Mandžuský kandidát

Navzdory tomu, že film je slávny, pričom netradične má na IMDb vyššie hodnotenie, ako na ČSFD, bol pre mňa nezrozumiteľný. Jednak preto, že studená vojna už (možno) pominula a brainwashing je bežným nástrojom mediálnej komunikácie, ale najmä preto, že na sledovanom zázname sa zvuk za obrazom oneskoroval o 3 minúty a to už je veľa aj na tolerantného diváka odchovaného ČST. Možno inokedy. (02.11.2009)

Jeden ze 100 největších filmů všech dob časopisu Entertainment Weekly. Celosvětově divácky úspěšný film. Bez znalosti historických souvislostí a jisté filmové výjimečnosti a neotřelosti tohoto snímku a konečně i vysokého umístění v zahraničních žebříčcích bych tento film asi dost odstřelil - jako černobílé dávno překonané béčko se zápletkou vymývání mozků skupiny amerických vojáků zahraničními komunisty a o paralelních honech na komunisty v 50. letech v USA. Takhle musím jednu hvězdu přidat na průměrné tři (a nevím, zda jsem nepřechválil). Trailer: http://www.csfd.cz/film/17543-mandzusky-kandidat-manchurian-candidate-the/videa/ (18.09.2009)

Slavný, ale dnes vlastně trochu pozapomenutý politický thriller, jenž je de facto svědectvím své doby.  Lehce schizofrenní zápletka, kde  není jasné, zda autor pranýřuje paranoidní mccarthysmus nebo chce představit děsuplné nebezpečí komunistických agentů. Velmi naivní představa hypnotické manipulace  je sama o sobě děravá jako cedník a moc tomu nepřidává ani Sinatrovo odříkávané "herectví", na stranu druhou mě hodně bavila mladá a krásná Janet Leigh a především ďábelská mrcha Angely Lansburyové.   Ačkoliv jsem nebyl pohlcen tehdy jistě brutálně děsivým příběhem , rozhodně jsem se nenudil a silné dějové zvraty (senátor a jeho dcera,  finále s twistem) jsem si náležitě vychutnal.   Rozkolísaný film a to nejen díky tomu, že notně zestárl. Vynáším tři kárové dámy.. (19.09.2023)

K tej istej pointe vedú dva pohľady na vec v dvoch filmoch. Túto pôvodnú verziu som videl až neskôr ako remake s Denzelom. Obidve ponúkajú rovnakú podstatu, no z iných uhlov pohľadu a každý z nich má niečo do seba. Určite som sa zo začiatku prekvapivo nudil, keďže som vedel o čo približne pôjde, to asi bude hlavný problém nižšieho hodnotenia, no čím sa dej zauzľoval, tým sa moja pozornosť a pútavosť zväčšila. Herci však tomu nedopomáhali a tak musím dať skromnejších 65%. (27.06.2007)

„Co jiného je svědomí než podlaha manéže, která spěchá vzhůru vstříc artistovi padajícímu z hrazdy?“ Nenapadá mě vhodnější úvodní věta než tento citát z knihy Richarda Condona. Ten dokázal v Mandžuském kandidátovi zachytit náladu Ameriky v počátcích studené války věrně do té míry, do jaké se dá věřit předmluvám úspěšných knih. Condon s humorem sobě vlastním komentuje a kritizuje americké pokrytectví, přetvářku, vzhlížení ke zdánlivě důležitým, přitom tak nicotným státním symbolům. Film úspěšně postihuje většinu témat objevivších se v knize, více humoru by mu však prospělo. Až na pár narážek (Iselinův odraz na portrétu Abrahama Lincolna) je Mandžuský kandidát příliš vážný na to, aby jej někdo bral vážně, což možná zní jako nesmysl, ale co je to za satiru bez jasně „vycítitelné“ ironie? Přesto se jedná o jeden z nejodvážnějších amerických filmů 60. let. Zpochybňuje význam Medaile cti i republikánské smýšlení senátora McCarthyho (všimněte si, jak je mu James Gregory podobný), nebojí se ani vyzývavějších erotických náznaků, nemluvě o intimním vztahu mezi Shawem a jeho matkou. Herecké obsazení je poměrně nečekané, major Marco je v Sintrově podání o něco jednoznačnější postavou než v knize. Po pravdě není ani moc zajímavý, ale o to víc dává vyniknout Laurenci Harveyovi, ledově chladnému a přitom hluboce lidskému v každé scéně. Nezapomenutelné jsou jeho dialogy s Angelou Lansburyovou jako jeho filmovou matkou. Přesto, kdybych jí neměl zafixovanou jako stárnoucí spisovatelku z To je vražda, napsala, věřil bych jí roli manipulativní potvory více. Po Psychu v dalším významném filmu se zde objevila Janet Leighová, díky ní je význam Eugenie pro celý příběh ještě patrnější než v knize. Největším problémem Mandžuského kandidáta je jeho „nepřenosnost“. Těžko můžete po středoevropanovi chtít, aby se vžil do pocitů Američanů během padesátých let, sužovaných strachem z komunismu. Přičemž bez plného pochopení významu jednotlivých motivů se může Kandidát jevit jako zdlouhavý thriller plný nikam nesměřujících dialogů. Navzdory přílišné popisnosti v některých scénách pak výsledný dojem nezachraňuje ani několik zdařilých nápadů, kterak znevšednit formální stránku. Zmínil bych alespoň téměř geniální rotaci kamery na „sjezdu pěstitelek hortenzií“ a snahu budovat napětí buď tím, že nevidíme v podstatě nic (vražda Holborna Gainese), nebo naopak vidíme více než je třeba (souboj s Čun-Džinem). Frankenheimer vlil do žánru čerstvou krev a v podstatě zamezil rozšíření propasti vzniklé po uvedení posledního „velkého“ Hitchova thrilleru, Psycha. Lze namítat, že v mnoha ohledech mohl víc přitlačit na pilu, v mnoha zase více využívat obrazu, nikoliv slov, coby prostředku k posunování vyprávění, každopádně natočil významný snímek, dostatečně věrný své předloze, dostatečně smělý v politické rovině, pouze „američtější“ než by mnozí považovali za nezbytné. 80% (06.10.2007)