediné poučení, které si odnesete, je zhruba takové: Nezkoušejte nic změnit. Hlavně ne sebe. (30.06.2008)

Naprosto diletantsky natočená, ideově závadná báchorka s totálně pitomými postavami a ještě pitomějšími dialogy. Žvásty o revoluci, aniž je jasné, jakou tu revoluci vlastně chtějí udělat, boj proti systému, horním deseti procentům a soucit s čínskými dělníky. Toto je matrix. To jsou lidé vážně tak hloupí? Za poslední roky mě nic tolik nevytočilo. (18.03.2010)

Zajímavý film s velkým potenciálem, který Hans Weingartner dokázal naplnit opravdu jen zčásti. Jednak proto, že toho zas tolik nenatočil, ale především proto, že divák příliš brzy pochopí, na čí straně jsou režisérovy sympatie. Téma se dalo pojmout jednak jako nemilosrdné drama, kde by se hra mladým "revolucionářům" záhy vymkla z rukou, jenže k tomu režisér neměl odvahu, nebo jako jízlivá komedie na téma "proč se dnes v západní Evropě tak těžko dělají revoluce". Jak napsal Karel Kryl, v Německu se revoluci od 50. let nedaří, protože si revolučně naladění studenti po příchodu do zaměstnání brzy pořídí auto a byt a nemají chuť v revolučních kraválech demolovat svou výbavičku. Jenže k tomu zas režisér neměl chuť. Jak by bylo krásné udělat střih po deseti letech, kdy Julia Jentsch se svým partnerem opouští podobnou klícku, jaké vylepšovali svým třídním protivníkům v době mládí. Pro funkční drama by bylo dobré, kdyby se stal unesený manažer rovnocenným protivníkem a scénárista ho vybavil jednak argumenty, jednak divácky sympatickými vlastnostmi, aby se prohloubil dramatický konflikt, jenže tvůrci z něj chtěli mít nesympatického parchanta, a tak jediná scéna v autě s policejním doprovodem celou pointu vlastně shazuje. Film od začátku do konce jede na půl plynu, mohl být vtipnější, dramatičtější a provokativnější. Celkový dojem: 60 %. (09.03.2010)

Idealismus je možná dobrá věc, jenže ono to stejně k ničemu nevede. Se spoustou toho, co bylo ve filmu řečeno, by se dalo souhlasit, jenže ani tento film, ani zanícení idealisté stejně nic nezmění. Docela dobře zahrané plus slušná muzika, takže je na co se dívat, ale žádný extra film to teda rozhodně není. (05.09.2008)