Pýcha a předsudek

Nádhera. Už prvním záběrem a prvními tóny klavíru jsem byl lapen a propuštěn až se závěrečnými titulky, emocionálně obohacen. Takhle skvěle zrežírovaný, s lehkostí odvyprávěný a úžasně zahraný film se jen tak nevidí. I po výtvarné stránce bez chybičky. Hodně lidí tady srovnává s TV seriálem s Colinem Firthem, ale ten nikdy neopustil televizní mantinely se svojí statičností a doslovností. Zatímco tenhle film žije, doslova pulzuje životem – neustálé táhlé jízdy kamery, promyšlené kompozice obrazů, které nikdy nesklouznou do laciného kýče, přehršel vizuálních nápadů, do sebemenších detailů propracovaná výprava a kostýmy, zde jsou oscarové nominace zcela namístě. Stejně tak i v případě Keiry Knightley, tady byla BOŽSKÁ, ve svém herectví i výrazu. Přesně vystihla tu tvrdohlavou, inteligentní dívku, odzbrojující ve své paličatosti a přímočarosti, která se u žen v té době společensky nenosila. A lepšího pana Darcyho, než je ten Matthewa Macfadyena, si také stěží dovedu představit. __ PS: Po skoro dvaceti letech stejně intenzivní zážitek, jako kdysi. Emoce, které u mě vyvolává umění, si obvykle zpracovávám uvnitř a držím je pod pokličkou, filmů, u kterých jsem brečel, bych za svůj už poměrně dlouhý život spočítal na prstech jedné ruky. A ´Pýcha a předsudek´ je jedním z nich. Slzy tekly ne proto, že by mně dojal, ale z toho, jak je krásný, jak si v něm vše dokonale sedlo. (27.08.2022)

Předlohu jsem četl, jinou její adaptaci jsem neviděl, a tak mohu říci, že jsem velice spokojený. Dechberoucí zpracování si mě získalo krásnými obrazy, skvěle natočenými scénami, jako byla ta na druhém bálu, Marianelliho podmanivou hudbou a samozřejmě i výkony herců. Dá se říct, že všechny postavy jsem si při čtení představoval přesně tak, jak jsem je tady viděl. Jen, pravda, pan Collins nebyl v předloze tak směšný, a starý pan Bennet zase tak sympatický (Donald Sutherland je Donald Sutherland). Pokud jde o Keiru KInghtley nebo fantastického Matthewa MacFadyena, nemám výhrad. Jediná vada na kráse je těch několik okamžiků, které mě lehce nudily a které mi připadaly zbytečné (přišly v poslední třetině), což jsem poznal podle toho, že jsem se najednou díval, kolik minut ještě zbývá do konce. Čtyři a půl. (23.07.2011)

Není zrovna jednoduché psát komentáře k mým srdcovým filmům. Nezastírám, že tento film mě dočista uchvátil. Nestává se často, že dočtu knihu týden před tím, než shlednu její filmovou adaptaci. A u Austinové se mi to podařilo. Jistě pár jemných odchylek zde bylo, ale bylo krásné pozorovat, jak si scénárista a režisér poradili s touto knihou (mimojiné kniha je to výborná, jenom doporučuji!). To čím mě tento film uchvátil byla právě ta poctivost. Poctivost k hlavním hrdinkám, kinematografii, divákovi, ke své době, pravým citům, lásce a taky k předloze a Austinové. Zní to jako klišé, ale tento film si na nic nehraje, je to klasická romance z 18. století, ovšem podaná s takovou láskou k romantickému žánru, že ani jedno oko u mě nezůstalo suché. Režisér ukázal, že si umí poradit s reáliemi zapadlého venkova a dokázal je prodchnout takovou romantikou, že jsem se cítil jako bych právě vedle Elizabeth vstával, jako bych se vedle pana Dracyho procházel a stejně tak jako bych studoval společně s panem Benettem. Atmosféra doby je nádherně podbarvena nadpozemskou hudbou Daria Marinelliho, který se svým klavírem dokázal najít skulinku do mého srdce. Postavy jsou překrásně napsány a tak jim nechybí hloubka (což je taky zásluhou zejména autorky předlohy). Některé dialogy jsou převedeny doslova z knihy a je vidět, že ani několik staletí neubrali na jejich svěžesti. Zejména Donald Sutherland pojal svoji postavu pana Benetta natolik suverénně, že jsem si ho zamiloval jen co vstoupil na scénu. Je to opravdový pan herec. K dalšímu obsazení nemám výhrad. Knightleyová předvádí nejlepší výkon, který jsem od ní kdy viděl (až do té doby, co jsem uzřel Pokání) a její herecký talent prozrazuje její um zaujmout už jenom jejími pohledy. Matthew MacFadyen se pro mě stal tím nejkrásnějším romantickým hrdinou a rozhodně nebyl pro svoji roli vybrán jen z fyzických důvodů, hrát umí. Co se týče herců mohl bych snad pokračovat do nekonečna. Co vám budu povídat, má jedna z nejoblíbenějších předloh byla převedena na filmové plátno s takovou láskou, že si tento film okamžitě získal mé srdce, rozum i duši. (15.08.2006)

Milovala jsem fenomenální britskou BBC minisérii s Colinem Firthem, kompletní dílo Austenové měla přelouskané v originále a z nového remaku debutanta-režiséra měla obavy. Matthew MacFadyen není druhý Firth ani čistokrevný aristokratický darcyovský typ. V jeho gestech probleskuje nesmělost, v jeho vyznáních jímavá hloubka a nadřazenost nosí spíš jako kabát ušitý z hrdosti, nikoli z pýchy. Jednoduše krásná Keira působí jako závan temperamentního vánku, který smete vše, co stojí v cestě. Stačí se posadit na houpačce, zaklonit hlavu a vychutnávat svěžest rodinných scén s vynikajícími herci, poutavé obrazy z venkovského života, monumentální hudební linii a odzbrojující dialogy...Každá scéna má zvláštní nadčasové fluidum, každá výměna mezi Elizabeth a panem Darcym chytá za srdeční chlopně. Na prvním plese vyvolá rošťácký úsměv na tváři, na druhém plesu prapodivně zneklidní, po indiánském běhu zabahněná Elizabeth okouzlí, nevybíravá žádost o ruku v altánu se bolestně zaryje dovnitř, zatímco shledání v Pemberley a samotný závěr za svítání poskytuje silné, nedoslovné, až téměř snové naplnění..... Mr.Wright, you were the Right. Stvořil jste tu nejkrásnější romanci posledních několika let, čistou a průzračnou jako skotská jezera... (09.05.2007)

Snad nejlepší adaptace románu od Jane Austen. Film, na který se můžu dívat pořád a vždycky mi je u něho strašně dobře. Člověk u něho nemusí přemýšlet, ale jen si odpočine a to tím nejkrásnějším způsobem. Joe Wright jakoby mi vlezl do hlavy a natočil film přesně pro mě. Dechberoucí vizuál. Nádherné obrazy, nádherná hudba, nádherný příběh. Ano, Pýcha a předsudek je už moje srdeční záležitost. (18.01.2011)