Pýcha a předsudek

Pýcha a předsudek je z mála knih, které jsem vnímal tak intenzivně, že si dodnes po té spoustě let pamatuji, kdy a kde jsem je četl. Vlastně i Rozum a cit, i když ten mlhavěji, nemám před očima tak ostrou vizi potištěných stránek a ten červen, tři různá místa, kde jsem jej načal, nasál, a dokončil... Ehm... k filmu. Tolik silně mě nevtáhl, nicméně dovedně používá metodu Austenové... předvést někoho v extrému, názor pak zpochybnit a nakonec otočit. A znovu na druhou stranu. Ano, za mě režisér víceméně pochopil, o čem tato brilantní kniha je. A trochu jsem si spravil názor na Keiru, mám ji nějak raději jako člověka, vpodstatě jsem jí uvěřil, že je Elizabeth. (25.06.2012)

Porovnám-li to s knihou, porovnám-li to s o deset let starším seriálem, je to chabé. Samo o sobě je to moc pěkný příběh, ač trochu kostrbatý (nebo to je pocit vyvolaný znalostí knihy?). Co mě ale rušilo nejvíc byl ten pohledný pan Bingley. Tomu bych dala poslední drobné na holiče. Nebo aspoň na hřeben. Možná na pytel na hlavu. (31.08.2010)

Hluboké a překrásné oči slečny Keiry mě vzaly na místo, kde žádná cesta není dost dlouhá a příliš bahnitá a kde žádná partie není dost dobrá, aby nemohla existovat lepší. Když navíc čarokrásná hudba dojde do svých nejsilnějších zákrut, chcete být panem Darcym, který dostane šanci ukázat se v pravém světle nebo být Elizabeth a svou přímočarostí naznačit všem pravdu. Nejvíc mě ale fascinuje to, že i když je předloha Jane Austen okouzlující ve své upovídaností a košatosti, dokázal ji režisér Wright zredukovat tak výtečně, že ji jednoznačně překonává. (19.02.2006)

Pamatuji si scénu z filmu Láska přes internet, kdy bohatý majitel knihkupectví přelouskává Pýchu a předsudek a nesmírně u ní trpí. Knihu jsem právě kvůli téhle scéně nečetl a proto jsem si to u Austenové chtěl vyžehlit alespoň Wrightovo přepisem na stříbrné plátno. Úchvatný začátek filmu prozářený sluncem mi vzal dech, aby ho posléze roztrhalo písklavé chichotání nějakých dvou fracků. "A je to tu..." řekl jsem si a už jsem chtěl film odpískat a vypnout. Nedalo mi to a jízda pokračovala. Jízda neskutečně příjemná a je to hlavně z důvodu ústředního páru. Keira & Matthew se k sobě hodí jako hrneček a podšálek, jsou mladí, krásní a hlavně se milují (ač o tom zatím neví). Jejich láska je někdy vyhrocená a po většinu času si on či ona nalhávají, že se nenávidí. A sledování všech těhle zmatků je nadmíru dobrý zážitek. Jako druhý nesmírný klad filmu, je jeho autentičnost. Nemyslím teď něco ve stylu Bournova ultimáta (muhehe), ale třeba takové kokrhání, zpívání ptáků, které film vynáší na "Áčkovou" úrověň. Režisér si zkrátka na takové záběry potrpí a je to jedině dobře, nakonec všechno potvrdil třikrát v úchvatném Pokání. Možná to byla chyba vyhnout se knižní předloze, možná ne. Na druhou stranu nevidět toto dílo by byl hřích. Po dlouhé rozvaze dávám 5*, protože to všechno ve mě bublá už dobrých 24 hodin.... "Slečno Bennetová..." - "Pane Darcy...." (04.02.2008)

Kdyby pan Bennet umřel, zůstali by jeho dcery bez střechy nad hlavou. Nejlepší způsob jak všem starostem předejít je svatba. Ovšem ženiši se neshánějí nijak lehce...... . Směsice malých jemných lichotek zabalená do sáhodlouhých dialogů. Nádhera. Konverzace vzdělané (chytré) Elizabeth s panem Darcym – radost poslouchat. Výborná K. Knightley, krásné prostředí, podmanivá hudba. A kamera, to je kapitola sama pro sebe. Některé záběry by mohli zavánět kýčem, ale (vždy) záleží na vašem pohledu. Mě tento film udělal velikou radost. (15.10.2006)