Zahraj to znovu, Same

Raný Allen se vším všudy, jen to tentokrát režíroval někdo jiný. Seznamování se a navazování vztahů za absurdního srovnávání se Woodyho Allena s Humphreym Bogartem – dobrý nápad, na který se povedlo nabalit spoustu typicky allenovských neurotických dialogů a situací. Komedie, která je opravdu k smíchu. Pokud jste neviděli Casablancu, máte ovšem hendikep. (21.04.2010)

"Každý je někdy Bogart." Jeden z těch filmů, které jsou vtipné i dojemné zároveň, zasněné a zároveň tak pravdivé... Prostě krásné. Woody Allen předvede několik scén jako vystřižených z grotesky a protože je léto a jeho terapeut odjel někam, kde se prostě nedá vyslídit, začne brát lekce sebevědomí od samotného Humphreyho Bogarta a nechává se okouzlovat Diane Keaton. Finále se samozřejmě nemůže odehrát nikde jinde než na zamlžené ranveji. (30.03.2021)

zábavná Allenovská jednohubka.To,že Allen tentokrát nerežíroval,ale jen napsal scénář není na filmu prakticky vůbec vidět,protože je to prostě klasický Allen se vším všudy.Allen opět hraje typického neurotika,který sází jednu hlášku za druhou a většina z nich je vtipná a Diane Keaton mu zdatně sekunduje.Jediné co mi tu nakonec nesedělo bylo vidět Woodyho mimo New York.To bylo skoro až do očí bijící,,,70% (11.04.2021)

Love is such a strange phenomenon. Strange and exquisite. Před Alvym a Annie, před Borisem a Sonjou, byli zde Allan s Lindou, kteří žili v nepřirozeném světě, kde i jejich podivnost přirozeně vyčnívala. Něco nebo někdo jim do ucha šeptal, jak se mají chovat, a co mají dělat, a tak udělali přesný opak - zamilovali se, s láskou i bez ní, s city i bezcitností. Našli se ve své ztracenosti. Jenže svět nepřirozený podivnou přirozenost zabijí, a tak naši dva hrdinové po chvilkovém milostném zatemnění mysli a rozjasnění srdce vrátili se tam, kam rozum jejich chtěl. Na cestu vyšlapanou a bezpečnou, se vzpomínkou tak blízkou jako ve skutečnosti vzdálenou. Na ten život prožitý v jednom jediném dni. (23.03.2020)

Kdyby neměl Woody Allen jako autor a herec v jedné osobě zapotřebí předvádět ty své ujeté exhibiční gagy (jako třeba u pití, sušení vlasů či pojídání), nebo kdyby Herbert Ross projevil citlivější dramaturgii, možná bych tenhle film měl ještě radši, než Annie Hallovou se stejnou trojící Allen – Keaton – Roberts... a to jsem si po pár minutách říkal, že už jsem si na Allena jako herce zvykl, že mě svým odvázaným projevem i celkem dovede bavit a že s ním začínám souznit. Jenže jak přirozeně na mě působí během konverzačního humoru, tak na mě v některých gazích plných roztržitosti působí naopak strojeně a trapně, až jsem se za něj párkrát mírně zastyděl. Nicméně na oplátku mě jindy svým filmem zase dostal do transu, pobavil, silně zapůsobil či mírně okouzlil svými nápady a pozitivní dojmy u mě rozhodně převládly... až jsem se ke konci cítil málem jako Woody na Casablance (taky jsem jí nedávno viděl v kině!). Fantaskní vstupy oživlého Bogarta vážně stály za to a dodaly filmu hravé kouzlo a vtip, Diane Keatonová hýří velice pozitivní a přirozenou energií, Tony Roberts je sympatický pohoďák do vedlejší role, ústřední vztahový příběh dokáže být zábavný, rozehrávat příhody „jako ze života“ s nadhledem a odkazováním na filmové klasiky, ke konci i stále více napíná a finále se po všech stránkách náramně povedlo. Opravdu stylové, i s krásnou atmosférou na závěr, evokující starou dobrou klasiku ve svěžím a originálním zpracování. [80%] (12.03.2023)