Zákony pohybu

Evža tentokrát bez Jardy Dietla, ale jinak v plné parádě. Radiátory, slévárna, vrátnice, ráznej soudruh direktor, sukničkářskej vývojovej pracovník, bouřlivé porady, plány výroby, debaty v jídelně, odborová rada, mašiny ze Švýcar, líná údržba, nedostatek míst ve školce a šlendriány socialistického hospodaření v překvapivé nahotě. Plus Viktor Vrabců v životní formě, guilty pleasure. (01.05.2020)

13/13 Normalizační seriály Evžena Sokolovského jsou negativním pojmem. A skutečně byla chyba je po revoluci ostrakizovat a tím na ně upoutat ještě větší pozornost. Mnohem lepší způsob, jak se s tímto dědictvím vypořádat, by byla občasná repríza v neatraktivním čase, což by uspokojilo poptávku pamětníků, nostalgiků i profesionálů a nevznikla by skupina lidí, kteří by k tomu přistupovali jako k novodobému trezoru. Protože po umělecké stránce jsou Sokolovského seriály naprostý omyl, po letech jsou navíc nechtěně notně komické. Normální divák by o ty dlouhé statické záběry z pracovního prostředí nezavadil a pamětník by maximálně zavzpomínal na herce a herečky z té doby a byl by klid. Toto se ale nestalo a do odvysílání na slovenské JOJke si člověk mohl o Zákonech pohybu přečíst lecjaké teorie a z nich vyplývající závěry. Co naplat, že se tentokrát Sokolovský spojil se starým praktikem rozhlasu i televize, s Milošem Smetanou, když společně neuhlídali ani ty základní dějové linky na pomezí provozu národního podniku Radiana a soukromých životů těch největších kádrů. Milostné peripetie jsou k uzoufání neuvěřitelné, pracovní problémy rádoby dramatické, jednotlivé postavy šustí papírem a když už se občas povede alespoň nějaká ta krátká scéna nebo dialog, daná situace vyznívá do ztracena. Vysloveně trapné jsou rozdíly mezi kladnými a zápornými postavami, důraz na nového ředitele vychází nikoli z jeho skutečných schopností, ale z jeho povahy Mirka Dušína. Pro Viktora Vrabce to byla první hlavní role, což se ukázalo jako další mínus. Cosi zajímavého se zde pokusil odehrát cholerický Casanova Štěpnička, odkvetlý seladon Ráž nebo za všech okolností charakterní Růžek. Všichni ostatní měli smůlu. Finále s německy hovořícím Ševčíkem byla už naprostá parodie, která měla jen demonstrovat, že závody celého Československa jsou jedna velká rodina a nějaké trapné západní Švýcarsko do toho nemá co vstupovat. Pro milovníky dobových reálií lze z celého seriálu vystřihnout pár minut z tehdejšího brněnského veletrhu. (08.05.2024)

Jakkoliv cenzura prosadila v případě tohoto seriálu svou, podařilo se jeho autorům Lumíru Dvořákovi a Miloši Smetanovi "propašovat" do vodotoku frází až nečekaně velkých množství dokumentárně a zčásti i umělecky cenných scén a výstupů, které ve své době měly až burcující podtext svou syrovostí a věcností. Mnohé z toho, co nás dnes trápí. má právě tady své kořeny. Tehdy byly nenápadné, dnes zápasíme s mnohdy neproklestitelnou džunglí. (25.03.2008)

Sokolovský, komanč nejhrubšího zrna měl za sebou celou škálu dnes již legendárních seriálů z období normalizace. Kupodivu mi tohle dílo nějak uniklo a dostalo se mi do spárů až dnes. Já se na tyhle filmy specializuji a přiznávám, že si je s jistou perverzností vychutnávám. Nejen že jsou cítit dobou tak jak nic jiného, ale jsou plny často nechtěného humoru až si dnes člověk říká, zda to bylo točeno vážně nebo zda to celé je jen nějaká podivná taškařice ironizující poměry podstrčená pitomým soudruhům jako vážně míněná věc. Bohužel je to vše točeno s naprostou vážností a smutné na tom je, že některé herecké legendy se v těchto dílech z různých důvodů objevovaly aby tam hrály často neprosto jim nedůstojné hrdiny. Radiana je podnik vyrábějící radiátory. Kupodivu v době natáčení už nebylo záměrem, neboť už dle slov Husáka odpadlo vše ,, čo je kolísavé a oportunistické'' řešit zrádce a kontrarevolucionáře a tak ani v jednom z dílů není řešen žádný pomýlený soudruh. Krom dvou emigrantů jsou v závodě všichni jedna masa, nad všemi bdí závodní výbor. V řadách dělnictva je mnoho uvědomnělých komunistů, kteří ač dělníci mají svůj selský dělnický rozum a tak vždy zasáhnou, když se má dít nějaká nepravost. Lid si stále vlastně tak řídí vlastní fabriku, byť má direktora. V čem je seriál zajímavý je dobové znázornění fungování (chápej - nefungování) národního podniku i fígle jakou cestu se plnil plán, sháněl v době všeobecného nedostatku materiál, jak se šmelilo mezi podniky a jak šla samozřejmě i malá domů na chaty a baráky dle hesla : ,,kdo nekrade, okrádá rodinu''. Co se týče této sebekritiky až jsem se divil jak moc se soudruzi odkopali, na stranu druhou věřím, že právě ta dokonalá ukázka měla být jakousi výstrahou všem těm ředitelům a náměstkům, že se ví jak to funguje a jaké jsou poměry. Seriál tak můře být jakousi výstrahou a zároveň omluvou běžným smrtelníkům, proč není to a to a s jakými těžkostmi se podniky potýkají byť by rádi uspokojily trh. Z hlediska hereckých výkonůtu máme standardní sadu normalizačních herců, tentokráte bez soudruha Moučky. Zaujala mladá a opravdu krásná Balzerová a herecky v seriálu nejvíce vynikal pan Ráž, který i v těch nejpitomnějších scénách herecky vyčníval s až aristokrtatickou důstojností. Tenhle seroš rozhodně stojí za vidění, je to skvělý otisk doby, byť je to samozřejmě prorežimní propagandistická záležitost. Dávám za dva na červeno natřené radiátory, ty mně fakt dostaly na výstavě v Brně ! * * (10.08.2019)