Poslední dům nalevo

V zásadě silný koncept, ale škoda toho otřesného provedení. Nulová dramaturgie a vnitřní logika, absurdní obsahy scén (vrcholem v tomto ohledu je sekvence, kdy jeden z padouchů předvádí žábu), hrozivé herecké výkony, humpolácká kamera, fušerský střih a především třeskutě bizarní hudba, která z většiny filmu dělá grotesku. Burlesknost filmu ještě stupňují zhovadilé sekvence s dvojicí provinčních policistů, která zastává funkci humorných figurek. Rané Cravenovy snímky jsou vyloženě ideální materiál na remake – mají velký potenciál, který lze snadno zpracovat do pořádného, intenzivního filmu. Původní „Last House on the Left“ je ovšem pouze esence všeho špatného ze sedmdesátkového laciného braku (včetně toho, že hláška z plakátu je mnohem dramatičtější než film samotný). (16.05.2009)

Dnes jsou již ohlasy na Cravenovu prvotinu dosti ohlišné a kontrastní, ovšem filmu se nedá upřít jedna zásadní věc ... "Poslední dům vlevo" byl první. Byl to první horror, který nepředváděl nadpřirozená monstra, duchy, mimozemšťany a příšery, ale přímo nás (nebo některé z nás), lidi, kteří dokážeme páchat ty nejhorší zvěrstva na jiných, slabších lidech ... Zatímco mnohonásobně lépe filmařsky zvládnuté kulty Deliverance a Straw Dogs ve stejné době vykreslovaly agresory jako lidi, kteří jsou "postiženi" jistými zvyklostmi a v určitém společenství a sociálním prostředí je pro ně násilí a teror spíše běžným denním chlebem, Wes Craven si vzal na paškál čistě lidi, kteří účelně, pro zábavu, dlouhodobě a intenzivně mučí, týrají a zneužívají zejména mladé dívky pro svoje vlastní zvrácené potěšení, zkrácení dlouhé chvíle, pro radost a humor. V tomto nese film svoji neuvěřitelnou sílu a výpověď, která se potáhne jako varování do skonání světa ... "Last House on The Left" je základní kámen čisté "exploitation" odnože horroru. Obsahuje hodně silných scén, které mi nepřišly celkově tak ploché, jako ve velmi podobném bratříčkovi od Meir Zarchiho o 6 let později. To, že film obsahuje téměř až podivné scény, jako by vystřižené z grotesky si dnes obtížně vysvětlujeme ... Každopádně podle mne chtěl Craven vytvořit kontrast humoru a děsu, aby tak intenzitu zážitku ještě umocnil. Stejně jako Zerchi nepoužil v I Spit on Your Grave hudbu, stejně jako Deodato využil v Cannibal Holocaustu hudbu, která jako by do filmu vůbec nepatřila, stejně jako Noé v Irreversible zvolil opačnou posloupnost děje od hnusu a brutality po krásu a znovuzrození ... Nehledě na "ne-kvality" Cravenova nízkorozpočtového filmu, dávám jednoznačně plný počet ... Poklidný příkaz: "Piss Your paints ..." mi v duši přetrvá stejně dlouho jako řev v Passoliniho Salo 120 dní Sodomy: "Máááááánžžž!!!"... možná do konce života ... (07.12.2007)

Má rodič právo popraviť vraha svojho dieťaťa? Téma na obsiahlu diskusiu a námet na seriózny film (viz. Prameň panny Ingmara Bergmana). Lenže rejža Wes Craven a producent Sean S. Cunningham nechceli natočiť seriózny film. Sexuálne poníženie a šokujúce násilie na človeku miešajú s veselou hippie hudbou a komediálnymi výstupmi prihlúplych malomeštiackych policajtov. A síce tým zaujímavo nabúravajú štylistické klišé filmov doby kvetinových detí, filmárskym amatérizmom svoje dielo potápajú do bažín lacnej provokácie. (05.10.2003)

Je úžasné jak se Cravenovi povedlo skloubit násilí a humor do až neuvěřitelně funkčního tvaru, který přetéká nápady, charaktéry, experimenty se zvukem a hravou hudbou.................... Zároveň je zábavné sledovat jak se o mnoho let později snaží jít "Chaos" a "last house on the left(2009)"ve stejných stopách, ale naprosto to nefunguje a láme si to zuby na nezvládnuté míře násilí kombinováné s absencí nadhledu. Wes se nebere vážně a možná právě díky tomu se mu povedlo odvyprávět relativně silný příběh. (21.09.2010)

Spíš 2,5*. Největším problémem u tohohle filmu bylo mé očekávání drastického a syrového hororu, který by slabší povahy nemusely rozdýchat. No a místo toho se mi dostalo takového tvrdšího krimi-dramatu, který je ale každou druhou scénou záměrně zlehčován. Na papíře možná působí chování obětí, vrahů i rodičů uvěřitelně, ale skoro všechny ty postavy jsou tak hrozně zahrané, že to na diváka nemá téměř žádný účinek (a přitom jak by to mohlo být působivé, kdyby alespoň z těch rodičů byl cítit nějaký smutek, zoufalství, hněv). Humorné vložky s duem neschopných policistů bych byl nejradši vůbec neviděl, těžko si představit něco, co by se do takového snímku hodilo méně. (07.08.2008)