Zahraj to znovu, Same

Casablancu jsem zatím neviděl, ale pochopil jsem, že si z ní Woody Allen vzal jenom to nejlepší. Film samotný je klasický Allen standard, který už na začátku jeho kariéry výborně zvládal dialogy a dělal si s divákem co chtěl. Pět hvězd nedokážu dát za to, že ačkoliv ten konec byl opravdu krásný, mně nic moc neřekl, protože jsem právě Casablancu neviděl, takže pokud si chcete film vážně užít, tak až po samotné Casablance. Jo a abych nezapomněl, Diane Keaton tady byla vážně skvělá. Jak to ten Woody dělá, že se kolem něj pokaždé motaj tak krásný ženský. (29.12.2012)

Woody Allen je jeden z mých nejoblíbenějších režisérů a tenhle film patří k jeho nej. Zmatkář a smolař Sam, který touží být milován dokonalou ženou, který chce být stejně úžasný a charismatický jako jeho filmový idol Humphrey Boggart. Sam, jeho černý humor, jeho svět, který si zamilujete stejně jako Allenovy filmy. (02.01.2011)

V několika hereckých polohách ještě mírně nejistý, ale jinak je to (ač za kamerou stojí někdo jiný) Woody Allen jak vyšitý. Tentokrát vystupuje jako fanatický filmový fanda, jenže jeho pasivní životní styl otráví jeho manželku natolik, až si sbalí kufry. Pomoct z deprese mu má manželský pár, přičemž domluvená rande s nějakou slečnou nezaberou, náklonost k přítelově manželce je naopak stále silnější. Prostě: nebere to osobně, jenom se zabije. Pocta Casablance a dialogy s Diane Keaton moc fajn, její manžel utopený v číslech snad ještě víc. (23.06.2016)

Tenhle Woody mě za klopy nevzal, snad proto že to není jeho režijní počin. Zápletka slouží jako příprava pro Woodyho vtipy, které ale tentokrát jen málokdy padnou na vděčnou půdu. Filmu dominují dva výrazné hlasy, Heleny Friedrichové coby Lindy, a kupodivu nečekaně překvapivě a hlavně už neopakovaně Oldřicha Kaisera coby Allana. Oba jsou skvělí, ovšem Kaiser, ač exkluzivní, se k Woodyho zjevu příliš nehodí (Prager je zkrátka moc zažitý). Vyloženě mi nesedl Schánilec coby Bogart. Dabing vznikl pro ČST už v roce 1991. (09.09.2012)

Ne každý umí zapomínat v Bogartově stylu. A proto k sobě občas potřebujeme přátele. Jenže co když se právě díky kamarádce staneme částečným Bogartem? Woodyho první scénář, který by se dal označit jako typická allenovka, přišel v době, kdy ještě točil nezastřené komedie a satiry a k Annie Hall zbývalo dlouhých pět let. Proto nechal režijní stránku věci Herbertu Rossovi a navíc místo životních pravd zůstal více v romantice kombinované s dokonalým situačním humorem a záplavou obrazových i konverzačních gagů. Woody je mi tady díky závěrečné scéně bližší než kdy dřív. Kdo si někdy nepřál odříkat nejslavnější věty z Casablancy a myslet je vážně? (26.08.2007)