Pýcha a předsudek

Mohl by mi zde prosím někdo osvětlit fakt, že v tomto dvě hodiny trvajícím filmovém přepisu z pera Jane Austen, který doslova překypuje ženami, romancí, touhami a vztahy, jsem se nedočkala ani jediného polibku? Což považuji v romantickém díle za téměř nepochopitelný jev. Tento film po nich přímo toužil. A nejspíš i diváci. Herecké dívčí osazenstvo je sympatické a nadmíru půvabné, v čele se stálicí historických příběhů Keirou Knightley a Rosamund Pike. Mužům pro mě vévodil na první pohled(y) chladný a povýšený Matthew MacFayden. Podmanivá hudba skvěle pasuje k celkovému ději a dobovému zasazení. Moc hezky zpracovaný a natočený příběh, kterému však pro mě chyběla větší "propojenost" mezi postavami Elizabeth Bennetové a panem Darcym. Napětí a skryté touhy mezi nimi jsou sice po celý film velmi zřetelné a zapůsobily na mě, ale to, nač jsem po celou dobu mezi nimi vyčkávala, se bohužel neuskutečnilo. (30.12.2010)

Nádhera. Už prvním záběrem a prvními tóny klavíru jsem byl lapen a propuštěn až se závěrečnými titulky, emocionálně obohacen. Takhle skvěle zrežírovaný, s lehkostí odvyprávěný a úžasně zahraný film se jen tak nevidí. I po výtvarné stránce bez chybičky. Hodně lidí tady srovnává s TV seriálem s Colinem Firthem, ale ten nikdy neopustil televizní mantinely se svojí statičností a doslovností. Zatímco tenhle film žije, doslova pulzuje životem – neustálé táhlé jízdy kamery, promyšlené kompozice obrazů, které nikdy nesklouznou do laciného kýče, přehršel vizuálních nápadů, do sebemenších detailů propracovaná výprava a kostýmy, zde jsou oscarové nominace zcela namístě. Stejně tak i v případě Keiry Knightley, tady byla BOŽSKÁ, ve svém herectví i výrazu. Přesně vystihla tu tvrdohlavou, inteligentní dívku, odzbrojující ve své paličatosti a přímočarosti, která se u žen v té době společensky nenosila. A lepšího pana Darcyho, než je ten Matthewa Macfadyena, si také stěží dovedu představit. __ PS: Po skoro dvaceti letech stejně intenzivní zážitek, jako kdysi. Emoce, které u mě vyvolává umění, si obvykle zpracovávám uvnitř a držím je pod pokličkou, filmů, u kterých jsem brečel, bych za svůj už poměrně dlouhý život spočítal na prstech jedné ruky. A ´Pýcha a předsudek´ je jedním z nich. Slzy tekly ne proto, že by mně dojal, ale z toho, jak je krásný, jak si v něm vše dokonale sedlo. (27.08.2022)

Celou dobu jsem čekala na tu velkou romanci a dočkala jsem se v podstatě jen břitkých poznámek hlavní hrdinky, nádherného prostředí Anglie a brilantních hereckých výkonů (Keira, Hollander). Romantiku aby v tom člověk pohledal. Anebo ji jen já nevidím. Takové Pokání nebo Vévodkyně si podle mě zaslouží větší opěvování. (04.03.2011)

Chtěl jsem napsat něco o svém názoru na společnost, v níž se řeší co dál, aby se zachovala stávající životní úroveň (buď podporou příbuzných nebo sňatkem), a porovnat to s tím, jak asi žilo 95 % zbývající populace, ale udělal to za mě naprosto přesně gudaulin. Podepisuju do posledního písmene a hlavně tu část co zní Marseillaisou. (29.08.2009)

Musím uznat, že přenos Anglie z konce 18 století do mého doupěte zvládl Joe Wright na výbornou. Především úžasné dialogy doslova léčily moje ouška. To bych fakt doporučil poslouchat panu Topolánkovi, aby si obohatil svůj zoufale primitivní až fekální slovník. Naprostým šokem pak pro mě bylo sledovat způsoby seznamování muže a ženy v té době. Tanec jako jediný společensky přijatelný způsob na seznamování. No, hezky se na to koukalo, ale jak bych se seznámil tenkrát já, taneční analfabet, už tam nebylo. Zřejmě by pak na mém náhrobku stálo "zemřel jako panic, protože neuměl tancovat." Samotný příběh je ukázkovej cukrářskej výrobek, ale díky skvěle zahraným partům, tady bych si dovoli vypíchnout dvě jména, Donalda Sutherlanda, za to jakým způsobem ztvárnil roli otce jsem měl sto chutí vyhlásit březen /měsíc, kdy jsem film viděl / za měsíc otců a Keiru Knightley, díky jejímu hereckýmu výkonu jsem pochopil, že i žena je člověk, byť se to na první pohled nemusí vždy tak jevit:) Film, který si sám našel moje oči a uši a přes ně zaťukal na moje srdce. (12.03.2008)