Občanská výchova

Tahle minimalistická Občanská výchova má jistě své kouzlo, ale je stejně moralistická jako ta ve škole. Myslím že i v relativně blahobytném Německu za každým eurem stojí dřina a není třeba odsuzovat člověka, který půlku výplaty neposílá dětem v Africe (tak jako posledních padesát let a nic se nezměnilo). Člověk by už jenom čekal obraz zlého kapitalisty s cylindrem a dolarovým pytlem v ruce. Příběh končí nikterak dramaticky a jediné poučení, které si odnesete, je zhruba takové: Nezkoušejte nic změnit. Hlavně ne sebe. (30.06.2008)

Konfrontace názorů mladých idealistů, kteří chtějí změnit svět a středního věku, zastupujícího konzumní styl života a neúměrné bohatství. Nečekala jsem žádný zázrak, v plánu bylo jen mrknout na začátek, než si dám poslední cigaretu před spaním a ejhle, příběh se začal zajímavě vyvíjet, líbily se mně nápady mladé trojice, zvraty v ději, humorné okamžiky a ačkoliv jsem hádala jako o život, kam se bude vývoj ubírat, bylo to skoro vždycky vedle.Smutné je, že všechny ideály pominou, "přizpůsobení se" společnosti jednou dostihne i rebelující skupinku. Trefně vysvětloval ztrátu svého mladistvého levicového přesvědčení unesený Harderberg: "To máte tak, najednou už nechcete rezavé auto, ale něco spolehlivějšího, lepšího, pak se oženíte, přijdou děti - zadlužíte se na byt, dům a nezbude vám nic jiného, než dělat kariéru a jednoho dne zjistíte, že jste na volebním lístku zakroužkoval CDU". Každopádně zajímavý snímek se skvělým koncem. (21.02.2009)

Ne, ne a ještě jednou ne. Když pominu to, že film vypadá neuvěřitelně levně a jedno klišé se kupí na druhé, celá ta ideologická náplň je pomýlená už v tom smyslu, že "chudí" a "bohatí" lidé byli, jsou a zkrátka budou ve všech dobách, režimech i podnebí :-) Levičáky nevyjímaje. Takže jediným výrazně zajímavým momentem snímku zůstává, že uneseného hnusného podnikatele Hardenberga představuje herec, který vytvořil ve filmu Good Bye, Lenin! postavu otce Alexe (Daniel Brühl.) (10.01.2007)

4,5* Vážení přátelé... Jak tak koukám, německá kinematografie jede... (narozdíl od té české) Zatímco u nás se točí porevolučně jedna píčovina za druhou... (buď umolousaná hezká česká retrokomodie, nebo nevalný pokus o zachycení současnosti) v Německu se točí překvapivě velmi zajímavé kousky. V tomto případě bych rád vypíchnul velmi zajímavý scénář, zajímavou muziku, výbornou režii a v neposlední řadě velmi autentické a uvěřitelné herecké výkony všech zůčastněných. Ve filmu zazní mimo jiné známá věta: "Kdo nebyl v mládí levičákem nemá srdce, a kdo není po třicítce pravičákem nemá rozum." Nuže, musím konstatovat, že jak se kvapem blížím ke třicítce, můžu tohle pravidlo celkem potvrdit...neb jsem za posledních 10 let měl možnost prozkoumat obě strany této mince. Samozřejmě nic není tak černobílé, jak to vypadá, což se trochu snažil naznačit i tento film. Vždycky je potřeba se na věc podívat i z úhlu pohledu té druhé strany. Samozřejmě znám spoustu stejně nasraných chudých lidí, jako jsou tihle mladí revolucionáři. Bohužel jejich nasranost pramení většinou z jejich chudoby. Problém je v tom, že za příčinu vlastní chudoby, považují všechny "nenažrané" milionáře, systém, politiku, svoje chudé rodiče atd. čili všechny a všechno, kromě sebe samotného. Bohužel jediné řešení, které znají, je nadávání na ty bohaté. Jenže tihle bohatí nebyli vždycky bohatí. Museli někdy v minulosti zbohatnout. A od těch chudých se odlišují právě svojí reakcí na svoji chudobu - místo nadávání na bohaté, se rozhodli se svojí chudobou skoncovat. Přemýšlením a vlastní dřinou. Má to ovšem jeden háček: Člověk nesmí nikdy zapomenout na to, odkud vyšel a za jakými ideály směřoval. Pouze v takovém případě může člověk dosáhnout svobody finanční a tím pak následně i té všeobecné. Protože pokud je člověk finančně na dně a musí těžce pracovat pro peníze, nikoliv pro radost, nemůže být nikdy svobodný... No a to ještě tak nějak pomíjíme jakýkoliv duchovní rozměr... dle kterého jsme tu tak jako tak všichni ve vězení... S velkým majetkem, přichází velká moc: moc dělat velké dobré věci a nebo moc dělat velké zlé věci. Ono vždycky záleží hlavně na tom, jaký je člověk člověk, že? PS: Abychom tedy nebyli černobílí, škoda že se tihle mladí revolucionáři nezabívali taky trochu jinými tématy, jako třeba práva sexuálních menšin, práva žen, práva zvířat atd...což jsou dneska myslím neméně aktuální témata... (27.06.2008)

Nic jsem od toho nečekal a dobrý. Především uvěřitelný, bez americkoromantických blábolů a skečů. Jsou mladí, jsou idealističtí, jsou levicoví a naivní. Mají svého nepřítele. Myslí si, že kamarád jim s holkou nebude šukat a on ano. Myslí si, že buržoust nemohl mít hipísácké mládí plné trávy a on ano. Stejně nikdy nikomu nevěř...a pokud možno nikoho nezabíjej. Doporučuji! (28.01.2009)