Pobertové

Motto: "Když jsem byl malý, bydleli jsme v mississippském Jeffersonu. Je to už hodně dávno. Nemálo lidí si po dolaru za akr najímalo půdu, uzavíralo manželství, plodilo děti a stavělo domy. Občas jsme se chlubili a lhali, ale vcelku jsme byli příjemní, zdvořilí lidé, kteří si hleděli svého. Dnes mi ty dny připadají jako nekonečné léto, na které mám plno krásných vzpomínek." Když se po úvodu, který takhle pěkně naladí, začnou honit, a ty si řekneš "snad to takhle nebude pořád", pak věz, že vůbec. Dojemné, smutné, veselé, vtipné. Okouzlující. "Nemám rád, když bílej kluk přebejvá u negrů." - "Pane... je jistá mez, kde to končí." - "Cos říkal?" - "Řek jsem, že je mez, kde končí zákon a začínaj lidi." Nečekaně nadprůměrná podívaná, díky níž jsem na pochybách, zda si konečně nepřečíst něco od pana Faulknera. S filmy s panem McQueenem to tolik přehánět nebudu. "Cílová čára probíhá vod tohodle k tamtomu hrazení, nevede až někam do Mississippi." - "To je pravda, páč kdyby šla, tak ji už vod rána překračujou koně, vo kterejch jsme ani neslyšeli!" - "Jasně! Náš kůň podběh drát první, a tam, co žiju, první vyhrává." Lucius slíbil maminice, že nebude pít, a dodržel to. A já slibuju všem, že si knížku přečtu a napíšu sem, jak to dopadlo. Udělám všechno, abych to taky dodržel. "Jak řekneš Šéfovi, žes skončil? Můžeš mu říct, žes ztratil jeho auto, to je snadný. Řekni mu, žes spal v bordelu, to je snadný. Řekni mu, žes lhal tetičce Callii, strejčkovi Ikovi, bratranci Zackovi, to všechno je snadný. Ale jak mu řekneš, žes skončil?" (09.05.2014)

Krásně nostalgický výlet do dětství a dospívání mladého Williama Faulknera, který takto své vzpomínky promítl do svého stejnojmenného posledního románu. Citlivá režie Marka Rydella a nádherná hudba Johna Williamse tohle kouzlo ještě umocňují. Pobertové samozřejmě skutečnou realitu idealizují, ale tenhle film nechce být historickým výletem, chce být právě oněmi idealizovanými vzpomínkami na dětství a dospívání. Vše sledujeme dětskýma očima a teprve objevujeme určité životní rozpory. A právě v tomto tkví mistrovství Pobertů. (08.02.2022)

Takový ten typ filmu - přijde jedenáctiletej špunt do bordelu a začne hrát teskná romantická hudba.... McQueen s hlasem Cupáka je skvělej, ale Faulknero vzpomínání na dětství optikou filmu Marka Rydella je poněkud chaotické. Líbil se mi ten úplný začátek, kde mluví Kaiser jako vypravěč malý Lucius, i jejich road trip a koneckonců i ta kapitola s hambincem (protože těžko udělají film bez ženskejch). Ale to celé s dostihem a blázinec kolem toho, jakoby úplně nepasovalo... (05.08.2018)

Tak tohle byl opravdu krásný film. Ač jsem se ve filmu párkrát od srdce zasmál (zapadlé auto nebo věšící se hrdina nemají chybu), nebyla to komedie, ani nějaké strhující drama. Spíše takové nostalgické dětské dobrodružství, ve kterém se malý kluk na počátku století vydává na cestu čmajznutým auťákem se dvěma dospělými (věkem ne chováním) kamarády. Dostává se do bordelu s jednou hodnou šlapkou, poznává zlé i hodné lidi, rasismus, náznakově sex a také jednoho praštěného koně co zbožňuje sardinky, se kterým musí vyhrát závod. A nakonec se on (i ostatní) musí naučit přijmout odpovědnost za své činy. Výborní herci včetně naprosto přirozeného dětského herce, fantastického Crosse a nečekaně komediálního McQueena, krásná hudba Johna Williamse, krásná atmosféra a celkově moc hezké pohlazení. (24.10.2022)

O adaptacích Faulknera jsem vždycky jen četla. Ty první měly problémy s cenzory a velké hvězdy, ty pozdější se staly autentickým pojednáním o povaze amerického jihu. A Pobertové? Širokoúhlý barevný dobrodružný film o dospívání v podmínkách doby, ve které mít auto bylo něco. V hlavní roli Steve McQueen na jistotu. (14.10.2018)