Smrtící přítelkyně

Wes Craven je stálou súčasťou v rebríčku mojich obľúbených režisérov. Je to stvoriteľ Freddyho Kruegera z Nočných múr v Elm street. On mi prvý krát ukázal, že "Hory majú oči". A nikdy nezabudnem na jeho "Vreskot". Má môj obdiv a rešpekt. Preto sa snažím si skompletizovať jeho kinematografiu. Už mi toho moc nechýba. Naposledy som si obohatil kolekciu jeho filmov, keď som si zohnal a zhliadol snímok "Smrtiaca priateľka" (Deadly Friend), ktorý natočil v roku 1986. Názory na tento titul sú pomerne rozpoltené. Mnohí znalci Cravenovej tvorby ho považujú za nie zrovna moc podarený a iní jeho priaznivci sa pri ňom dokázali dobre pobaviť. Ja to vidím ako nenáročnú cyber killing love story zo zlatého veku americkej horrorovej kinematografie. Wes Craven a osemdesiate roky minulého storočia. Mne to stačí. *** (10.10.2022)

U tohoto filmu u mne došlo k uvědomění, proč jsem nikdy neměl rád příběhy o teenagerských vědátorech a šprtech. Teenagerského šprta a vědátora totiž většinou bůhvíproč definuje především absence jakéhokoliv nadhledu či lépe řečeno schopnosti se alespoň na chvíli upřímně pobavit nad realitou (nebo vlastnostmi reality), kterou vlastníma rukama proměňují (v něco jiného). Stejně tak otrocky suše napsaný a zahraný je i hrdina Smrtící přítelkyně, což o to více drhne s nadsazeně podanými událostmi, které se dějí především ve druhé polovině filmu. Paul neustále jenom hledí do jakéhosi neurčitého bodu před sebou, je nad slunce jasné, že v duchu propočítává rovnice a chemické vzorečky a velmi vážně zkoumá, kde udělal chybu (a co hůř, to i momentech, kdy mu nevídané věci dokonale vychází a prochází, tzn. už s chybou dopředu počítá, přestože jí úplně nevěří, dokud nemá důkaz) a to je u podobných filmů strašná otrava. (05.04.2020)

Láska hory... tedy hroby přenáší. Smrtící přítelkyně není první ani poslední Frankensteinovskou komediálně laděnou variací na známé téma o oživování milované tkáně, ale třeba o zábavnosti Tromácké Frankenhooker si může nechat jen zdát. Problém je v tom, že Smrtící přítelkyně nefunguje ani jako horor, ale ani jako komedie. Jde o to, že celou dobu fandíte vraždícímu monstru (vážně jsem napsal monstru?), jehož oběti jsou odporné karikatury, které smrt stejně zaslouží. Naproti tomu vtipů je zde méně než pověstného šafránu. Opravdu pobaví jen ostatními uživateli vyzdvihovaná scéna basketbalové přihrávky. Pochválit mohu snad jen herce, kteří nejsou tak hrozní a docela mezi nimi funguje chemie. Samostatnou pochvalu pak zaslouží půvabná Kristy Swanson, jenž svého zombíka zvládá velice slušně a to jí k tomu stačí pouze podmalované oči a nepřítomný pohled. Ale co mě na filmu urazilo (také ho to stálo jednu hvězdu) byl ten neuvěřitelně stupidní konec. (23.07.2011)

Číslo 5 žije stretáva Re-Animatora v malom americkom horore pre celú rodinu. Škoda, že aké také napätie začína Craven budovať až v druhej polovici filmu, kedy prichádza na scénu v poradí druhý „robot“... Taktiež je škoda, že režisérove snahy sú ničené trochu nepresvedčivými hereckými výkonmi, čo sa týka predovšetkým hlavnej ženskej (resp. dievčenskej) postavy. Najlepším momentom filmu je výborná scénka rozrazenia hlavy basketbalovou loptou, ktorú som si niekoľkokrát pretočil za účelom opätovného pozretia. (03.12.2007)

Věřím že Craven si plno lidí naštval, přeci jenom po Hills have eyes nebo Nightmare on Elm street natočit takovouhle obyčejnou vyvražďovačku? Kdyby to natočil někdo jinej ani neceknu, ale Craven? Film se strašně dlouho rozjíždí, než se něco začne pořádně dít musíme čekat něco kolem 50 minut. Konec se docela rozjede ale na to už je pozdě. Samotnej scénář je šílené klišé, ale v 80 letech to bylo prostě cool. Dívka zemře a její přítel jí dá do mozku čip z robota. No paráda. Mohla to být skvělej béčkovej horor ale prostě to není tak dobrý. Navíc herci byly teda těžce špatní Swansová, prakticky jediná kterou aspoň trochu znám tu hrála dost špatně. No nic takovej slabší Craven spíše jenom pro fanoušky, ale nebudu žrát a dám 3*. (10.02.2012)