Laurel Canyon

Mezilidské vztahy vždy plnily scénáristické deníčky. Nejinak je tomu v příběhu odehrávajícím se v proslaveném údolí Hollywoodu. Do svobodomyslného života producentky Jane tak náhle vstoupí syn-lékař s atraktivní přítelkyní Alex. Měli být sami, studovat. Klidný pobyt se však rázem mění na kontrast mezi životem studované dvojice a bohémským přístupem k povinnostem, značně posilněným alkoholem a volnou láskou. Citové odcizení však nefiguruje pouze mezi matkou a synem, ale i mezi dalšími zúčastněnými. Jemně načrtnutá psychologie tak diváka osloví a s mírnými výkyvy jen nepustí až do závěrečných titulků. Pomalým tempem nám tvůrci předkládají zakázané ovoce (prolínání obou světů). Film jistě osvěžují herecké výkony – zejména Christian Bale, Kate Beckinsale (pro mě bezesporu příjemná změna) a pochopitelně Frances McDormand v úlohách hlavních a duo McElhone a Nivola (bráška Pollux Troy z Face/Off) v těch vedlejších, které milostné napětí o to více rozvíjí. Nenápadný, přesto svěží film, si zaslouží hlubší pozornost!! Každý si z něj vezme to, co považuje za podstatné!! (13.09.2006)

Nedostatek obsahové invence v lehce vyčpělém intelektuálním hávu načichlý zastydlou sexuální revolucí. Typický film pro „Americké nezávislé léto“, aneb „ukážeme vám, jací jsou mladí američtí inkousti, jak je známe my“. Lehce slabší, než průměrný studentský film. Kromě toho nesnáším rádobyumělecké bohémstvo se svojí cool a free fazónou. (16.11.2008)

We just hadn't planned on a change of plan. / Well who plans on a change of plan? I mean, that would be sorta paranoid, don't you think? Živě si vzpomínám, jak jsem před téměř dvaceti lety v rámci Amerického nezávislého léta ČT2 zhlédl Laurel Canyon poprvé a nedokázal v Christianu Baleovi v roli citlivého a seriózního mladého psychiatra, nevidět magora přioděného jen adidaskami a motorovou pilou resp. jak dobře jím zde dokáže po své životní roli nebýt. (Předsudek diváka a čtenáře Amerického psycha.) S odstupem času mě mnohem víc udivilo, jak nemístně krotká a ne-nezávislá tato rádoby exkurze do světa hudebního průmyslu počátku tisíciletí je. Sám Bale k podobnému žánru čichl mnohem radikálnější Sametovou extází, kde chtěl nonstop prcat Rhys Meyerse. V sountracku, vedlejších rolích a periferii mizanscény se to hemží takovými jako Sparklehorse, Mr-Dinosaur-jr-Lou Barlow on-the-bass, Bryan Ferry, T-Rex, Daniel Lanois, ten kudrnatý týpek s kytarou z Incubus, Serge Gainsbourg a další z rádia pro pamětníky. Producentská mamča Frances McDormand, která v rezidenci nedaleko Hollywoodu zkouší z muzikantů vyždímat rádiový singl, sice ukáže i kozy, když je potřeba kapelu ve studiu trochu rozpumpovat, ale ve skutečnosti nikdo, ani "divoký" frontman, nemá koule zvolit si jinou cestu, než být chápavý, milý, smířlivý a celkem slušný. Střet životních přístupů, usedlého a excentrického, o němž se hovoří v jiných komentářích, tak trochu bohužel ústí ve prospěch toho prvního, bezpečného. A producentská mamča za pochvalného mručení super-husy v podání Kate Beckinsale nakonec z kapely vyždímá baladu Shade & Honey (Sparklehorse), nikoliv špatnou, ale baladu anyway. Co by taky jeden chtěl; točila to ženská, která má na svědomí film s afirmativním titulem Děcka jsou v pohodě - a která se nejspíš chystá do rodinného filmu přemrdat geniálního Toniho Erdmanna. Nein, bitte. Jistou nespokojenost z deficitu rebelie vyvažuje pár scén intenzivního erotického dusna, jako ta mezi Balem a andělskou Nataschou McElhone, když si v autě povídají, co a jak by druhému nejraději provedli v rozkroku, a podmanivá, jemně zkouřená atmosféra, která sem sice možná zabloudila náhodou od Sofie Coppoly v sousedství, ale která přišla tomu konformnímu skuhrání náramně vhod. (22.02.2020)

Jelikož mi nikdy neimponoval přelétavý životní styl rockových hvězd a už vůbec mi nevoní poligamie v takovém rozsahu, jako ji praktikovala přítelkyně a matka postavy Chrise Balea, pak tedy muselo být ztotožnění s ním nevyhnutelné. Z tohoto pak vyúsťují spíše pocity znechucení a deprese, než-li zmiňovaná pohoda a pobavení z tragi-komického nádechu filmu. Každopádně mě Laurel Canyon vtáhnul, a musím říct, že ten pocit, kdy se cítíte jako jediná racionálně smýšlející a morálně nezkažená výjímka uprostřed beznadějně zatuchajícího pravidla kolem, jsem díky tomuto filmu pouze nesledoval, nýbrž jsem ho prožil. (04.03.2012)

Všetko podstatné pekne zhrnula mat-ilda.Ja len podčiarkujem,že výkony,aké tu predviedli Frances a Christian by sa mali vyučovať na hodinách hereckej výchovy.Ja som im normálne pri pozeraní filmu tlieskala.A druhý zvuk,čo som vydala,bol nekontrolovateľný smiech pri poslednej scéne s lodičkou ťahajúcou Alessandra na nafučke.Považujem to za hlavný prínos filmu mojej osobe,pretože zobrazené vzťahy sú mi príliš vzdialené.A nemyslím to ironicky. (14.03.2009)