Paříži, miluji Tě

#88 Nemůžu si pomoct, ale příběhy z malebné Paříže mě přece jenom oslovily o něco méně, než ty Newyorské. Kdybych hodnotil zvlášt, tak nejvíc se mi líbila Coenovka a Nataliho vampíří láska v Sin City hávu. Celkově to ale pro mě mělo daleko slabší vyznění, než výše zmíněná, americká verze. Paříž je úžasná a stylová hudba, která jí je vlastní tomu pak dodává ještě větší kouzlo ale ani s takovouhle dechberoucí atmosférou mě různorodé příběhy nenadchli tak, jak jsem čekal. Možná je to spíš moje chyba, protože očekávání byla vysoko, ale i přesto jsem rád, že jsem si na tyhle dvě romance konečně našel chvíly. (25.06.2011)

Individuálne režisérske línie svojpomocne vyrábajú krásné kolektívne emócie a jeden ucelený komplexný portrét - Paríž. Zdanlivo roztrieštené rozprávanie a ponuka viacerých príbehov a pohľadov núti skôr individuálne hodnotiť každý jeden príbeh. Kvalita totiž nebola štandardne konštantná. Nebudem každú režisérku snímku analyzovať, ale ako celok to rozhodne obstojí! (26.06.2008)

Experiment, aneb Urobme niečo divné. Povedala si kopa režisérov. Z 18 poviedok majú silný potenciál snáď len tri: 9. Tour Eiffel - báječné kúsky mimov, 14. Quartier de la Madeleine - upírská lahôdka, a 16. Faubourg Saint-Denis - príbeh, pre ktorú mám slabosť, a bol by som mal väčšiu radosť, keby bol témou celého filmu. (24.09.2009)

Čím víc nad tím přemýšlím, tím víc dospívám k tomu, že pro mě takhle ne. Opravdu mne zasáhla jenom povídka s Mirandou Richardson od Isabel Coixet, pojetím mě zaujal samozřejmě Tykwer a jeho oblíbenec, úžasný Melchior Beslon, a trošku pobavil Vincenzo Natali a jeho stylizovaná rozprávka o pádu ze schodů. Jinak jsem dost poposedávala a víceméně očekávala konec. Celkově mě to sdělení, jak jsme všichni jedna šťastná multikulturní společnost, nechává docela chladnou, v umění a v životě hledám jiné zážitky. A ještě jsem vlastně zapomněla na Coeny, ale ti jsou kapitola sama pro sebe. (23.06.2010)

Přistupte blíže! Uvídíte nevídané a ucítíte, co jste ještě nepocítili. Zažijete například pětiminutovou lahůdku bez jednoho střihu, hravou Paříž z pohledu dvou mimů, srdceryvný příběh jednoho vztahu, vínem vonící americkou turistku, šílenou kadeřnickou jízdu, naprosto bezmyšlenkovitý příběh o náboženské toleranci, triviální pětiminutovku či naprosto minimalistický příběh plný citu a vášně Guse Van Santa, to vše a ještě více zhlédnete v Paris, je t´aime. Jistě, má to mnoho špatných dílů a jiných vad, ale můžu jí to mít za zlé, když jsem se zamiloval? Ne, neberte mě vážně, zamilovaní se nemají nikdy brát vážne. Paris, je t´aime. PS: Pozor! Návyková cestovatelská horečka přichází hned po zhlédnutí! Dodatek k 13. 10. 07 - Ano, nakonec jsem to dokázal a zažil fantastické čtyři dny v Paříži. Nejsilnější filmové deja vu mého života. (14.07.2007)