Pýcha a předsudek

Nejen z vlastní zkušenosti dobře vím, že stejně jako v životě i v lásce není radno dát na první dojem, neboť z počáteční antipatie se může nakonec vyklubat hluboký cit. To je Pride & Prejudice. Ač nejsem příliš pyšný na tento svůj předsudek, považuji žánr domestic novel (čili „román rodinného života") za jeden z nekrutějších nástrojů španělské inkvizice. Květnatá mluva, zvířecí námluvy tancem a panovačné matky kuplířky - to vše umocněné líbivě karamelovým stylem Wrighta, který mi už od Pokání nesedí. Holt, asi do toho dávám víc rozumu než citu.. „It is a truth universally acknowledged, that a single man in possession of a good fortune, must be in want of a wife..“ Zvláštní to časy - za tu dobu, než při "rozhovoru o samotě" vyjádřil dotyčný své city k milované, mají nyní partneři už i po rozvodu. Princip je stejný, jen čas se zdá běží o něco rychleji.. (29.09.2009)

Chtěl jsem napsat něco o svém názoru na společnost, v níž se řeší co dál, aby se zachovala stávající životní úroveň (buď podporou příbuzných nebo sňatkem), a porovnat to s tím, jak asi žilo 95 % zbývající populace, ale udělal to za mě naprosto přesně gudaulin. Podepisuju do posledního písmene a hlavně tu část co zní Marseillaisou. (29.08.2009)

Samotný pohled na tloušťku svazku knižní předlohy dává tušit, že úkol, jak přecpat rozvětvený děj do dvou hodin filmu, byl pro režiséra opravdu nesnadný. Wright zvolil dosti nešťastný způsob občasné zkratkovitosti, která vám hned na začátku vyrobí příšerný guláš ve jménech a rodinně-společenských vazbách. Škoda tohoto zaváhání, protože kdyby se stopáž protáhla o 20 minut, vynikly by ty nádherně naaranžované emoce zatraceně lépe. Takhle totiž zůstal pouze příslibný náznak toho, jak chytlavě dokáže režisér vyprávět: kamera čaruje, výprava usazuje, herci decentní, jak se jen na Angličany sluší a celková kompozice zavání tím nejsladším kýčem. Jenže celý tenhle kolotoč zásnub a svateb je natolik citlivě, vtipně, příjemně a hlavně upřímně natočený, až mu lze mnohé odpustit. V současnosti nelze v mantinelech daného žánru sáhnout lépe. (11.03.2007)

Pamatuji si scénu z filmu Láska přes internet, kdy bohatý majitel knihkupectví přelouskává Pýchu a předsudek a nesmírně u ní trpí. Knihu jsem právě kvůli téhle scéně nečetl a proto jsem si to u Austenové chtěl vyžehlit alespoň Wrightovo přepisem na stříbrné plátno. Úchvatný začátek filmu prozářený sluncem mi vzal dech, aby ho posléze roztrhalo písklavé chichotání nějakých dvou fracků. "A je to tu..." řekl jsem si a už jsem chtěl film odpískat a vypnout. Nedalo mi to a jízda pokračovala. Jízda neskutečně příjemná a je to hlavně z důvodu ústředního páru. Keira & Matthew se k sobě hodí jako hrneček a podšálek, jsou mladí, krásní a hlavně se milují (ač o tom zatím neví). Jejich láska je někdy vyhrocená a po většinu času si on či ona nalhávají, že se nenávidí. A sledování všech těhle zmatků je nadmíru dobrý zážitek. Jako druhý nesmírný klad filmu, je jeho autentičnost. Nemyslím teď něco ve stylu Bournova ultimáta (muhehe), ale třeba takové kokrhání, zpívání ptáků, které film vynáší na "Áčkovou" úrověň. Režisér si zkrátka na takové záběry potrpí a je to jedině dobře, nakonec všechno potvrdil třikrát v úchvatném Pokání. Možná to byla chyba vyhnout se knižní předloze, možná ne. Na druhou stranu nevidět toto dílo by byl hřích. Po dlouhé rozvaze dávám 5*, protože to všechno ve mě bublá už dobrých 24 hodin.... "Slečno Bennetová..." - "Pane Darcy...." (04.02.2008)

Mohl by mi zde prosím někdo osvětlit fakt, že v tomto dvě hodiny trvajícím filmovém přepisu z pera Jane Austen, který doslova překypuje ženami, romancí, touhami a vztahy, jsem se nedočkala ani jediného polibku? Což považuji v romantickém díle za téměř nepochopitelný jev. Tento film po nich přímo toužil. A nejspíš i diváci. Herecké dívčí osazenstvo je sympatické a nadmíru půvabné, v čele se stálicí historických příběhů Keirou Knightley a Rosamund Pike. Mužům pro mě vévodil na první pohled(y) chladný a povýšený Matthew MacFayden. Podmanivá hudba skvěle pasuje k celkovému ději a dobovému zasazení. Moc hezky zpracovaný a natočený příběh, kterému však pro mě chyběla větší "propojenost" mezi postavami Elizabeth Bennetové a panem Darcym. Napětí a skryté touhy mezi nimi jsou sice po celý film velmi zřetelné a zapůsobily na mě, ale to, nač jsem po celou dobu mezi nimi vyčkávala, se bohužel neuskutečnilo. (30.12.2010)