Posel budoucnosti

"Byl to jejich smysl." - "Co, dělat pošťáka?" Opět jsem šokována a znechucena, nikoli však filmem, nýbrž zdejším hodnocením a názory. Nemám tušení, nakolik je dodržena Brinova předloha, a je mi to upřímně jedno. Filmové zpracování "Posla budoucnosti", které mimochodem chvílemi asociuje podobně podceňovaný "Vodní svět", je překrásnou a zároveň drsnou ódou na lidskost. Postapokalyptické drama o roznášení pošty - může to vůbec fungovat? Dle ignorantů, kteří v životě neotevřeli žádnou knihu, protože by jim mohla vychladnout tlačítka na mobilu, ne, dle mě ano. A nejen, že to může fungovat, ono to funguje. Od křišťálově čistého pětihvězdičkového hodnocení dělí Costnerova "Postmana" pouze dvě scény (zdlouhavější výcvikový tábor + trošku zbytečná rekonvalescence ve srubu), s přihlédnutím ke zbytku filmu, tzn. ke krásnému příběhu, sympatickým výkonům a úchvatné hudbě Jamese Newtona Howarda, se však jedná pouze o kosmetické vady. Bless you, Kevin. Bless you. (24.05.2014)

Těžko spekulovat nad faktem, proč se tento legendární Costnerův propadák stal takovým neúspěchem a doslova symbolem pro filmový průser. Hned několik pozitivních věcí se zde totiž najít dá. Citlivá a vnímavá režie, výtečné akční scény (sekvence kde hlavní ženská hrdinka popadne M16 a začne střílet hlava nehlava je nezapomenutelná) a i ta ústřední myšlenka není špatná. Bohužel Costner nenapsal dost dobře postavy a například Patton se opravdu nepovedl. O patos není nouze a bohužel je chvílemi až neúnosný. Rozhodně je to však film, jehož tématika se každou chvíli na obrazovkách opravdu nevyskytuje a tudíž rozhodně stojí i přes spoustu nedostatků za pozornost, potažmo uznání snahy a jakž takž slušně odvedené práce, která však samozřejmě mohla být o mnoho lepší. (30.07.2007)

Synonymum filmového průšvihu. Respektive totálního komerčního propadáku. Pamatuju, že se to tehdy v Cinemě sešlo s Demi Moore, která se pod vedením Ridleyho Scotta chtěla stát členkou speciálních oddílů americké armády... Kevin Costner zachraňuje lidstvo, protože ti, jenž přežili nukleární válku, nemají zdaleka na růžích ustláno. Akce je řídká, postavy jsou nevýrazné, patriotismus, kam se podíváš. Skautsky naivní a předlouhý opus, i když jsme asi všichni viděli horší drahé projekty, nicméně tady platí, že pouze „otevřené srdce“ nestačí. (16.09.2017)

Jede, jede poštovský panáček, jede, jede poštovský pán. Má vraný koníčky, jako dvě rybičky, jede, jede do Rokycan. A to platí i o Costnerovi. Také jede, dokonce po tři celé hodiny a ne do Rokycan, ale tam kde slunko nesvítí. Míří tam spolehlivě již od prvních záběrů. A pokud mu nechcípla ta jeho herka, tak se tam zřejmě sune dodnes. I povinná devítiletá školní docházka mi utekla rychleji než tohle ztělesnění utahanosti ve své nejryzejší podobě. Zřejmě šlo o nějakou alegorii na pomalost americké pošty, protože jinak netuším co tím chtěl autor říci. Doufám, že se Kevin pochlapí a natočí někdy druhý díl, který by mohl mít těch hodin třeba deset. Pak by konečně trumfnul i noční přenosy z rokování našich zákonodárců. (15.09.2008)

Když se něco moc přežene, tak to dopadne takhle, a Costner to v tomhle nákladném opusu fakt přepísknul. Ani si snad neuvědomoval, jak je příběh naivně hloupoučký a dál vše vršil a nesmyslně natahoval do přepálené stopáže. Režijně se hlavně soustředuje na sebe a ostatní postavy snímá takřka bez zájmu. Akce tu nějaká je, ale není nijak úchvatně propracovaná a to stejné platí o ději, který se bere vážně, ale je tak hloupý jak Costner daleko vidí. 40% (03.02.2009)