Obsahy(2)
Dnešní Pohádka pro pamětníky vypráví o holčičce tak malinké, že se dala skoro schovat do dlaně. Ale to byste nevěřili, co všechno dokázala! V jedné chaloupce se objevila náhle malinká holčička a s ní přišla radost a štěstí. Smutná byla maminka (V. Jelínková), když se objevil princ (V. Preiss) a odnesl si Pomněnku na svůj zámek… Půvabnou pohádku natočila v roce 1971 režisérka V. Janečková a do role něžné a krásné dívenky obsadila Janu Preissovou. (Česká televize)
(více)Recenze (21)
tak po téhle pohádce pláču, v TV nešla ani nepamatuju a moc tam chybí....... tak jsem se letos dočkala (2019) a seděla jsem před bednou,jako kdysi,jen už jsme nebyla malou holkou ,co nedosáhla z křesla nohama na zem...seděla a usmívala se a dívala se na nádherný příběh maličké Pomněnky a prince...malého panáčka od leknínů, namluvil Tonda Navrátil...stejně jako holuba v Popelce. Tahle pohádka je laskavá,příjemná a dobře dopadne a já měla krásnej den..... ()
„Modrý kvítek u potoka steskem vadne, žalem chřadne. To Pomněnka modrooká nemá potěšení žádné …“ Nevím, jak jsem na tuto něžnou pohádku, která mě provázela celým dětstvím, mohla zapomenout. Jeden z nejrozmazlenějších, ale také z nejněžnějších, princů v dějinách české pohádky, v podání Viktora Preisse, a neuvěřitelně kouzelně se usmívající princezna-Pomněnka, v podání nejkrásnější princezny českých pohádek Jany Preissové, na ty se prostě zapomenout nedá. A opět tu máme výzvu pro současné autory. Jednoduchý příběh, v jednoduchých kulisách, bez jakýchkoliv triků, ale s dobře napsanými dialogy, to funguje stále. ()
Děkuju Jezince, díky níž vím, že tahle pohádka existuje, děkuju nejmenovanému úložišti, že jsem ji tam našel a děkuju Vlastě Janečkové a Jarmile Turnovské za stvoření tohohle roztomilého příběhu, jehož podobnost s Popelkou je čistě náhodná. Preissovi jsou pěkný pár a mladá Jana Preissová je opravdu nádherná. ()
Starší studiová pohádka popisuje znenadání se objevivší se holky Pomněnky. Pravda, matka už by mohla být její babička, ale to nic nemění na to, že ačkoli nevíme, kde se vzala, jak už to tak v pohádkách bývá, disponovala různými schopnostmi. Samozřejmě jede náhodou okolo princ a ten chce babce jedinou radost vzít. Zřejmě mu sluhové a bohatství, díky kterému může mít co si zamane, nestačí. Ale Pomněnka správně pochopí, a teď je otázka co vlastně, jasné to není, že se bude mít na hradě lépe anebo, že je třeba princi poradit, jak spravedlivě soudit. Pak se zničehonic objeví panáček, který chce Pomněnce pomoci, kdo ví proč a jak holku vlastně zná, a dál už to jde ve šlépějích Popelky. Tři noci, tři plesy a princ zjišťuje, že miluje tuhle liliputánskou holku. Zajímavé je, že hlavní hrdinka má podmínku, že ji musí princ požádat o ruku jako Pomněnku, ale že o této podmínce musí mlčet nic řečeno není. Dost by si ušetřila práci, kdyby to jako typická ženská všechno princi vyslepičila a on by ji požádal hned po prvním plese. Pohádku provázejí lyrické písně, které více připomínají zpívané básničky asi tak optimistické jako Vláďa Putin v Kremlu. Je tam ale jedna, z které sebevrazi nejásají a to je ta poslední. Viktora Preisse často jako prince vidět není, v tomto je pohádka jasně originální, to Jana Preissová má s pohádkami mnohem větší zkušenosti, v té době patřila k našim nejkrásnějším herečkám. ()
Pomněnčině mamince to hraní moc nešlo. A předváděný tanec byl navýsost úsporný. Ale ústřední dvojici to slušelo (byl to po Manon jejich druhý společný film, dva roky od svatby, a vůbec první, kde měli oba hlavní role). "Přivítala jsem v zahradě poupátka žluté růže, co se dnes ráno narodila." ()
Reklama