Les Enfants invisibles
Neviditeľné deti
All the Invisible Children
Obsahy(2)
300 miliónov detí a mladistvých na svete trpí hladom. Asi 100 miliónov nikdy nezačalo navštevovať školu. Všetkým týmto deťom je venovaný film Neviditeľné deti. Sedem krátkých filmovych príbehov od siedmych uznávaných režisérov, z ktorých každý sa zameral na vážnu situáciu iného detského protagonistu v inej časti sveta. John Woo režíroval čínsku časť, Ridley and Jordan Scott (Veľká Británia), Spike Lee (USA), Stefano Veneruso (Taliansko), Katia Lund (Brazília), Mehdi Charef (Afrika) and Emir Kusturica (Srbsko a Čierna Hora). Táto skupina významných režisérov z rôznych krajín sveta a rozličných náboženstiev natočila v osobnom ponímaní epizódy odrážajúce dramatické ľudské osudy. Príbehy sú odlišné, ale majú jednu spoločnú vec – ich hrdinami sú deti, ktoré nežijú tak, ako by vo svojom veku mali žiť. Ich každodenným údelom sú vojny, hlad, choroby, zanedbávanie, týranie, či život na ulici. Tento projekt má za cieľ, využívajúc komunikatívnu a evokujúcu silu kina, zvýšiť obzor poznania a citlivosti voči dramatickej existencii detí v rôznych častiach sveta. Zobrazuje deti, ktoré sú pričasto nechránené a ignorované, a tiež má zosilniť pocit solidarity vzhľadom na ich ťažké životy. Táto unikátna ambiciózna medzinárodná produkcia, ktorej zisk bude zozbieraný a uložený vo „všetkých neviditeľných deťoch“ pomôže fondu, ktorý bude financovať zdravotnú starostlivosť, stravu a vzdelávacie programy pre deti v Afrike a tiež bude spolupracovať s UNICEF a the United Nations World Food Programme. Film bol nakrútený v spolupráci s Ministerstvom zahraničných vecí Talianskej republiky, Svetovým potravinovým programom Spojených národov (WFP) a fondom UNICEF. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (113)
Poviedkové filmy majú schopnosť zaujať a v tomto prípade aj podporiť dobrú myšlienku, ale nedokážu zabrániť rôznorodosti pohľadov na problém i dosiahnutého výsledku v jednotlivých prípadoch. Zaujali ma časti nakrútené Spikeom Lee, Emilom Kusturicom, Katiou Lund a Johnom Woo, ale aj na zvyšných sa dalo nájsť niečo zaujímavé. Myslím si, že existuje viacero dôvodov, aby si ľudia tento film pozreli, obávam sa však, že naň pomerne rýchlo zabudnú. ()
Africký chlapec a jeho dětské sny, zabíjené každodenní krvavou rutinou. Balkán a dětské gangy, zásobující krádežemi své rodiče. Americké velkoměsto a dítě, bezmocně doplácející na drogovou závislost svých stvořitelů. Jižní Amerika a živobytí založené na sběru odpadu... celkem sedm příběhů dětí z celého světa, z nichž nejsilnější je rozhodně HIV pozitivní story Spika Leeho, přetékající depresí, a kouzelně posmutnělá minibalada Johna Woo. O stupínek níže je Kusturicova hříčka a středoevropanovi asi nejbližší ukázka Stefana Venerusa, výmluvná je i úvodní africká kapitola. Odpadosběrná záležitost Katie Lund jako jediná dýchá vcelku hřejivou, bezstarostnou atmosférou, což je trochu v rozporu s plánovaným záměrem, nicméně tím úplně nejslabším článkem je dílo Scottů, které se sem svým zpracováním i přes filmařskou zdatnost vůbec nehodí. Postupně bych jednotlivé epizody na desetibodové škále ohodnotil asi takto: 6,8,9,6,4,8,9, v průměru tedy něco málo přes 7/10. Takže slabší čtyři. ()
Děti celého světa trpí za svět svých předků. Válečné zóny, soc. podřazenost, drogy, nedostatek lásky rodičů či hmotných prostředků. Z příběhů tvůrců vyzdvihnu tradičně odlehčenou cigánskou jízdu s dechovkou Emira Kusturici či za mě nejlepší procítěné dílko od Johna Woo s čínskou problematikou politiky jednoho zaopatřeného dítěte proti otrocké práci dětí v sirotčincích. 70% ()
Možná bych od povídkového filmu čekal invenčnější dramaturgickou práci než seřadit režiséry podle abecedy... Takže film začíná průhlednou historkou o afrických dětských (anglicky mluvících) vojácích v Burkině Faso. Uf, nejslabší kousek máme za sebou. Emir Kusturica se svým typickým drajvem dokazuje, že k vážnému tématu se hodí i humor. Spike Lee ukazuje, že džungle velkoměsta (Brooklyn) bývá k dětem ještě drsnější. Kátia Lund cestu dvou dětí po Sao Paulu chvílemi pojímá jako videohru, čímž se do hry dostává i dětská fantazie. Otec a dcera Scottovi dali fantazii na první místo a stvořili kouzelné dílko, které vyčnívá nejen svým námětem. Neapolský příspěvek má námětem blízko k tomu z Černé Hory, ale laděn je úplně jinak. Na závěr přišel překvapivý doják Johna Wooa, který se v jeho filmografii opravdu vyjímá. S výjimkou první povídky silná a různorodá kolekce. ()
Po první povídce (Tanza) jsem si říkal, že to je takovej zvláštní dokument... Což mi v podstatě vydrželo až do konce, akorát zvláštní se změnilo na výborný a dokument na dokumentující film... Příspěvek bratří(?) Scottových mi nějak unikl, ale jinak můžu říct, že většina neznámých režisérů si s těmi známými moc nezadala... ()
Galerie (49)
Photo © Rai Cinemafiction
Reklama