Režie:
Narciso Ibáñez SerradorScénář:
Narciso Ibáñez SerradorKamera:
José Luis AlcaineHudba:
Waldo de los RíosHrají:
Lewis Fiander, Prunella Ransome, Antonio Iranzo, Narciso Ibáñez Serrador, Cristina Torres, Juan Cazalilla, Ángel Ter, José Moratalla, Luis Ciges (více)Obsahy(1)
Pár anglických turistů projíždí Španělsko a dostane se do vesnice, kde však není žádný dospělý, ale jen děti, které nic neříkají a koukají na ně s potutelným úsměvem. Dvojice postupem času zjišťuje, že s dětmi není něco v pořádku, a i když jsou to jen děti, mohou být nebezpečné... (markettka)
Videa (2)
Recenze (81)
Už dlouho mě tak nemrzelo, že nepatřím k tvůrcům filmu, jako u tohohle počinu. Vymazal bych totiž z povrchu zemského celé úvodní titulky se všemi katastrofami, stejně jako příjezd do letoviska až do momentu, kdy hlavní hrdinové KONEČNĚ dorazil na ostrov. Vše předtím nejenže nebylo pro následující děj takřka zcela podstatné (a nic vysvětlovalo), ale hlavně to bylo naprosto nudné a otravné. S příjezdem do vylidněné vesnice konečně začal vlastní horor, který však byl spíš zneklidňující, než že by vyloženě měl strašidelnou atmosféru, nějaké napětí či lekačky. Nepomohl tomu ani fakt, že se víceméně pořád všechno odehrávalo ve dne, tudíž žádné výpady ze tmy, stíny či něco podobného nepřicházelo v úvahu. Vlastní řádění dětí bylo fajn, ale jak jsem napsal výše, mohlo být podstatně efektnější. Konec se mi svým cynismem zavděčil, nicméně víc jak slabší průměr filmu nepřiklepnu. ()
A co děti ? Mají si kde hrát ? Samozřejmě. Na ostrově Almanzora. Film má sice pomalejší rozjezd (mě osobně ale nenudil),ale odplatou a zadostiučiněním je poslední cca půlhodinka, která se mění v atmosferický peklo. Určitě má tenhle film pár chybyček a dal by se ještě víc vypilovat, ale já klidně přimhouřím oko. Na rok vzniku je to určitě pecka. Tyhle ostrovní dětičky dávají úsloví " Kdo si hraje, nezlobí " pořádně na prdel. Na prdel dokážou celkem posadit i úvodní titulky, které jsou prokládány záběry na zubožené děti. Masakr. Za sebe tenhle film můžu jen doporučit. ()
Hned při dlouhých úvodních titulcích filmu jsem si myslel, že jsem si spletl film a dívám se na nějaký dokument o zvěrstevech, která se páchájí na dětech. Dle názvu filmu jsem totiž očekával nějaký španělský horror o vrahu malých dětí. Jenže tento film není ani jedním ani druhým. Ve skutečnosti je to velice atmosferický snímek, který je mixem loňského povedeného horroru Eden Lake a pro někoho kultovního D´Amantova Antropophaguse. Who can kill a child má jako Eden lake stejné hlavní hrdiny a záporáky, atmosférou vylidněného prosluněného města s všudy přítomným zlem se zase přibližuje Antropophagusi. Mě se tento mix velice líbil a za unhappy konec přidávám hvězdičku navrh. ()
Od úvodní titulkové sekvence je jasno, že toto nebude béčko, ale pořádné psycho. A je tomu vážně tak! Místy je tempo sice trochu pomalé, ale když už tam k něčemu dojde, je to šokující podívaná. Dětské hlásky zpívají sugestivní úvodní melodii, zatímco mladý pár připlouvá v dusném letním dni na ostrov plný dětských zabijáků... Atmosféra, na kterou se jen tak nezapomíná; navíc s výbornou pointou! ()
Podmanivý horor, který zřejmě v době své premiéry musel být naprosto šokující, protože i po téměř 40 letech ( ten čas letí, hrozný) dokáže nejen vyvolat mrazení na zádech, ale zejména poslední dvacetiminutovkou i vyrazit dech svou přímočarou a nemilosrdnou násilností a to nemluvím o dokumentárním úvodu, který je opravdu jen pro otrlejší nátury. Malý ostrůvek odříznutý od okolního světa s jedinou vesnicí měl být oázou klidu pro manželský pár na dovolené, místo odpočinku se však dočkají hrůzy, kterou bychom si nedokázali představit ani ve snu, snad jen uživatelka lillien, známý to pedofob, je takovými představami posedlá. A vzhledem k tomu, že jsem si nevšiml žádných výraznějších much, které bych mohl vytknout a při sledování jsem se ani chvíli nenudil a to i díky zdařilým hereckým výkonům hlavních představitelů dávám sice trochu slabší, ale přesto plný počet hvězd. ()
Reklama