Zahraj to znovu, Same

V několika hereckých polohách ještě mírně nejistý, ale jinak je to (ač za kamerou stojí někdo jiný) Woody Allen jak vyšitý. Tentokrát vystupuje jako fanatický filmový fanda, jenže jeho pasivní životní styl otráví jeho manželku natolik, až si sbalí kufry. Pomoct z deprese mu má manželský pár, přičemž domluvená rande s nějakou slečnou nezaberou, náklonost k přítelově manželce je naopak stále silnější. Prostě: nebere to osobně, jenom se zabije. Pocta Casablance a dialogy s Diane Keaton moc fajn, její manžel utopený v číslech snad ještě víc. (23.06.2016)

Takže jsem se koukla na další film Woodyho Allena a i když nejsou jeho filmy u mě úplná špička, vždycky potěší a musím říct, že se mi Woody a jeho tvorba líbí čím dál tím více. Tady je patrná inspirace Casablancou (konečná scéna, počáteční v kině). Myslím, že je to docela fajn nápad, přidat do svého filmu nějaký další, nechat se tím inspirovat či ho dokonce jemně zaparodovat v jednom. To Woody umí. Opět se jedná o vztahy, ty jsou v jeho filmech všude. Drama a komedie v jednom. Film se mi celkově docela líbil, ale na čtyři hvězdy to není. (18.06.2013)

Vzhledem k tomu, že jsem viděl Zahraj to znovu, Same pár hodin po zhlédnutí Casablancy, pozorování Allenových reakcí na film mě docela slušně rozesmálo. Bez znalosti zmíněného díla z roku 1942 divák sice nepochopí některé narážky a (skvostné) finále si tolik neužije, ale i tak se řádně pobaví, protože Allan balící je chvílemi opravdu k pokukání (na druhou stranu tam bylo několik odkazů na další Bogartova díla, a to už bohužel nemůžu sloužit). Nechybělo moc (místami trošku nuda mezi jednotlivými hláškami) a byl by to plný počet, každopádně jsem si tuhle pohodovku opravdu užil. "Na co jsi myslel, když jsme to dělali?" - "Na Williho Mayse." - "To vždycky při tom myslíš na baseballového hráče?" - "Mám pak výdrž" - "Aha, nevěděla jsem, proč křičíš skluz." (22.10.2011)

Raný Allen se vším všudy, jen to tentokrát režíroval někdo jiný. Seznamování se a navazování vztahů za absurdního srovnávání se Woodyho Allena s Humphreym Bogartem – dobrý nápad, na který se povedlo nabalit spoustu typicky allenovských neurotických dialogů a situací. Komedie, která je opravdu k smíchu. Pokud jste neviděli Casablancu, máte ovšem hendikep. (21.04.2010)

Woody jako nemotorný neurotik, který vždy v blízkosti neznámé ženy udělá to největší faux pas, byl vždycky mým nejoblíbenějším. Když se tento archetyp postavy skloubí s poradcem v podobě Bogarta, není co řešit. Spousta vymazlených hlášek, trhlých postaviček a film uběhne jedna radost. Zajímalo by mě divadelní představení. [Přesná stopáž: 86 min] (05.01.2011)