Zahraj to znovu, Same

"Start dancing. You ready? Keep count. It´s one, two... right. Go ahead, say something to her." "One, two, one, two..." "Try something more meaningful." "Three, four, three, four..." Allan/Allen je blázen, fakt blázen, a ještě k tomu ošklivej. Ženské na něj ale evidentně letí :). Hlavně díky chytrému scénáři (provázání s "Casablancou" ocením víc až po jejím zhlédnutí) hodnotím první allenovku, kterou jsem viděla, hodně vysoko. (20.09.2016)

Woody jako nemotorný neurotik, který vždy v blízkosti neznámé ženy udělá to největší faux pas, byl vždycky mým nejoblíbenějším. Když se tento archetyp postavy skloubí s poradcem v podobě Bogarta, není co řešit. Spousta vymazlených hlášek, trhlých postaviček a film uběhne jedna radost. Zajímalo by mě divadelní představení. [Přesná stopáž: 86 min] (05.01.2011)

Těžko mi komentovat Allenovi filmy,aniž bych nezklouzl do nějakého toho rádoby zainteresovaného pseudointelektuáního žvatlání.Tož mlčím,-ale ten Woody mi dělá radost.Už dlouho.-Sice byl tentokrát mimo režii,ale rukopis (jeho scénáře) je znát.A taky v tom hrál,a Bogart,a Keaton,a paní Bergmanová.Třeba. (18.05.2009)

Moc nechapu, proc Woody prenechal rezii nejakymu Rossovi, ale ono to je ve vysledku prakticky jedno. Film sice neni tak svizne podanej, jak by asi ve Woodyho rezii byl, ale aspon se moh Woody zamerit na hereckej vykon a hraje fakt paradne. Navic si i film sam napsal a jeho partnerka je osvedcena Diane Keaton, takze je nakonec vse v poradku. Prvnich asi dvacet minut me to sice kdovijak nebralo, ale jakmile zacne Woody hledat vhodnou partnerku, tak zacne paradni komedie. Woodyho triky na baleni zenskejch jsou totiz fakt ultimatni a samozrejme nikdy nevyjdou, do toho ma jako radce imaginarniho Humphreyho Bogarta a nektery sceny jsou variaci na Casablancu. Takze i pres vlaznejsi zacatek z toho nakonec byla paradni komedie s perfektnima hlaskama. (29.01.2009)

I když Woody Allen tento film nerežíroval a poskytl scénář, je to prostě jeho film. A je to film, který položil základy k jeho následujícím filmům a tento vliv je vidět ještě i v jedné z posledních autorových komedií "Prokletí žlutozeleného škorpióna". Allen v této době potkal zajímavou mladou herečku, jakousi Diane Keaton a právě tento film poprvé nese typické woodyallenovské trademarky jako je porušování čtvrté stěny ve formě komentáře, (což je věc, která mě ve filmu vždy extrémně vadí a je to jediná moje zásadní výhrada k filmům WA) a totéž se děje i formou mluvení do kamery, kde mi to už vadí méně. Od tohoto filmu se Woodyho postava také stává věčným hypochondrem a autor tu poprvé poukazuje na střet filmové fikce a reality ve které žijeme. Krom toho je to jedna z nejlepších Allenových komedií - grotesek a je ideální na první setkání s géniem Allena Konigsberga. (12.01.2021)