Na pokraji slávy

Milý film, na který se zprofanovaný pojem "jako ze života" hodí jako na málokterý jiný. Chudák William se v úloze poloamatérského novináře náhodou dostane do zákulisí rockového koncertu a odtamtud už je jen krůček k jeho zapojení do velkého turné oblíbené kapely. A navíc to vypadá, že se zamiloval do spolucestující fanynky, na kterou ale nikdy nebude mít. Jestli mě na tomto filmu něco uchvátilo, byla to právě Williamova příběhová linie s Penny Lane, která mě emočně prakticky rozložila a při většině jejich dialogů jsem měl poctivě autentický pocit v žaludku, který sám by stačil, abych na Almost Famous do konce života nezapomněl. Tady Crowe trefil přesně do černého a o to větší škoda je, že je právě jejich příběh svým způsobem nedopovězený a film se ve zbytku stopáže soustředí spíš na bromance hlavního hrdiny s Russelem. (20.06.2006)

Vyhrál jsem dva lístky na tento film, normálně bych na něj nešel objevil jsem tak kouzlo nevelkých kinohitů, a byla z toho jedna z nejlepších podívaných jaké jsem viděl, bohužel mě ale od té doby Kate moc nepotěšila, snad jen v Vše o Adamovi, ale to jsem viděl až poté i když to bylo natočené dříve .... škoda že dále nezvyšovala svoji laťku :: (( (08.01.2006)

Hudební životopisy nejsou úplně moje krevní skupina, ovšem Cameron Crowe tenkrát zkrátka uměl. Z dnešního pohledu je důležité, že film vůbec nestárne (resp sedmdesátky byly postaru vystihnuté už na tom počátku tisíciletí), Kate Hudson je pořád neskutečná v tom nejlepším slova smyslu a je škoda, že film tak trošku zapadl a já sám jsem se o něm dozvěděl a dostal se k němu o mnoho let později. PS : Jimmy Fallon má strašně hustou image...8/10 (15.05.2016)

Jestli o nějakém filmu platí, že je to moje srdeční záležitost, je to právě Na pokraji slávy. Cameron Crowe se vrátil do své vlastní minulosti, aby divákům dříve narozeným připomněl, jak byla hudební 70. léta báječná, těm mladším pak ukazuje, o co všechno přišli, když byli ještě na houbách. Film vám zaručeně zvedne náladu a soundtrack jen tak z hlavy nedostanete. Prostě láska na první pohled a poslech. (15.06.2003)

To je asi sen každého začínajícího novináře, v tomto případě studenta, být se svou oblíbenou kapelou na šňůře, poznat zákulisí, vztahy, mejdany a v neposlední řadě fanynky.. První polovina snímku mě nijak zvlášť neoslovila, nicméně ta druhá mi to bohatě vynahradila.. Zejména se mi líbila maminka v podání Frances McDormandové, pravidelně mě rozesmívala - „neber drogy“ + neúnavné telefonáty s následným „tvoje matka mě rozhodila“, krásná rolička se tu našla pro Philipa Seymoura Hoffmana, coby rádce a průvodce byl báječný, no a to mládě bylo zajímavé, Patrick Fugit u mě zabodoval.. Za zdařilý závěr dávám čtvrtou hvězdičku.. (24.06.2020)