Noční můra v Elm Street

Fakt, že se tento snímek stal takovým kultem a jméno Freddy Krueger zná i člověk, který neviděl ani jeden z filmů o něm, je pro mě vcelku těžko pochopitelný. Tento bizarní hororový výtvor jednoduše nebaví. Atmosféra je samozřejmě bez debat geniální (zvláště díky hudbě a výpravě), Freddy je těžce luxusní démon a scénář je relativně zajímavý, ovšem tím to asi tak hasne. Herečtí představitelé prkenní (a to přeskakuji fakt, že v patnácti vypadají na pětadvacet), tempo nestálé a vcelku tak nějak jalové. Už úvodní film není nikterak světoborné dílo, tudíž mi nad další tunou pokračování zůstává jaksi rozum stát. Freddie je skutečně legendou, ale je to spíše kvůli vzhledu a jeho ručním hračičkám, než osobnosti jako takové. (18.11.2006)

„Jedna dve, Freddy ide. Tri a štyri, k tebe mieri. Päť a šesť, ide ťa zjesť. Sedem osem, stratíš rozum. Deväť desať, stáť, nikdy nesmieš spať.“ Nočná mora z Elm Street je zo svätej trojice (Halloween, Piatok 13) môj najobľúbenejší kus. Kým k Myersovi a Voorheesovi som sa dostal až ako puberťák, Freddy je mojou súčasťou od detstva, keď som jednotku a dvojku prvý raz videl o polnoci v piatok na Nove a na neprístupnú, dodnes drsnú trojku ma dokonca starší brat prepašoval do kina, za čo mu bola počas premietania osobne dohovoriť riaditeľka kina, aby to už viac nerobil. Snové scény sú ohromné, snové, nepríjemné, zlovestné a halucinogénne. Krvavé efekty tvrdé i desaťročia od vzniku (posteľová scéna je pocta Kubrickovmu Osvieteniu, kde sa hektolitre krvi vyvalia pre zmenu z výťahu). Legenda okolo Kruegera bola takou nosnou, že v pohode vystačila na niekoľko sequelov, prequelov, remakov, crossoverov a seriálov. V neposlednom rade má jednotka echt atmosféru osemdesiatok (kvázi bezstarostné americké predmestie). Kasting je výborný v čele so sympatickou hlavnou hrdinkou, jej rovesníkmi (najviac zaujme 21-ročný debutant Depp) a rozhodne potešia dospeláci. Tí bývajú vo vyvražďovačkách odsúvaní z rôznych príčin na vedľajšiu koľaj, ale tento slasher je výnimočný aj práve tým, že im dáva prekvapivo veľký priestor. To poteší najmä u Johna Saxona ostrého ako nová žiletka. Postupné rozlietanie príšerného tajomstva tínedžermi, ktoré pred rokmi spôsobili ich rodičia, je výborne vypointované, zlovestné a strašidelné. Craven by hrdinku možno urobil neschopnou ťapou, keby sa do situácie nevložila jeho dcéra a nezačala sa otca pýtať, prečo sú sakra ženy v hororoch vždy neschopné chudery, ktoré zakopávajú o vlastné nohy. A tak sa z Wesa stal progresívny režisér, čo mu zostalo už až do smrti (viď. postavy Gale a Sidney vo Vreskotoch, Rachel McAdams v Nočnom lete alebo Meryl Streep v Hudbe môjho srdca). Ako Piatok 13, i Cravenov slasher mal problémy s financovaním. Natáčanie sa nieslo v znamení chuťoviek (Englund sám seba nechtiac temer podrezal, keďže rukavica pozostávala zo skutočných ostrých súčiastok), pikošiek (kvôli nedostatku času pár vecí natočil Wesov rovesník a kamarát Sean S. Cunningham, režisér Piatku 13), chaosu (režisér a producent o poslednú scénu súperili tak dlho, že nakoniec nikto nevedel, akú strihač pri premietaní šéfom z Paramountu pustil a keď sa producent dozvedel akú, stopol natáčanie, aby sa stihol dolepiť „jeho“ koniec) a zaujímavostí (Craven záporáka pomenoval po zmrdovi, ktorý ho kedysi na škole šikanoval). Nakoniec sa všetko podarilo úspešne prekonať a dotiahnuť film do kultovej popkultúrnej časti americkej kinematografie. Jedného z policajtov si zahral Joseph Whipp, ktorý v r. 1996 v Cravenovom Vreskote povýšil z radového člena policajného tímu na šerifa Woodsboro. (20.10.2004)

Než se pustím do komentáře, tak musím konstatovat, že na vlně všech těch osmdesátkových slasherů mám Freddyho Kruegera moc rád, ale u mě byl vždycky až na třetím místě za Michaelem Myersem a Jasonem Voorheesem, ale to neznamená, že bych sérii Nočních můr neměl rád. Jednička jak už to u podobných sérií bývá sází především na atmosféru a originálnost. Počet smrťáků není nijak ohromující, ale o to tu nejde. Z Freddyho tu především cáká totální ikoničnost jeho postavy a je prostě cool. film pak především stojí na tom nápadu a opravdu nervydrásajícím ději. Pro mě to není nejlepší díl série, ale skvělý start je to určitě.75% (11.10.2014)

Noční můru jsem neviděl snad deset let a o to větší je moje překvapení, jak skvěle pořád funguje, jak výborně je to vymyšlený a realizovaný horor. Propojení a prolínání reálného a snového světa je naprosto fascinující, postavy jsou v rámci žánru věrohodné, napětí gradované na max. Co víc si přát? Cravenův opus magnum (a že mám třeba Vřískot zatraceně rád!). (14.08.2006)

Noční můra v Elm Street patří bez přehánění mezi nejznámější horory, které kdy vznikly. Oprávněně. Už zabití první osoby, která byla od začátku prezentovaná jako hlavní postava, a tedy jako ta co by neměla umírat, tedy rozhodně ne hned na začátku, je velmi překvapivé. Nápad se zabijákem, který se ve snech mstí potomkům svých vrahů, je perfektní. Bohužel v prvním díle se jej nepovedlo zcela rozvinout. Důvod je nasnadě. Tvůrci se snažili o co nejuvěřitelnější prolínání mezi reálnými a snovými pasážemi. Nechtěli využít veškerý prostor snu k realizaci šílených nápadů, které by bouraly již tak vratkou atmosféru, a bohužel zcela rezignovali i na vyobrazení bezmocnosti, kterou museli, resp. mohli, jednotlivě postavy zažívat (zejména neprávem obviněný Rod a hlavní hrdinka). V konečném důsledku tak sledujeme spíše komorní podívanou, ve které je jediná hlavní postava opakovaně konfrontovaná se světem Freddyho Kruegera. Je ovšem třeba vyzdvihnout fakt, že hlavní postava prochází neustálým vývojem a k Freddymu se vrací vždy obohacena o nové myšlenky, které může a chce využít. Jejich souboj je čím dál vyrovnanější, což přináší větší napětí v důsledku očekávání dobrého, či špatného konce. Problém je, že toho napětí je na začátku co by se za nehet vešlo a na konci to není zase až o tolik lepší. Nervydrásající atmosféra a okusování prstů ze strachu o hrdiny se bohužel nekoná. Takovým hřebíčkem do rakve je pak závěr, který je nejslabším článkem celé série. (06.06.2010)