Prozacový národ

Smekám nad výkonem Christiny Ricci, ta holka dovede být až neuvěřitelně přesvědčivá a umí se do své role naprosto vžít....Žasla jsem a nechápala....byla jednoduše úžasná!!! Pro roli psychicky nevyrovnané mladé holky, věčně v depresích si vybrali vážně tu nejlepší, v té se opravdu blýskla. Nemluvě o spoustě dalších velice známých a u mě navíc oblíbených herců jakými byli Michelle Williams, Jonathan Rhys-Meyers a Jason Biggs kteří taky předvedli nadstandartní herecké výkony. Moc by mě zajímalo jaká je ta autobiografická knížka podle niž byl film natočen, tu musím sehnat :) 95% (15.05.2012)

Prozac Nation je formálně klasická autobiografie. Deprese léčené touhle pilulkou jsou vyprávěné mnoha příběhy, tento se vrací do 80. let, ačkoli produkce nic dobového neřešila. Ale komu by to vadilo? Knížka vyšla v roce 1994 (česky 1997) a primárně jde o emoce. A ty jsou zas doménou velmi dobrého castu: Christina Ricci, Anne Heche, Michelle Williams, Jonathan Rhys Meyers nebo Jessica Lange. Asi není potřeba víc. U nás podobné věci řešil Můj vysvlečenej deník. (27.08.2023)

V našich končinách nepříliš známý film, což je obrovská škoda. Filmů se skutečným citem pro životní drama je hodně málo. PROZACOVÝ NÁROD pak zejména herecky patří k těm nejlepším. To, co tu předvádí Christina Ricci spolu s Jessicou Lange je prvotřídní herectví na té nejvyšší úrovni. Když Elizabeth (Christina Ricci) pláče, tváří se zmateně nebo uráží, všechno hraje s obrovským přesvědčením. Její gesta vypadají tak opravdově, až doslova cítíte potřebu jí pochopit a zachránit. Jessica Lange je v roli matky, která se snaží dát dceři vše, co sama neměla a přitom se musí vyrovnávat s jejími depresivními náladami a sebedestruktivním chováním také naprosto dokonalá. Film má své srdce, svůj odkaz a hlavně ukazuje beznadějnost a zoufalost dnešního života, ukazuje důsledky křečovité výchovy. Je odkazem pro nás všechny, je obrazem dnešní společnosti, ve které ne všichni zažívají duševní radosti a nejsou plní optimismu a to se nám tenhle film snaží ukázat s velmi vlídnou tváří. (11.02.2012)

Citlivě natočená adaptace autobiografického bestselleru Elizabeth Wurtzelové o boji s depresemi je skvělým důkazem toho, jak výtečná je Christina Ricci herečka. Co by v podání někoho jiného mohlo svádět ke HRANÍ, působí naprosto přirozeně - není to Christina Ricci, která hraje, že trpí, ale trpící Elizabeth Wurtzelová. Vynikne to zvláště ve srovnání s Jessicou Langeovou, která přehrává ostošest. Vzhledem k její roli to ale tolik nevadí. Škoda, že Miramax tenhle zajímavý a působivý film naprosto zazdil. (29.12.2006)

Čekala jsem víc, o hodně víc. Lizzie na mě ani nepůsobila jako nemocná, ale spíš jako sobecká. Hází všechny problémy na lidi okolo sebe a ještě je z toho obvinuje, po chvíli jí dochází, že ty lidi potřebuje- takže na ně nahází další svoje problémy. To se opakuje s menšími obměnami pořád dokola. Ke konci když už toho začínají mít lidi okolo ní dost, tak se hroutí a přijde si hrozně ublíženě a nespravedlivě. Ne že bych ji někdy nechápala...No ale většinu času to jde hodně mimo mě mimo moje chápání. Ale abych nebyla jen negativní musím říct, že posledních deset minut filmu bylo tak nějak na mojí vlně- takže tím se ten film u mě trochu "zachránil" nechápu, proč se během filmu ohrávají téměř stejné rádoby filozofické a hluboké myšlenky pořád dokola a teprve na konci tam podle mě nějaká myšlenka vůbec je... Nakonec za mě díky Christině (která to, jakkoli byla její role podivná, zahrála dobře) a díky tomu konci dávám dvě hvězdy. ----"The same way I came down I came back up, gradually and than suddenly."---- (08.07.2012)