Pýcha a předsudek

Na dobu ve které se to odehrává je to dost svižný film. Lidé se chovají normálně a ne nějak britsky kamenně. Celé je to i dost svižně natočené a režisér dokáže pomocí hereckých výkonů vyždímat komiku i ze scén, které na papíře asi nejsou zas tak srandovní. Keira to zahrála opravdu dobře a není jí co vytknout. Matthew MacFayden se role zhostil taky dobře a vždycky mi tam přišel jak hroznej killer, právě proto se mi pak líbila jeho proměna v opravdového sympaťáka. Donald Sutherland byl samozřejmě také opravdu výborný a občas mi přišlo, že se jeho postava cítí jak Richard Gere v „Doktor T a jeho ženy.“ Fakt dobrá zábavná a vtipná romantika, kterou lze doporučit každému. Btw Rupert Friend vypadá jak klon Orlanda Blooma :-))))))) (26.02.2006)

Já bohužel/bohudík nemám co vytknout. Tohle je sice můj druhá Wrightův film po Atonement, ale začíná si pomalu a jistě získávat mojí přízeň, protože opět ukazuje, že je mistrem, vyloženě čaruje! Scénář je taky brilantně vykouzlen, některé dialogy mezi nádhernou a perfektní Keirou a stejně tak perfektním MacFadyenem, jsou tím nejlepéším. Kamera si s divákem taky pohrává hodně hodbě. Tohle je prostě film v anglickém stylu, skvěle odtočený a hlavně precizní, nic se neponechalo náhodě, což v tomhle příadě muselo být nad míru obtížně, když knižní bestseller je tak obsáhlý a oblíbený, ale nakonec - jak všichni vidíme - to dopadlo víe než dobře! Už dlouho jsem si nebyl jist jako tady svým hodnocením! (21.03.2008)

Rozhodl jsem se napsat komentář k tomuto filmu až po více jak dvanácti měsících od zhlédnutí a uvědomuji si, že není vůbec snadné se vyjádřit tak, aby komentář měl nějakou kvalitní úroveň! Jeden z největších kladů tohoto snímku je půvabná Keira Knightley. Příjemná podívaná na nějaký romantický večer s lahvinkou dobrého vína a nějakou spřízněnou duší vedle sebe! Rozhodně doporučuji všem romantikům a romantičkám. Mrzí mě, že dojmy z tohoto filmu již nemám natolik živé, abych se nějak více a smysluplněji rozepsal. [25.6.07 v kině] (25.06.2007)

Nejen z vlastní zkušenosti dobře vím, že stejně jako v životě i v lásce není radno dát na první dojem, neboť z počáteční antipatie se může nakonec vyklubat hluboký cit. To je Pride & Prejudice. Ač nejsem příliš pyšný na tento svůj předsudek, považuji žánr domestic novel (čili „román rodinného života") za jeden z nekrutějších nástrojů španělské inkvizice. Květnatá mluva, zvířecí námluvy tancem a panovačné matky kuplířky - to vše umocněné líbivě karamelovým stylem Wrighta, který mi už od Pokání nesedí. Holt, asi do toho dávám víc rozumu než citu.. „It is a truth universally acknowledged, that a single man in possession of a good fortune, must be in want of a wife..“ Zvláštní to časy - za tu dobu, než při "rozhovoru o samotě" vyjádřil dotyčný své city k milované, mají nyní partneři už i po rozvodu. Princip je stejný, jen čas se zdá běží o něco rychleji.. (29.09.2009)

Porovnám-li to s knihou, porovnám-li to s o deset let starším seriálem, je to chabé. Samo o sobě je to moc pěkný příběh, ač trochu kostrbatý (nebo to je pocit vyvolaný znalostí knihy?). Co mě ale rušilo nejvíc byl ten pohledný pan Bingley. Tomu bych dala poslední drobné na holiče. Nebo aspoň na hřeben. Možná na pytel na hlavu. (31.08.2010)