Pýcha a předsudek

První pohled se nepovedl, asi jsem si tehdy nevybrala tu nejvhodnější chvíli, ale s krásně vypravenou klasikou o babinci Bennetových, kolem kterého se nesmí mihnout v okruhu 10km chlap s alespoň jednou nohou, jedním okem a pod 80, aniž by se holkám neplašily hormony, jsem se pocitově nesešla. Druhé šance obvykle nechávám na náhodě, protože dát si to pod nátlakem znovu, by mohlo dopadnout ještě hůř, a tak se stalo, že tomu náhoda chtěla, abych lépe viděla a abych lépe slyšela. A ano, mělo to cosi do sebe a tak jdu do sebe i já a zvedám na 4*. Příště .... kdo ví. (18.02.2006)

Mohl by mi zde prosím někdo osvětlit fakt, že v tomto dvě hodiny trvajícím filmovém přepisu z pera Jane Austen, který doslova překypuje ženami, romancí, touhami a vztahy, jsem se nedočkala ani jediného polibku? Což považuji v romantickém díle za téměř nepochopitelný jev. Tento film po nich přímo toužil. A nejspíš i diváci. Herecké dívčí osazenstvo je sympatické a nadmíru půvabné, v čele se stálicí historických příběhů Keirou Knightley a Rosamund Pike. Mužům pro mě vévodil na první pohled(y) chladný a povýšený Matthew MacFayden. Podmanivá hudba skvěle pasuje k celkovému ději a dobovému zasazení. Moc hezky zpracovaný a natočený příběh, kterému však pro mě chyběla větší "propojenost" mezi postavami Elizabeth Bennetové a panem Darcym. Napětí a skryté touhy mezi nimi jsou sice po celý film velmi zřetelné a zapůsobily na mě, ale to, nač jsem po celou dobu mezi nimi vyčkávala, se bohužel neuskutečnilo. (30.12.2010)

Snad nejlepší adaptace románu od Jane Austen. Film, na který se můžu dívat pořád a vždycky mi je u něho strašně dobře. Člověk u něho nemusí přemýšlet, ale jen si odpočine a to tím nejkrásnějším způsobem. Joe Wright jakoby mi vlezl do hlavy a natočil film přesně pro mě. Dechberoucí vizuál. Nádherné obrazy, nádherná hudba, nádherný příběh. Ano, Pýcha a předsudek je už moje srdeční záležitost. (18.01.2011)

Není zrovna jednoduché psát komentáře k mým srdcovým filmům. Nezastírám, že tento film mě dočista uchvátil. Nestává se často, že dočtu knihu týden před tím, než shlednu její filmovou adaptaci. A u Austinové se mi to podařilo. Jistě pár jemných odchylek zde bylo, ale bylo krásné pozorovat, jak si scénárista a režisér poradili s touto knihou (mimojiné kniha je to výborná, jenom doporučuji!). To čím mě tento film uchvátil byla právě ta poctivost. Poctivost k hlavním hrdinkám, kinematografii, divákovi, ke své době, pravým citům, lásce a taky k předloze a Austinové. Zní to jako klišé, ale tento film si na nic nehraje, je to klasická romance z 18. století, ovšem podaná s takovou láskou k romantickému žánru, že ani jedno oko u mě nezůstalo suché. Režisér ukázal, že si umí poradit s reáliemi zapadlého venkova a dokázal je prodchnout takovou romantikou, že jsem se cítil jako bych právě vedle Elizabeth vstával, jako bych se vedle pana Dracyho procházel a stejně tak jako bych studoval společně s panem Benettem. Atmosféra doby je nádherně podbarvena nadpozemskou hudbou Daria Marinelliho, který se svým klavírem dokázal najít skulinku do mého srdce. Postavy jsou překrásně napsány a tak jim nechybí hloubka (což je taky zásluhou zejména autorky předlohy). Některé dialogy jsou převedeny doslova z knihy a je vidět, že ani několik staletí neubrali na jejich svěžesti. Zejména Donald Sutherland pojal svoji postavu pana Benetta natolik suverénně, že jsem si ho zamiloval jen co vstoupil na scénu. Je to opravdový pan herec. K dalšímu obsazení nemám výhrad. Knightleyová předvádí nejlepší výkon, který jsem od ní kdy viděl (až do té doby, co jsem uzřel Pokání) a její herecký talent prozrazuje její um zaujmout už jenom jejími pohledy. Matthew MacFadyen se pro mě stal tím nejkrásnějším romantickým hrdinou a rozhodně nebyl pro svoji roli vybrán jen z fyzických důvodů, hrát umí. Co se týče herců mohl bych snad pokračovat do nekonečna. Co vám budu povídat, má jedna z nejoblíbenějších předloh byla převedena na filmové plátno s takovou láskou, že si tento film okamžitě získal mé srdce, rozum i duši. (15.08.2006)

Musím uznat, že přenos Anglie z konce 18 století do mého doupěte zvládl Joe Wright na výbornou. Především úžasné dialogy doslova léčily moje ouška. To bych fakt doporučil poslouchat panu Topolánkovi, aby si obohatil svůj zoufale primitivní až fekální slovník. Naprostým šokem pak pro mě bylo sledovat způsoby seznamování muže a ženy v té době. Tanec jako jediný společensky přijatelný způsob na seznamování. No, hezky se na to koukalo, ale jak bych se seznámil tenkrát já, taneční analfabet, už tam nebylo. Zřejmě by pak na mém náhrobku stálo "zemřel jako panic, protože neuměl tancovat." Samotný příběh je ukázkovej cukrářskej výrobek, ale díky skvěle zahraným partům, tady bych si dovoli vypíchnout dvě jména, Donalda Sutherlanda, za to jakým způsobem ztvárnil roli otce jsem měl sto chutí vyhlásit březen /měsíc, kdy jsem film viděl / za měsíc otců a Keiru Knightley, díky jejímu hereckýmu výkonu jsem pochopil, že i žena je člověk, byť se to na první pohled nemusí vždy tak jevit:) Film, který si sám našel moje oči a uši a přes ně zaťukal na moje srdce. (12.03.2008)