Hory mají oči

Naivní měšťáci versus kanibalští divoši v kalifornské poušti. Ti první tu hledají zděděný stříbrný důl a uvíznou tu, ti druzí tu bydlí. Film pojednává o souboji dvou rozdílných rodin, z nichž jedna zabíjí proto, aby přežila, a druhá proto, aby se najedla a tím pádem vlastně taky přežila. Později se totiž ukáže, že městská rodina se od té divošské zas tolik neliší poté, co je odtržena od civilizace a moderní technologie. Aby se měšťáci mohli v divočině postavit proti divochům, musí se z nich stát také divoši. Můžete v tom vidět jakýsi sociální komentář, nebo jen dementní béčkovou vyvražďovačku. To je na vás. Craven umí skvěle navodit atmosféru nehostinné pustiny, ale film lze doporučit spíše jen fanouškům filmových zvrhlostí, Wese Cravena a holohlavého týpka Michaela Berrymana. (11.07.2003)

Wes Craven je tak trochu packal, ale nutno uznat, že občas má výborné nápady. V každém z uplynulých desetiletí měl alespoň jednu světlou chvilku, kdy se mu podařilo výrazně zaujmout vskutku široký okruh publika. V 90. letech to byl Vřískot, v 80's Noční můry z Elm Street, a v 70tých právě Hory mají oči. Ty disponují výborným námětem, což ostatně potvrdil i úspěšný Ajův remake, v němž bylo znovu dobře zúročeno hned několik silných scén. Např. působivé přepadení karavanu je v obou zpracováních takřka totožné (a v žádném z nich nechybí papoušek :-). Hory byly jedním z největších horrorových kasaštyků amerických kin druhé poloviny 70.let, a lebkoun Michael Berryman se stal díky nim nadlouho velice populárním maskotem. (Zvláště mezi rockery se Berryman těší dodnes mimořádné oblibě: Mötley Crüe ho prostě nemohli nemít ve videoklipu Smokin' In The Boys Room, a shock-rockový šílenec Rob Zombie zase ve svém filmu Devil's Rejects.) Na Horách, co mají oči, jsou pěkně vidět Cravenovy hlavní neduhy i klady: Ochotnická topornost a diletanství, které je současně přebíjeno obrovským nadšením pro věc, a nesmírnou odvahou vyhýbat se zaběhaným postupům, u podobných snímků běžným. Nejlepší filmy Wese Cravena totiž disponují jedním velkým kladem: Uměním nepředvídatelnosti. Jak ve Vřískotu, tak v Nočních můrách, ani tady nikdy dopředu nevíte, co vás v následujících chvílích čeká, a jakými podivnými zákruty se bude příběh ubírat. Víte, že něco se dít určitě bude, to ano. Ale kdy, jak a co, kdo přežije, a kdo zemře, to vskutku nelze spolehlivě předpovídat. Jsou horrory které nestárnou. Cravenovy Hills Have Eyes k nim bohužel nepatří. Jak ale ukázal úspěch Wrong Turn (jedné z novějších variací stejného tématu), příčina tohoto zestárnutí určitě nespočívá v samotném námětu. Ajova nová (mnohem bombastičtější) verze zase dokazuje, že problém není ani ve scénáři. Problémem je určitá levnost podání filmu, a jeho nechtěné diletanství. Tyto mouchy však rozhodně nevadily tisícovkám spokojených diváků, které v 70. letech udělaly z tohoto snímku hit, jenž se stal kultem. Jak už bylo řečeno, geniální diletant Wes Craven později ještě několikrát prokázal, že úspěch Hor nebyl náhoda, a že dobré (i když ne úplně originální) nápady obvykle dojdou ocenění. A to přesto, že jejich zpracování může být všelijakých (klidně i pochybných) kvalit. (30.09.2007)

Typický americký buranský horror.Film je zameraný na reálny tip hrôzy,nič nadprirodzené v ňom niet.Niekoľko morbídnych scén,rodinka kanibalov,púšť. Možno dnes tento film pripadá trocha zastaralé,ale v tej dobe to musela byť dosť pecka.Sám Craven povedal,že bol čiastočné inšpirovaný z legendy zo Škótska o kanibalovi Sawneyovi Beanovi a jeho klane,ktorý vyčíňal v 15.alebo 16.storočí v Škótsku skoro 25 rokov.Dosť brutálny film.Film mal rozpočet 230 000 dolárov.Celkovo je tento film taký slušný priemer. (24.03.2009)

V tomto případě fakt platí, že remake předčil originál (já vím, stávají se i horší věci), protože tam kde jsou Ajovi Hory, co mají oči děsivé, brutální a hlavně prostě zábavné, jsou ty od páně Cravena takové... nijaké, bez šťávy, bez krve... Navíc ti degeni, co tam po těch horách běhají, tu vypadali jak nějací členové motorkářskýho gangu ( jen s o něco mastnějšíma vlasama... no i když :-), takže moc strachu taky nahnat nedokázali (no i když :-). Ale na Halloween jako když najdeš, o to spíš, když se na tebe z knihovny šklebí tebou vyřezaná tykev, che :-) (03.11.2014)

Po letech jsem si připomněl jak tuto klasiku, tak i pozdější remake. A musím uznat, že původní originál je daleko špinavější, bezútěšnější a ve svém základu surovější. Drsný příběh rodiny, která je v pustině vystavena nočním můrám, nejhrůznější zkoušce, boji na život a na smrt. A v zabíjení je Craven neúprosný, nezná slitování. Stejně jako v pozdějším zfilmování i zde je jednou z nejsilnějších scéna točící se okolo útoku na karavan. Ještě drsnější mi však přijde napadení psem, jež mi připomnělo Fulciho Beyond. Výborný střih a cvičený pes dávají ve výsledku děsivý obraz, kdy napadený nemá šanci. Až hmatatelná zuřivost propukne u Douga, zdánlivě uťápnutého mladíka, když se rozhodne zachránit dcerku. A navrch jedovatý chřestýš! Takhle vypadá skutečný kultovní snímek, jenž dal inspiraci celé řadě dalších filmů až dodnes. Snad jen Brenda mohla v závěru na ječení ubrat, ale nezabrání mi to, abych hodnocení zvedl o jednu krásnou krvavou *. Komentář s krásným číslem 3333. (03.12.2020)