Režie:
Hans WeingartnerHudba:
Andreas WodraschkeHrají:
Daniel Brühl, Julia Jentsch, Stipe Erceg, Burghart Klaußner, Petra Zieser, Hanns Zischler, Knut Berger, Sylvia Haider, Claudio Caiolo, Claudia Jakobshagen (více)Obsahy(1)
Jana, Petera a Jule spojuje jejich vášeň touží změnit svět. Jan a Peter se stanou Učiteli, záhadnými aktivisty, kteří nenásilným způsobem upozorňují místní smetánku, že jejich dny hojnosti jsou sečteny. Komplikace nastanou, když se Jule zamiluje do obou Jana i Petera. Jedna akce se nezdaří a následuje únos. To se nemělo stát. Tři mladí idealisté se tváří v tvář střetávají s hodnotami silné, bohaté generace. Rakouský filmový tvůrce Hans Weingartner (Free Rainer, 2007) přišel s Občanskou výchovou, diváckým hitem spojujícím napětí, zábavu i společenskou kritiku. Při světové premiéře filmu na festivalu v Cannes v roce 2004 odměnili diváci tento film dlouhotrvajícími ovacemi vestoje. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (140)
Zhruba tak do půlky filmu jsem vážně přemýšlela o pěti hvězdách. Film mi přišel dokonale výchovný, jak už samotný název vypovídá, rebelský, svižný a správně ideologický. Mladý Brühl tento pocit ještě podtrhával, a s jeho názory jsem v hlavě zběsile souhlasila, jeho postava Jana měla myšlenky, které by měly trápit každého z nás. Při odjezdu na chatu s uneseným zbohatlíkem ale film dostal hvězdy nakonec čtyři, protože horská rekreace byla bohužel až křečovitě dlouhá a přiznejme si to, nějaké scény vynechány být mohly. Střídalo se chvilkové napětí, že z toho nakonec bude drama, s chvilkovým zklamáním, že vlastně teda ne. Ocenit se ale musí ztvárnění přátelství, které jsem tak silně už dlouho z žádného filmu necítila. Poslední záběr na vzkaz na stěně byl více než skvělý a neříkám, že jsem z kina neodcházela plná vnitřního rozporu a odporu ke společnosti, ale fakt mi to zavolání policajtů přišlo hrozně zbytečný. ()
Stockholmský syndrom v perníkové chaloupce? Kdyby měl Weingartner víc nadlhelu, mohla by být jeho "výchova" zajímavou ukázkou, kterak se odpor "čtvrté generace" totálně vyprázdnil do telenovelového kýče: Baaderovo "fucking and shooting are the same" transponované do "chtěla bych žít divoce a nespoutaně". Bohužel, formální neohrabanost, dějová schématičnost a tendenční utvrzování společenských stereotypů finální revoluční gesto (managerova hra na ideové spříznění a neoblomnost novopečené trojky) přes svůj cynismus vyznívá naprázdno. ()
Pan režisér si nebyl jistý, jestli chce natočit romantický film o milostném trojúhelníku, nebo sociálně kritické drama, případně antikapitalistickou agitku. Tak použil od každého něco, mezery vyplnil nudnou vatou. Již od počátku je jasné, komu režisér straní, ve své čitelnosti překonává i Michaela Moora. Samotný námět by měl potenci, aby se stal dobrým a možná i záživným filmem. Jen by režisér musel vědět, co vlastně chce natočit. A hlavně by se nesměl bát svůj film sestříhat. ()
Tak tenhle film měl docela příznivé recenze, tudíž jsem se na jeho dívání těšila a musím říct, že nelituju těch dvou hodin s ním strávených. Film je takové syrové vylíčení příběhu jedné trojky mladých lidí, myslím, že to vylíčení se jim povedlo a tím pádem u mě film dostává body za docela reálný příběh, klidně se to může stát. Film ale taky působí místy někdy depresivně, mladí neví jak z toho problému ven a navíc jim scénarista přichystal ještě milostný trojúhelník. Film jako takový by se dal rozdělit na dvě poloviny. První - více zábavnější a akčnější, napínavé. Druhá půlka - moc se mi líbily rozhovory hlavních hrdinů s uneseným, jejich úvahy o bohatství x chudobě, lidech, světě, problémech, penězích, životě a systému. Musela jsem o tom pak přemýšlet a to mám ráda. Jinak z celého příběhu vyznívá, že hlavní postavy vlastně vůbec nejsou špatní lidé, dělají vše jen proto, že je k tomu donutily okolnosti... No zkrátka, film se mi líbil, poučil mě a zároveň nenudil a strávila jsem u něj příjemné dvě hodinky, takže doporučuju nejenom všem mladým, protože to stojí za to, není to tupý, ale dost chytrý film s dobrými a přesvědčivými hereckými výkony. ()
Tři mladí lidé, které spojuje víra v ideály, jež jsou namířeny proti kapitalistickému světu a utlačování dělnické třídy. Tito lidé věří nebo tedy alespoň doufají, že dokážou změnit svět a že se jednoho krásného dne budou všichni lidé na celém světě mít naprosto stejně a nikdo nikoho utlačovat nebude. A jedním ze způsobů, jak proti kapitalismu bojují je to, že se vloupávají do vil bohatých lidí a zpřehází jim tam nábytek, čímž chtějí tyto zbohatlíky donutit, aby už nikdy neměli pocit bezpečí. Jenže co když se při jedné z těchto nezvaných návštěv majitel vily vrátí domů? Film to je rozhodně zajímavý, na německé poměry dokonce hodně kvalitní, a ač film trval něco málo přes dvě hodiny, tak já jsem se ani na okamžik nenudil a jen jsem se nechal postupně vtahovat do děje. Nenarazil jsem zde na jediné slabé místo, film si prostě hodně příjemně plynul a mě ten čas s ním strávený hodně příjemně utíkal, za což mohl zajisté nejen příběh samotný, ale i vynikající horské exteriéry a především tedy kvalitní herecké výkony všech zúčastněných. Pánové Brühl a Erceg a Julia Jentsch zvládli své roli mladých aktivistů na výbornou a dotvořili tak výsledný dojem z filmu, který považuji za jeden z nejlepších německých filmů, které jsem kdy viděl. Jsem rád, že jsem si konečně na tento film našel čas a bez váhání uděluji pět hvězd. ()
Galerie (23)
Zajímavosti (9)
- Svetová premiéra prebehla na filmovom festivale v Cannes 17. mája 2004, kde film zožal búrlivý niekoľkominútový potlesk. Šlo o prvý nemecký film na festivale po 11 rokoch. (Arsenal83)
- Na základe rovnakého príbehu vznikla rovnomenná divadelná hra, ktorá mala svoju premiéru v Rakúsku v roku 2013 v divadle Phönix v Linzi. (Arsenal83)
- Film bol zámerne natočený ručnou kamerou pomocou digitálnych videokamier, čo znamená, že obraz je často mierne roztrasený. (Arsenal83)
Reklama